Australske kapitoly V. (Jizni Australie).

Kdyz prijizdime do Adelaide, nastava typicky problem velkych mest, parkovani. Nakonec parkujeme u nemocnice na placenem vicepatrovem parkovisti, ve kterem zustaneme pozdeji i na noc. Mesto s asi milionem obyvatel ma nekolik pomerne prijemnych turistickych zajimavosti, vesmes koncentrovanych v mestskem centru. Centrum je vlastne tvoreno zejmena ulici North Terrace tahnouci se nedaleko reky, na ktere jsou soustredeny nejstarsi a nejvyznamnejsi budovy. Nachazi se tu budovy vlady, parlament, universitni campus, Narodni Museum, Art Gallery of South Australia, valecny pamatnik apod.

Nase prvni kroky smerovaly do Narodniho Musea (zdarma), a to zejmena kvuli jeho expozici aboriginskych kultur. K videni tu jsou lovecke i denni potreby puvodnich obyvatel Australie, ruzne ostepy a bumerangy, filmove zaznamy prezentuji zhotovovani techto veci, a lze shlednout i nejstarsi filmove dokumenty natocene badateli na zacatku dvacateho stoleti. Expozice je pomerne rozsahla, az se clovek v te zaplave ostepu zacina trosku ztracet. V hornich patrech pak muzeum pokracuje sbirkou zamerenou na ostatni pacificke narody, takze je mozne porovnavat zbrane, predmety ci ritualni masky puvodnich obyvatel z Papuy-Nove Guiney, Bali, Samoy, Vanuatu a dalsich ostrovnich statu. Mimo to jeste muzeum nabizi nevelkou expozici australske i svetove fauny, ovsem u nekterych vycpanin i popisku jsme byli trosku v rozpacich. V hale muzea je tez umisten zajimavy vyklad tykajici se morskych kytovcu, doplneny kosternimi exponaty. Navstevu muzea jsme pak ukoncili v nejvyssim patre, kde jsou prezentovany fosilni nalezy z oblasti Flinders Range, ktere posunuly historicko-geologickou hranici vyskytu prvnich zivocichu na zemi. Na jejich zaklade bylo vymezeno nove pre-cambrijske obdobi nazvane Ediacaran. Prijemnym rozptylenim pro nas jeste bylo setkani s ceskou divkou, ktera v Adelaide studuje anglictinu a mohla se s nami podelit o svoje dojmy a zkusenosti z Australie. V povidani jsme pak pokracovali jeste vecer u kafe. Krome Narodniho Musea a ostatnich historickych budov jsme behem odpoledne a nasledujiciho dne jeste podnikli prochazku podel reky, v jejimz okoli se nachazi nekolik naopak velice modernich architektonickych vytvoru, obcas doplnenych dekoraci s aboriginskou tematikou. Vyraznou budovou je zejmena komplex Festivaloveho divadla, ktere ma i venkovni amfiteatr. Okoli je pak oziveno nastennou malbou aboriginskeho autora (resp. jeji kopii) nebo napriklad skulpturou Solarnich stromu, specialne navrzenych solarnich panelu, ktere ke kolemjdoucimu promluvi o solarni energii a zobrazuji mnozstvi jimi vyrobene energie, pouzivane k osvetleni okoli. Libil se nam i nedaleko nadrazi vybudovany odpocinkovy prostor s lavickami, lemovany aboriginskymi malbami a mozaikami. Adelaide na nas celkove pusobilo dosti prijemnym dojmem a ziskali jsme z nej pocit, ze se jedna spise o studentske nez obchodni centrum.

