Jihoamericke kapitoly III. (Z dzungle Silvestru do lesa.)

Pozn.autora: Predem upozornuju, ze nepodam vycerpavajici vyklad plne navazujici na predchozi kapitoly, protoze bychom Vam po prijezdu nemeli covypravovat :-))) Analogicky to plati i pro posilani fotek - posilame prubezne pouze vyber. Zaroven se omlouvam, ze snizenou kvalitu textu,ktera je zpusobena mizernou kvalitou zdejsich klavesnic a mizernou kvalitou (technickou i jazykovou) pisatele.

Ve meste Banos jsme stravili celkem asi tyden, az do doby kdy nas musel opustit Michal s Helenou. Vydali se na jih, smerem do Peru, kam je budeme pozdejinasledovat, potom chteji pokracovat do Chile. V Banos jsme si tedy uzili - zazili i Silvestr a Novy Rok, ktery se tu slavi velmi bourlive. Pointouvseho bylo, ze jsme byli radi, kdyz jsme dozili pulnoci, a pak jsme vsichni padli. Na Novy rok bylo mesto jak vymetene, jak se vsichnivzpamatovavali z bujareho veseli. Hlavni mistni Silvestrovskou zabavou je totiz, krome konzumace alkoholu, staveni a pak paleni papirovych figurin znamych osobnosti, politiku a vyjevu.Letosni Silvestr se pak odehraval zejmena ve znameni Bin Ladina a udalosti z 11.zari. Ulice byly plne papirovych teroristu, mrakodrapu s nabouranymi letadly a padajicimi postavami.Cele to na nas pusobilo ponekud morbidne, ale jiny kraj,jiny mrav. V noci vsechny ty vytvory zahorely plamenem,a zbylo z nich jen spousty dymu a neporadku.

Kdyz nas tedy kamaradi opustili a osireli jsme, rozhodovali jsme se, co podnikneme dal. Potrebovali jsme se v brzke dobe dostat zpet do Quita, kde mame domluvenu schuzku. Zaroven jsme nechteli jet zpetstejnou cestou, zvlaste kdyz termin schuzky neni uplne zavazny.Nakonec jsem se tedy dohodli, ze budeme z Banos pokracovat dale na vychod (smerem k amazonske panvi) anavstivime nektera mesta ci vesnice na okraji amazonske dzungle. A tak se i stalo. Mistnimi autobusy (byly jiz popsany) jsme se rozhodli presunout. To jsme ovsem netusili, ze nam jizzname cestovani busem muze jeste dostat novy rozmer. Prvnim problemem je, ktery autobus a kterou spolecnost si vybrat, protoze nahaneci se na cloveka vrhaji jako vosy, a jsou schopni vam prodat cestu donedalekeho mesta klidne s oklikou pres Gronsko, jen aby urvali kseft. Trasu jsme si tedy urcili, ale stejne se nam nezdala cena. Byla totiz dvakrat vyssi, nez cena Quito - Banos, a pritom je to do Teny, kteroujsme si zvolili jako cil, mene kilometru. Brzy jsme vsak pochopili proc. Autobus byl jako vzdy celkem narvany a cestou jsme si vychutnavali jak vsechen jiz nam znamy folklor, takvice nez tricetistupnova vedra (jeste ze nemame teplomer, mozna bych se tem teplotam sam divil, kdyz tomu porad rikam 30 stupnu :-)) Zacatek cesty jsme jiz znali, vede k Rio Verde, aje zariznuta do strmeho uboci okolnich hor, ktere se na jedne strane zdvihaji mnoho set metru nahoru, nastrane druhe spadaji desitky metru dolu do divoke reky, lemovane mnoha vodopady (koneckoncu nektere snadi Bob posilal nafocene). O kvalite silnice si nedelejte iluze,prach a diry a spousta kamenu, o vyhybani se s protijedoucimi busy a tezkymi nakladaky ani nemluvim. S nami spolucestujici nemecke turistkyradeji zaviraly oci, aby se jim nedelalo nevolno, zatim co my - otrlejsi, jsme se jen smali. Ale bude hur.

