Kanadske kapitoly XX. (Ghost Wilderness - divocina duchu.)

Kdyz jsme si tak pekne projeli napric celou Kananaskis Country, rekli jsme si, ze bychom jeste mohli zavitat do oblasti Ghost Wilderness Area. Je to obdobna krajina, take vychodni okraj Rockies, akorat pro zmenu na sever od Transkanadske dalnice. Na rozdil od Kananaskis je oblast Ghostu nejak mene turisticky znama a tudiz i mene navstevovana. Jiste k tomu prispiva i jeste mizernejsi pristup a kvalita cest, coz na druhou stranu pomaha udrzet krajinu divokou a nepoznamenanou civilizaci. Listopadove pocasi sice cestovani narocnym terenem zrovna neusnadnuje, protoze prichazejici zima uz svou snehovou nadilku zacala nadelovat, ale i tak verime, ze nase statecne auticko Dora si nejak poradi. Pro pripad nouze jsou v kufru v pohotovosti i snehove retezy.

Z Transkanadske dalnice sjizdime kousek za Exshaw na Highway 1A a projizdime pres rezervace kmene Morley a dalsich Stoney indianu. Na male benzince jeste pro jistotu doplnujeme palivo, protoze v divocine by se shanelo tezko. A pak uz odbocujeme na malou klikatou silnici 734, ktera je severnim pokracovanim ctyricitky z Kananaskis. Zpocatku jeste po asfaltu mijime posledni roztrousene farmy a samoty, pozdeji asfalt strida sotolina a veskera civilizace mizi. Postupne nas obklopuji jiz jen stromy, stromy, stromy a obcas nejaka paseka, a z ruznych stran se objevuji dalsi a nove kopce a hory. Snehu je nekde vice, nekde mene, zalezi na momentalni dispozici terenu. Vetsinou vsak maximalne do dvaceti centimetru s vice ci mene projetymi kolejemi. Nase rychlost se pohybuje nekde okolo 40 kilometru v hodine a pred sebou mame pres tri stovky kilometru. Jiz od zacatku nas provazi vystrazne cedule, ze cesta se jiz v tomto obdobi nedoporucuje a prujezdnost neni zarucena.

Trasa nam zabere dva dny a aut potkavame jen par. Vetsinou lovci nebo lesni ci tezebni personal. Po okoli si tez nelze nevsimnout, ze sem s oblibou zajizdi majitele terennich ctyrkolek, pro ktere je zdejsi teren sity na miru. Spime, jak je nasim zvykem, tradicne v aute, a obklopuje nas nicim nerusene ticho a naprosta tma. Nasledujici den zastavujeme u Ram Falls, kde od parkoviste kratkou stezkou jdeme ke hlubokemu kanonu v sypkem podlozi a z vyhlidky muzeme obdivovat vodopad pres terenni prah. Kanon ma uplne jiny charakter, nez vetsina tech dosud spatrenych, protoze reka se tu nezarezava do skaly. Sviti nam krasne slunicko, tak si prochazku v ridkem lese prodluzujeme a stopujeme a pozorujeme veverky pobihajici po snehu. Po navratu k autu zjistujeme, ze tu nejsme sami. Vedle nasi Dory parkuje Jeep se svetlosti podvozku, ze by pod nim klidne prosel stredne velky pes. Za okamzik se objevuji dva chlapici, kteri jsou zjevne majiteli. Zapradame kratkou konverzaci, pri niz se hosi znacne podivuji, kde jsme se tu s tim mestskym autem vzali. Po nasem ujisteni, ze jsme neprijeli zadnou z nejblizsich silnic od vychodu, ale celou cestou z jihu od Bow Valley, jen nechapave krouti hlavami. Doporucuji nam ale navstevu dalsiho vodopadu vice na severu pri nasi trase, pokud tam tedy zvladneme dojet.

Pokracujeme v nasi ceste k severu a uzivame si vyhledy do krajiny za hezkeho slunneho dne. Pozdeji cesta klesa niz a my prekracujeme tok reky Severni Saskatchewan, tady jeste zadneho veletoku. V okoli je snehu minimum a tezko uverit, jak se muze krajina behem kratke doby promenit. Nedaleko mestecka Nordegg se zakratko napojujeme na dalnici c.11, kde nas vitaji dva pruhy v kazdem smeru a kvalitni asfalt. Otacime na zapad a za okamzik sjizdime k doporucovanym Crescent Falls. Je tu male piknikoviste a hezka vyhlidka na vodopad, ktery se uz pomalu obaluje ledem. Uzivame si klidu a samoty. Jeste se nechavame zlakat ceduli odkazujici na ledove lezecke tereny a v nizkych botach slapeme ve snehu asi pul hodiny do kopce lesem. Cesta ale nema konce, tak se nakonec otacime zpet k autu. Znovu jedeme za zapadajicim sluncem a kratce zastavujeme u velikeho prehradniho jezera Abraham Lake, kde se nas vitr snazi i s autem odfouknout ze silnice. Nakonec se mu to nepodari a my se po prekonani Saskatchewan Crossing napojujeme na dalnici 93, nam jiz znamou Icefield Parkway. Ta nas jiz za sera a za tezkeho boje se zledovatelym povrchem vede zpet na Transkanadskou dalnici, do Lake Louise a dal do Banffu.