Australske kapitoly II. (Prvni kilometry a Canberra.)

Mirime na jih podel pobrezi a zaciname ziskavat predstavu o zivote v Australii. Novy Jizni Wales je nejzalidnenejsi oblast a vubec se nedivime. Zaroven se zaciname seznamovat s nasim vozitkem a opet si zvykat na manualni prevodovku a razeni levou rukou. Jedeme po Ocean Road a zastavujeme se v Narodnim Parku Royal. Teple jarni dny uz sem o vikendu pritahuji spousty obyvatel, kteri vyuzivaji vybavena piknikoviste a decka radi v jeste chladne vode. Zaroven zjistujeme, ze za vjezd do parku v NSW se obvykle plati (tady 11 AUD). Po prvnim seznameni s "plazovou" kulturou pokracujeme jeste chvili po pobrezi a pote se nase cesta odklani vice do vnitrozemi. Krajina se zacina vice vlnit a zanedlouho projizdime kopcovatym pasmem Jamboree Range. Z nedostatku jine prilezitosti prespavame primo na skalni vyhlidce, kde nam pozdeji dela spolecnost jeste postarsi par v dodavce. Ocekavane ranni vyhledy s vychodem slunce nam hati husta oblacnost, takze jedeme dal spoustou klikatych serpentin, jak prejizdime kopce.

Zanedlouho nas vita Morton National Park a my zastavujeme u Visitor Centra u vodopadu Fitzroy Falls. V parku se opet plati, ale protoze tu nehodlame travit vice casu dalsimi zastavkami, platime jen 3 AUD pouze za jednotlivou zastavku. Vyrazime na vychazkove okruhy, ktere nas vedou po obvodu hlubokeho udoli vymodelovaneho v piskovcove desce. Z hrany desky pada dolu 30 metrovy vodopad a dal po potoce je jeste nekolik kaskadovych stupnu. Postupne obchazime horni okraje vymleteho udoli a objevujeme spousty ruznych vyhledu na padajici vodu i piskovcove skaly okolo. Na vykladovych tabulich se komiksovou formou docitame informace o rostlinach i zviratech, ktera se nam dari tu a tam i zahlednout. U Fitzroy Falls jsme prosli vetsinu nabizenych prochazek a rozhodne to bylo velice prijemne zastaveni. Potom najizdime na dalnici smerem na Canberru, kde cesta rychle ubiha, a kde muzeme poprve spatrit opravdove klokany. Bohuzel jen ty srazene auty, jejichz tela se vali po krajnici co par kilometru.

Canberra nas vita ranni dopravni spickou, takze pekne pomalu od semaforu k semaforu. Parkujeme na okraji sirsiho centra a dal razime po svych. Toto umele vytvorene hlavni mesto se zacalo budovat na zelenych pastvinach po ustaveni Australske federace a zpocatku si tezce vybojovavalo respekt i penize od jednotlivych australskych statu. Nakonec se vsak stalo pychou svych obyvatel a urbanistickou pozoruhodnosti. Cisty geometricky pudorys nenechava nikoho na pochybach, ze se zrodil na rysovacim prkne. Hlavni mestske tahy jsou ramovany pruhledy na dulezite dominanty, zaroven je vsude patrna snaha udrzet si ve meste dostatek prostoru a volnych zelenych ploch. Canberra sice postrada more, ale jeji poloha na obou brezich velkeho jezera ma jinou nevsedni osobitost. Velice brzy jsme zaznamenali i odlisny styl zdejsich obyvatel, zejmena byrokratu a uredniku. Po ulicich proudi zastupy bilych limecku, kravata nebo kostym je samozrejmosti. Nikde nejsou videt zadne plazove kratasy ani zabky na nohach, nikdo tu nechodi bez tricka nebo bos, jak je to bezne k videni v Sydney. Proste mesto-zastupce vsech australanu v Commonwealthu si musi udrzovat uroven. Presto je i tady (jako asi vsude v Australii) citit sportovni a aktivni duch obyvatel, kdyz vetsina uredniku si jde o pauze ci po praci zabehat, neustale vas miji cykliste a o tenisove kurty neni nouze. Proste to otevrene a maximalne zelene prostredi ke sportu primo vyzyva. Jen ta doprava ve spicce na centralne orientovanych silnicich a absence supermarketu v centru mesta by se dala vytknout.

