Kanadske kapitoly XIX. (Kananaskis Country.)

Jednou z oblasti, kde to jeste moc nezname, a pritom to mame za humny, je Kananaskis Country. K-Country, jak je tu bezne oznacovana, je cast Rockies a jejich okraje na jihovychod od Narodniho Parku Banff, v podstate zacina uz za nasim domovskym Canmore. Protoze se nejedna o narodni park, nejsou tam tak prisna omezeni na vsechno, ale i tak vetsina krajiny spada do limitu Provincnich parku. Na rozdil o centralnich Rockies neni K-Country tak "proflakle" mezi zahranicnimi turisty, a tudiz i v dobach hlavni turisticke sezony se tu najde klid a misto k relaxaci. I z tohoto duvodu je oblast velmi popularni vikendovou destinaci pro nedaleke Calgary.

Kananaskis stale nabizi uzasne horske prostredi, i kdyz uz nedosahuje takovych vysek jako centralni Rockies. Zaroven ale diky sve vychodni orientaci nabizi o neco priznivejsi klimaticke prostredi, vice slunnych dnu a mensi uhrny srazek. Podobne jako u vetsiny Rockies se tu jedna o oblast s minimalnim zalidnenim a ponekud komplikovanou dopravni dostupnosti. V praxi to pak znamena, ze tudy v podstate vedou jen dve hlavni pristupove komunikace tahnouci se od severu k jihu a spojujici Transkanadskou dalnici vedouci skrz Rockies s podhurnimi oblastmi nedaleko americke hranice. Jednu ze zminovanych komunikaci jsme jiz meli moznost okusit pri nasem vyletu k Mount Assiniboine, kdy jsme museli k nasemu vychozimu bodu absolvovat nekolik desitek kilometru po prasne sterkove silnici. Smith Dorien/Spray trail je prave touto komunikaci. Nyni se ale rozhodujeme pouzit druhou silnici, tou je trochu vetsi highway 40.

Z Canmore vyrazime smerem na vychod a cestou si jeste trochu zajizdime, abychom si udelali obrazek o mestecku Exshaw. To je takova skvrna na krase zdejsich hor, protoze tech nekolik nezajimavych domu tu stoji vlastne jen kvuli ohavne dymajici cementarne a vedlejsi stejne ohavne fabrice na zpracovani oxidu horecnateho. Nektere nedaleke kopce jsou tu okusovany kusadly velikych bagru, aby se tak zmenily na stavebni material vyvazeny do celeho sveta. Z Exshaw pokracujeme po Transkanada asi dvacet minut a u dokoncovane budovy kasina sjizdime a stacime se na jih. Tady jsme na uzemi indianskych rezervaci kmenu Stoney a krome indianskeho kasina jsou okolni roviny obyvany jen volne se pasoucimi stady koni. Silnice se zacina opet vinout mezi horami a mijime tez velkou vodni plochu prehrazeneho jezera Barrier Lake. Diky zname rekreacni hodnote oblasti tu o odpocivadla a piknikoviste neni nouze, coz rozhodne vitame, vzhledem k nasemu tradicnimu planu prespavat v aute. Za Barrier Lake nas jiz z dalky vita napadny kopec s linkami sjezdovych trati, ktere tvori lyzarsky areal Nakiska. I tady chceme udelat alespon kratkou zastavku, vzdyt se jednalo o dejiste sjezdovych disciplin ZOH 1986 (Calgary). Zanedlouho sjizdime ze silnice na odbocku k arealu a take ke Kananaskis Village, coz je v podstate jedina obec v celem K-Country. Cela vesnicka je vlastne slozena jen z budov hoteloveho komplexu Delta Lodge, nekolika budov pro zamestnance hotelu a budovy Visitor centra v niz je i jediny maly obchod se smisenym zbozim. Ted pred sezonou je tu naprosto mrtvo, takze mame dost casu si trosku popovidat s pani v obchode a v informacich. Okoli hotelu je velmi prijemne upravene, jsou tu perfektni prochazkove stezky nabizejici uzasne vyhledy na cele udoli i okolni kopce (zejmena monumentalni Mt. Kidd nad vesnici). Navic mame krasne pocasi, takze co vic si muzeme prat. Pak jeste zajizdime k lyzarskemu arealu, ktery je nam tez celkem sympaticky, prestoze pripravy na sezonu tu teprve zacinaji. Odsud pak pokracujeme dale na jih a po dalsi porci kilometru sjizdime do zalesneneho udoli k dalsimu Visitor Centru. Stoji tu jak pernikova chaloupka uprostred niceho a nikde ani noha. Po pocatecnim vahani vstupujeme dovnitr, kde nas vsak vita prijemna pani a informuje nas vycerpavajicim zpusobem o neprebernych moznostech zimni turistiky, bezeckych trati i nejakeho toho lezeni v celem Kananaskis.