Autobus se tedy v oblacich prachu, ktery vlezl vsude, sunul na vychod, smerem bliz k Vam a bliz k amazonskemu povodi. Pochopitelne jsem se jiz nachazeli v nizsi nadmorske vysce nez Quito (2850 m.n.m) i nezBanos (asi 1800 m.m.m). Projizdeli jsme malymi mestecky a vesnicemi, a teprve jsme si zacinali uvedomovat obrovsky rozdil mezi jednotlivymi oblastmi. Zatimco v Quitu je spoustapanelaku a vyskovych budov, pomerne omitnutych a upravenych (na mistni pomery - rekneme jako ve Spanelsku),Banos bylo vesmes betonove - neomitnuty surovy beton vsude,z nehoz koukaji armovaci draty( tokdyby se nekdy melo pristavovat), domy v dzungli a u dzungle jsou vesmes jen sbite z mizernych prken a vlniteho plechu. Kdyz lemovaly cestu, meli jsme pocit ze to jsou snad jen dobytci chlivky, a to jeste vevelmi ubohem stavu. OMYL! Ti lide tak opravdu ziji! Uvnitr jen udusana hlina nabo prkenna podlaha a nic, par velkych rezavych hrncu, v nichz se vari na ohnisti, co priroda dala, rozvesene hadry, teda jakopradlo. Mezi tim slepice, obcas morce, krava nebo prase. Skutecne sepeti s prirodou. Okolo lahve od coca- coly a spousta jinych odpadku. Za domem obcas bananovniky nebo jine ovocne palmy, ale i mezi nimi odpadky, stavebni rum a zbytky pomyceni puvodni dzungle. Vsude se pracuje na stavbach silnice, takze cestou spousty tezkych (ale fakt tezkych) stavebnich stroju, jako budlozery a bagry, hlavne velke Macky,Caterpilary a pod. Taky spousta strasne prasicich tezkych nakladaku s kamenim v obou smerech.Jen pro poradek upozornuji, ze "silnice" se stala prasnou cestou plnou der a vymolu, lemovanou bujnouvegetaci z obou stran o sirce akorat tak na jedno vozidlo. Navic v prudkych zatackach se svijici jednou ostre nahoru a zas dolu, potom ubohy most a zase ostra zatacka. Obdivuju mistni ridice, protoze v tom prachutoho moc nevidi, a to se jeste misty musi vyhnout protijedoucim. Do zatacek skoro nikdy neni videt, takze se pred ni zatroubi a pak se tam vlitne. Kdyz je neco proti, mel by taky zatroubit a jeden nechadruheho projet. Pokud to nejde, mensi couva. Meli jste videt, jak ciste byly po takove petihodinove cestenase batohy, ktere byly v kufru autobusu. Malem centimetrova vrstva prachu. V horsich mistech dzungle jsou na ceste jeste kameny, ktere nekdy maji prumer az desitky centimetru! Z technickeho hlediska ty mistniautobusy obdivuju, protoze z ceskych by uz litaly srouby a trhala se kola. Taky z toho ma clovek pekne omlaceny zadek, a nekdy nejen ten. Ale rozhodne to je zazitek, a kdyz se obcas vyjede na kopec a ustoupivegetace, je to fantasticky pohled na stovky kilometru zvlnene dzungle. Cestu jsme ve zdravi prezili, s jednim padem do prikopu, kdyz jeden protijedouci nakladak v zatacce nezatroubil. No co, obhledl se bus,jestli se nic neutrhlo (i v prikopech jsou ty sutry) a pak pomalu (kupodivu sam bez nasi pomoci) z prikopu vyjel. A jelo se dal.

Kdyz jsme dorazili do Teny, zjistili jsme, ze mesto je na velke plosine, kde se vymytila dzungle. Domy uz byly zase z betonu (teda nektere), a krome silnice je mesto spojeno s okolim letecky. Maji tam takove maleletiste, bez osvetleni, ktere vypada jako sirsi silnice (je jen pro mala letadla), a v horku na nem mistni dedove susi kukuricna zrna. Leta to tam totiz taky jen " v utery a v dubnu".Hned u busu nas odchytil Eduardo, mistni nahanec turistu a vnutil nam bydleni.Ale bylo celkem fajn, takze jsme si nestezovali. Studena spolecna sprcha nam nijak nevadi a nekdy je docela prijemna. Obzvlastekdyz v dzungli je vysoka teplota s ostrym sluncem a vysokou vlhkosti. Jeden nemusi vubec nic delat, aby se potil. Mesto je celkem ohavne a jedinou turistickou atrakci jsou "Jungle Tours", vylety primo do pralesa.Bohuzel stoji s agenturou okolo 30 USD na hlavu a den, coz se nam zatim zda prilis. A zatim nejsme schopni ani vyrazit do pralesa bez oficialnich agentur(treba jen s pratelskym domorodcem), takze si zatim jungletour nechame ujit, mozna se zadari pozdeji. V Tene jsme stravili asi dva dny, pak jsme se rozhodli pokracovat na sever zpet do Quita. Cesta probihala ve stejne kvalite, a navic musela vystoupatpres 2 tisice metru nahoru, az do And. To nekolikahodinove stoupani byla pastva pro oci. Nejprve jedete dzungli, pak zalesnenyma horama, pak skalnatyma horama a pak i vidite zasnezene a zalednenevrcholky. Fakt uchvatna promena. Quito nas privitalo svym hustym smogem, spinou a hustou dopravou. Navic zacalo prset. Zabydleli jsme sev nam jiz znamem "Casa Bambu", kde krome nas bydli sami amici. Ted nas cekaji toulky po meste a jeho okoli.

Boblin fotos zde.