V centru delame jakousi velkou okruzni prochazku. Pres jezero mirime ke kruhovemu Capitol Hill, na kopecku tu stoji vladni budovy. Blize k jezeru uprostred velke promenady bile sviti ctverhranna budova tzv. Stareho Parlamentu, kde je dnes umisteno Muzeum Demokracie. K budove prilehaji dve velmi prijemne zahrady, ktere puvodne slouzily obema komoram Parlamentu, dnes jsou otevrene verejnosti. V prodlouzene linii pak na vrcholku kopecka stoji takzvany Novy Parlament, moderni vystredne koncipovana budova, kde dnes zasedaji poslanci. Vsude na travnicich okolo pak poletuji ruznobarevni papouchove. Zajimavosti pro nas byl neobvykly obrazek nabizejici se na prostranstvi pred Starym Parlamentem. Mezi stromy se tu nachazi jakysi stanovy tabor napichnuty do verejne elektrorozvodny, okolo se povaluji zbytky starych kresel i jine kramy a cerna se nekolik nedohorelych ohnist. Pohled to pripominajici nektere nase domaci mensiny. Mezi tim vsim nekolik transparentu volajicich po doreseni jakychsi uzemnich sporu a neupirani prav. Tipujeme to na akci puvodnich aboriginskych obyvatel. Okolo korzujici bile limecky to vsak evidentne prilis nevzrusuje, proste "demokracie v praxi". Pak se vracime ke brehu jezera, kde nas ceka prehlidka moderni architektury v podobe budovy Galerie moderniho umeni, budovy Nejvyssiho soudu, a u kavy a zmrzky obdivujeme pres jezero vez pametni zvonkohry, ktera nam pravidelne hraje. Obchazime jezero a po zbezne odbocce k valecnemu pamatniku pozdeji dorazime k zajimave budove Australskeho Narodniho Muzea. Nachazi se na poloostrove u jezera, na miste byvaleho spitalu. Obklopena zeleni tu vyrostla barevna budova krivolakych tvaru a vzoru, ktera je dukazem, ze neobvyklou moderni stavbu lze udelat nejen zajimavou, ale i hezkou. Po dalnici opet opoustime Canberru a ukrajujeme dalsi kilometry. K noclehu stavime na malem odpocivadle kousek stranou od dalnice. Je u nej i mala vodni plocha s kvakajicima zabama, tak jdeme pred spanim na malou prochazku. Je uz sotva videt, slunce zalezlo, ale i jen podle zvuku hned vime, ze mame spolecnost. Hlasite funici wombat si vyrazil sehnat neco k veceri. Nehybne jsme ho pozorovali nekolik minut, kdy pri cenichani a delani hromadek dosel asi na 3 metry k nam, nez jsem ho vyplasil. Rano objevujeme i jeho nory.

V prubehu casu dorazime do oblasti Snowy Mountains, ktere jsou soucasti Velkeho predeloveho pohori. Mirime do Narodniho Parku Mt. Kosciuszko, kde je i stejnojmenna nejvyssi hora Australie. V mestecku Jindabyne zastavujeme u Visitor Centra, aby nam rekli, ze v kopcich je jeste moc snehu a na vylety do nejvyssiho pasma mame zapomenout. Bez lyzi bychom zapadali urcite po kolena, mozna az po zadek. Da se ale dojet autem do Charlotte Passu, kam je silnice protazena frezou, a odkud nejvyssi kopec muzeme vyfotit, a pak si uzit vylety v nizsich polohach. Snehove podminky pani jeste ilustruje fotkami trimetrovych profrezovanych zaveji z oblasti Charlotte Passu. Dekujeme, kupujeme nutny vstup do parku a vyrazime do zmineneho passu. Snehu pribyva, coz je opravdu silny kontrast k tricitkovym vedrum dole a na pobrezi. Nakonec prijizdime na koncove parkoviste, pred nimz je opravdu u silnice i trimetrova zavej. Vsude okolo to ale tipujeme zhruba na pul metru snehu. Obouvame pohorky a navleky a vyrazime smer nejvyssi hora. Snih mekne, ale neni to tak zle. Behem nasledujici cesty potkavame nekolik skialpinistu a bezkaru a par lidi na sneznicich. Jsme jedini, kdo se tu pohybuji jen v botach, ale jde to celkem obstojne. Stoupani je velmi pozvolne a nejvyssi australske hory pripominaji spis zvlnenou vysocinu. Zdolavame potrebnych 9 kilometru, a po mensim tapani, ktera hora je vlastne ta nejvyssi, stojime na vrcholu bileho kopce. Na betonovem bloku nam pisi, ze jsme na spicce Australie, Mt. Kosciuszko 2200 metru. Cestu dolu nam zneprijemnuje jen pocinajici cvachtani v botach. Snih je sice mekky, ale borime se maximalne po kotniky. Zato v prudkem zaricim slunci si poprve spalim krk. Autem sjizdime zpatky dolu a u silnice si poprve fotime ZIVE klokany. Cpou se travou a deni okolo dost ignoruji, vubec uz se nedivime, ze je tu tolik prejetych. Noc travime v prijemnem kempu u reky, ktery je zadarmo (v cene vstupu do parku). Klokanu je v okoli spousta a behem nasi vecere se klidne pasou jen par metru od nas. Druhy den nam konci placeny permit, tak spesne odjizdime po silnici Alpine Road. Jde to pomalu, sama zatacka, a vetsinou jedeme lesem s minimalnimi vyhledy. Mirime k jeskynim Yarrangobilly Caves. Tady navstevujeme jednu ze tri pristupnych krasovych jeskyni (Glory Hole Cave) a prochazime se po hezkem okoli. Velice taky vitame moznost koupani ve venkovnim bazenu s neprilis teplou (27 stupnu) termalni vodou (zdarma). Koneckoncu po par dnech na cestach uz jsme se potrebovali umyt, a voda v potocich i mori je znacne studenejsi. Navstevniku je tu minimum a spolecnost nam tak delaji jen cetne vyhrivajici se jesterky. Vecer v dalsim prazdnem kempu pozorujeme stada klokanu a jednoho Emu. Dalsi den po silnici Snowy Highway opoustime hory. Zastavujeme na chvilku u hydroelektrarny Tumut 1, kde maji pekne napsany vyklad. Navstevu jsme ale zavrhli, a tak jedeme az k perejim Adelong Falls. Kdysi se tu tezilo zlato a jsou tu k videni zbytky vodnich kol a nahonu a zpracovny rudy. Vsude behaji jesterky a scinkove. Odsud uz rychle ukrajujeme kilometry po Hume Highway, ktera nas dovede do statu Victoria.