Dal se silnice vyrazne zveda a take se casteji objevuji cedule upozornujici na mozne zimni uzavery. Silnice c. 40 je totiz v zime sjizdna jen asi z poloviny a kousek za Kananaskis Village ji pres zimu uzavira zavora, protoze udrzet sjizdnost po celou zimu by byl skoro nadlidsky ukol. Uz ted v listopadu zima vystrkuje ruzky a o nejakou tu snehovou nadilku neni nouze. Pevne ale doufame, ze svou naplanovanou trasu zvladneme projet. Za neustaleho krouceni hlavou po uzasnych vyhledech uspesne projizdime Highwood Pass, ktery je s 2206 metry nejvyssim bodem silnice. Zanedlouho pak konci kvalitni povrch silnice c. 40 a my odbocujeme na sterkovy povrch mizerne lesni silnice 940. Tady nam to jiz jde znacne pomaleji, protoze nase auticko neni na tyto podminky zrovna konstruovane. Zaroven tu opoustime Peter Lougheed Provincial Park, coz se okamzite projevuje na okoli. Ne snad, ze by ubylo prirodnich kras, ale pribylo tech neprirodnich. Krome stop tezby dreva se take zacina objevovat vsudypritomna tezba ropy a zemniho plynu. Co par kilometru mijime kompresorove stanice, staciste ropnych produktu nebo alespon varovne cedule na pritomnost potrubi a moznosti uniku kyseliny sirove. Presto prozivame nadherny vecer s hrou mraku a svetel na obloze. Zrejme nejsme sami, kdo si sem jezdi uzit divociny, je to patrne z castych stop po terennich ctyrkolkach po okoli. Pristi den se pomalu priblizujeme k jiznimu konci nasi trasy, az nakonec vyjizdime na opet kvalitni asfalt Crownest Highway c.3. Jsme nedaleko hranice s BC, kterou tvori prave Crownest Pass, a zdejsi oblast byla v historii proslula pro tezbu uhli. Prijizdime do mestecka Coleman, ktere bylo jednim z dulnich center. Mesto se od konce zlatych casu tezby asi moc nezmenilo, jen domy jsou opryskanejsi a znacne ubylo obyvatel. Vsude stoji zreziveli kostlivci puvodniho tezarskeho vybaveni, ktere od ukonceni tezby jen ohlodava zub casu. Je tu celkem mrtvo a vsechno pusobi nejakym smutnym dojmem. Pokracujeme po dalnici na vychod a postupne sjizdime do podhuri. Zastavujeme v obci Frank, kde se tez tezilo uhli, coz bylo vyznamne hlavne pro zeleznicni parni dopravu. Nad mesteckem stoji velike nove muzeum predstavujici "Frank's Rock Slide", nejvetsi skalni sesuv v kanadske historii. Pocatkem 20. stoleti totiz vlivem tezby uhli a tektonickych poruch na protejsi Turtle Mountain doslo ke zriceni cele celni steny hory a giganticky sesuv o sirce 1,5 kilometru pohrbil pod miliony tun skaly vsechno, co bylo v udoli. Temer cele mestecko tak zmizelo z mapy a jen nejakym zazrakem se podarilo prezit smene horniku, kteri byli zrovna ve stolach pod horou, a po zasypani se dokazali sami prokopat ven. Dodnes je cele udoli poseto balvany vsech velikosti a jen pomalu se priroda znovu pokousi uchytit na uchytit na novem povrchu. Z Franku jiz sjizdime do plani jizni Alberty, kde se na vecne vetrnych podhurnich preriich pasou stada krav, a za nimi se k nebi tyci desitky turbin vetrnych farem.

Jeste planujeme navstivit jedno zajimave misto, jimz je muzeum Head Smashed Buffalo Jump. Uprosted travnatych plani se tahne geologicky zlom tvoreny skalnim stupnem o vysce nekolika desitek metru. Tento skalni zlom hral zivotne vyznamnou roli v tisicilete historii zdejsich indianskych obyvatel a dnes tu tedy je prislusne muzeum. Z vyborne udelaneho uvodniho filmu i vsemoznych exponatu se tu dozvidame, jak sem pravidelne prichazely indianske kmeny k podzimnimu lovu bizonu. Davno pred privezenim prvnich koni na kontinent tu behem staleti propracovali strategii lovu celych stad bizonu, coz jim zajistovalo obzivu pro preziti dlouhe zimy. Za urcitych prihodnych podminek tu pripravili bizonum smrtelnou past, kdy jim vytycili urcity koridor a za spoluprace mnoha clenu kmene, vcetne nekterych zahalenych do vlcich kuzi a jinych do bizonich kuzi, ve stade vzbudili paniku a nahnali jej na hranu skalniho utesu. V bourlivem dusotu kopyt a mracnu prachu se tak stovky kusu tezkych zvirat hnaly na skalni hranu, aby pod tlakem dalsich zvirat za nimi padaly dolu, kde zustavaly lezet bez zivota nebo je dalsi lovci dobijeli. Behem jedineho zatahu tak indiani ziskali obrovsky ulovek, ktery pak tydny zpracovavali. Museli jsme smeknout pred dokonalosti a duvtipem, s nimz pri primitivnim vybaveni dokazali zajistovat sve zivotni potreby. Odsud uz se pak nase auto obraci zpet k severu, aby po hodinach cesty monotonni rovinou pozdeji odbocilo zpet na Kananaskis highway 40 a my se vratili znamou cestou do Bow Valley.