Jihoamericke kapitoly IV. (Podruhe v Quitu.)

Opet jsme navstivili Iberii, ale stale nameli odpoved z Rakouska. Zda se, ze se tu nepretrhnou. Az po par dnech nam sdelili, ze je vse v poradku a penize nam prijdou za letenky zpet. Povedlo se nam objevit Quitske supermarkety, takze jsme si mohli zacit varit. Zaroven jsme ve meste nasli i postu a mohli poslat par pohledu. To se rovnalo temer zazraku. V Ecuadoru totiz postu temeznepouzivaji. Zasilky se daji poslat pouze z postovnich uradu, kterych neni mnoho a neco jako \"postovni schranku na rohu ulice\" tady vubec neznaji.

Na jeden den jsme si v Quitu naplanovali vylet na misto "La mitad del Mundo". Je to ekvadorsky monument, ktery ma oznacovat stred sveta (prochazi tudy rovnik).Ochotna senora na nepochopitelnem "Ministerstvu turistiky" nam vysvetlila, kudy se tam dostat - je to asi 20 km severne za mestem. V praxi se vsak jedna spise o predmesti Quita. Monument ma podobu temer vesnice, slozene z vlastniho pamatniku, muzejnich pavilonu a suvenyrshopu vseho druhu. Budova \"stredu\" ma podobu jakesi kuzelky s oznacenymi svetovymi stranami a dalsimizemepisnymi udaji. Udelali jsme nezbytne svetostredne fotky a prosli se parkem. Pak jsme zamirili do nekterych pavilonu. V ekvadorskem pavilonu byla expozice postovnich znamek, a dokonce mnoho exponatuceskoslovenske posty! Zaujal nas pavilon slunce. Ekvadorsti vedci tu seznamuji s vysledky svych mereni a pozorovani slunce, ekliptik, historii i nekterymiteoriemi. Pozoruhodna je i informace, ze skutecny \"stred sveta\" je o par set metru jinde! Pred dvema sty lety tu totiz francouzi spatnezamerili rovnik!

Posledni den naseho pobytu v Quitu jsme stravili prohlidkou Stareho mesta. Tato cast, se svymi ulickami a namestimi, pusobi opravdu starea zasle. Mnoho budov by potrebovalo opravit a hejna holubu fasadam taky nesvedci. Je tu nekolik kostelu a katedrala, hlavne ze 16.- 17. stoleti.Vetsinou se jedna o zmet slohu, diky mnohym prestavbam. Diky mlade historii teto casti sveta tu nenalezneme tolik starycharchitektonickych pamatek, jako treba v Evrope. Jednoho dne jsme se sbalili, ze vyrazime na zapadni pobrezi, k Pacifiku. Cestovali jsme jiz po nekolikate trolejbusem, ktery jede kbusovemu terminalu. To znamena obrovskou tlacenici, cpat se a pevne se drzet. Naprosto neslo udrzet si prehled o vsech vecech a batozich.O tom mne take presvedcila zrucna ruka kapsare. Kdyz jsme vystoupili, byl jsem o fotak lehci! Nejvic ale zamrzel temer dofoceny film zeStareho mesta. Skoda znacna, nikoli fatalni. V druhe kapse nez fotak byl totiz pas a kreditka. To by bylo horsi.

Sehnali jsme autobus a bez problemu do vecera dorazili k mori. Z Bahia de Caraquez je to do vesnice Canoa jen kousek. Bambusovy HotelBambu jsme nasli rychle, a za svitu hvezd jsme si na hotelovem pozemku pod palmami postavili stan (za 1,5 USD na hlavu a noc).

Boblin fotos zde.