Po kratkem seznameni s mestem jsme jeste vyrazili na nedaleke morske plaze, abychom si trosku ulevili od spalujiciho vedra. More vsak bylo jeste hodne studene, takze se jednalo spise o letme smoceni ve vlnach a dal jsme stravili nejaky cas brouzdanim se v pisku a pobreznich melcinach. Odtud jiz nase cesta smerovala k severu, protoze chceme navstivit Narodni Park Flinders Ranges. Je to vlastne cast stejnojmenneho horskeho pasma, ktere se tahne od Adelaide (Adelaide Hills) na sever v delce mnoha set kilometru, a v nemz je nekolik ruzne velkych parku. Pokracovali jsme tedy z Adelaide stale k severu, silnice se postupne menily na mensi a mensi a rovnez okolni krajina se znacne promenovala. Civilizace ubyvalo a pozdeji i dobytka. Po nekolika stech kilometrech jsme jiz jen zridka potkali auto a jeste ridceji nejakou obyvanou usedlost. Casto jsme mijeli jen ruiny po davnych obyvatelich a stopy zivota slo zaznamenat pouze dle obcasnych vetrniku pumpujicich vodu z vrtu do nadrzi. Otevrena voda v krajine prakticky neexistuje, zivot je tu zavisly prave jen na skromnych zasobach v podzemnich vrtech. Vyprahla krajina je pokryta jen trsy odolnych travin a obcasnym krovim. Pouze v dolicich, kde se behem destu voda udrzi dele, se vyskytuji eukalyptove stromy. Pod nimi pak odpocivaji klokani a prochazi se emu. Pozvolna se na obzoru zacinaji vynorovat obrysy vetsich a vetsich kopcu, az se pred nami objevi NP Flinders Ranges.

Zdejsim centrem je misto zvane Wilpena. Nelze jej nazvat ani vesnici, je to jen velke infocentrum s potravinovym obchodem, benzinovou pumpou a autokempem s nekolika chatickami. Wilpena zaroven slouzi jako vychozi bod pro vetsinu okolnich turistickych tras. Absolvovali jsme tu kratsi vyslap na kopec Ohlson-Bagger se solidnim vyhledem do okoli a udajne cetnym vyskytem vsemoznych jesterek. No, par jsme jich potkali, ale bohuzel zadnou z vetsich goan, ktere bychom radi. Pozdeji jsme projeli parkem vice k severu, mnohdy po cestach neslusicich nasemu autu. V jednom zastrcenem taboristi jsme pak potkali jeste skupinku cechu. Nazitri jsme si prosli stezku rokli Bunyeroo se zajimavymi skalnimi formacemi. Vubec cele Flinders jsou geologicky velmi zajimavym mistem, jak jsme jiz vedeli z muzea v Adelaide, a pozdeji jsme se utvrdili pri autoturistice po zdejsi geologicke trase. Je to asi 20 kilometrova prasna silnice prochazejici vychodozapadnim smerem napric parkem a formou vykladovych ceduli na prislusnych mistech navstevnika seznamuje s geologickym slozenim oblasti a jeji davnou prehistorii. Na vychozech geologickych vrstev je tu krasne viditelny profil z obdobi zhruba pred 620 miliony lety az po dobu asi pred 500 miliony lety. Po teto geo exkurzi jsme jeste zajeli na nekoli vyhlidek a na mista s aboriginskymi reliefy a malbami. Pred vyjezdem z parku je to Arkaroo Rock, skalni previs s carami vyvedenymi okrem a uhlem. To uz opoustime Narodni Park a vydavame se zpet k mestecku Hawker. Tady navstevujeme dalsi aboriginske misto, tentokrat Yourambulla Caves. Tri piskovcove jeskyne/previsy jsou vyzdobeny spoustou okrovych a uhlovych car a znacek, udajne opet az 10 tisic let starych. Uzivame si tu zapadu slunce a prespavame v aute na parkovisti nedaleko. Rano pak znovu vyrazime na zpatecni cestu na jih, postupne se blizime k rece Murray River, prvni opravdove rece s vodou, kterou dokonce prejizdime s privozem. Ale to uz jsme ve vinarskych oblastech, jimiz postupne projizdime az zpatky do Victorie.