Australske kapitoly VI. (Blue Mountains.)

Behem nasi zpatecni cesty jsme stravili jeste dalsich par prijemnych dnu v oblasti Arapiles, kde jsme si uzili skalniho lezeni i pekelneho vedra. Po odjezdu z kempu pak jen zastavujeme v Caravan Parku u jezera Natimuk, kde je moznost se za poplatek osprchovat. Tedy ono to jezero tady spise bylo, nez je, molo vede od plaze smerem na travnatou plochu, ktera kdysi byla jezernim dnem, a kde se dnes da najit jen nevelka strouha vody. Letita sucha udelala sve a z kdysi vodnimi sporty oplyvajiciho resortu zbyly jen cedule a mola na suchu. To se nam to v Evrope popira globalni oteplovani a zmeny klimatu, kdyz nam o nic nejde, ale tady je voda skutecne zivotne dulezita a zivotne nedostatkova. Kdyz se pak opet citime jako lidi (tedy konecne se "necitime"), vyrazime na dlouho cestu zpet do Noveho Jizniho Walesu. Cestu nam zneprijemnuje jen odskakujici kamen od protijedouciho kamionu, ktery nam na prednim skle vytvari dvoucentimetroveho "pavouka". Dva dny prakticky jen stridame silnice, abychom dorazili do posledni oblasti, kterou planujeme navstivit.

Blue Mountains je oblast rozkladajici se za humny zapadne od Sydney. Nekolik narodnich parku tady ma chranit pomerne unikatni krajinu, ktera je i vyznamnym cilem turistu a vikendovistem Sydneyanu. Pradavne morske usazeniny tu byly vyzdvizeny do vyssich poloh a vytvorili tak jakesi piskovcove plato. Nasledna vodni a vetrna eroze jej pak protkala kanony a roklemi, a na jeho okrajich se vytvorily strme skalni steny z nichz se riti vodopady. To vsechno jen nejakych sto kilometru od Sydney a o zhruba osmset metru vyse. Oznaceni Mountains (hory) je pro nas samozrejme znacne usmevne, ale na australske placate pomery je tady krajina preci jen clenitejsi. Jak prijizdime od zapadu po Great Western Highway, zacinaji se nam nabizet jednotliva turisticka mestecka a jejich atrakce. Prvni starosti je samozrejme misto k noclehu, coz resi kempoviste zdarma v bocnim udoli Megalong Valley. Kadibudka, popelnice, potok nedaleko a dostatek mista, kam postavit nase spaci auticko je vse, co potrebujeme. Puvodne planovano na jednu noc, ale pozdeji se pro nedostatek lepsich prilezitosti vracime opakovane. Prvni zamraceny a ostatni parne dny pak naplnujeme vylety po okoli.

Po letme zastavce v mestecku Lightgow, kde se hlavne tezilo uhli pro zeleznici a dnes tu jeste maji dve tepelne elektrarny, je nasi prvni vyznamnou zastavkou vesnicka Blackheath. Navstevujeme tu Visitor Centrum a pak uz mirime k nedaleke vyhlidce Govet's Leap. No, nevim kdo a kam tu skakal, ale musel si skocit pekne, protoze je to vlastne okraj te piskovcove plane a pod nim udoli o nekolik stovek metru nize. Lze tu pozorovat, jak eroze ohlodava tu tektonickou desku a neustale pekne "upravuje" vsechny ty kolme steny. Samozrejmosti pak je z vysky dolu padajici vodopad. Po obvodu pak vede nekolik vyhlidkovych tras, z nichz jednu zcasti absolvujeme, nez nas prehanka opet zazene. Nazitri uz je hezky, takze vyrazime na dalsi vyhlidku Evan's Lookout. Tady si pak prochazime puldenni trasu s nenapaditym jmenem Grand Canyon. Prestoze kvuli uzavere neslo udelat okruh a museli jsme se vracet stejnou cestou, tak to byla moc prijemna prochazka. Nejprve jsme se skulili po schodech az na dno udoli, aby nas stezka protahla vlhkym skoro pralesem podel potoka s romantickymi tunemi, nasledne se udoli sevrelo a vytvorilo kanon. Stezka pak pokracovala kanonem a ruzne stridala jednotliva patra. Chvilku jsme byli na jeho dne, pozdeji jsme prochazeli po rimsach v pulce vysky sten, a jindy jsme slapali po jeho hornim okraji a voda hucela hluboko pod nami. Na konci kanonu zas pro zmenu cekala vodopadova sprcha, nabizejici osvezeni, nebo moznost projit za sucha za vodni clonou. Behem vyletu se nam navic naskytla moznost uzasneho setkani s drakem. Tedy vlastne jen drackem, Eastern Water Dragon je zdejsi jesterka merici nekolik desitek centimetru a my jich v kanonu mohli pozorovat hned nekolik.

Z Blackheathu jsme pokracovali dal na vychod, zcasti turistickou silnici zvanou Cliff Drive, ktera kopiruje okraj piskovcove tabule a nabizi rozhledy do hlubokych udoli a pohledy na strme srazy. Tak jsme dojeli az do mestecka Katoomba, coz je hlavni turisticke centrum. Je tu mnozstvi turistickych tras a ruznych piknikovist, nekdy prekvapive zanedbanych. Prvni atrakci je kabinova lanovka, ktera premostila jakysi skalni zaliv s vodopadem. Zrejme nestacily vyhlidkove plosiny na ruznych stranach tohoto "zalivu", takze se turiste mohou vozit krabici povesenou na lane a pendlujici tam a zpet, a pritom si fotit vodopad. My jsme si zas na oplatku fotili turisty v te krabici. Take jsou tu schody vedouci dolu pod skalni stenu, kde je nekolik navazujicich stezek. Dalsi moznosti je sjet dolu jinou kabinkovou lanovkou a nebo zvolit moznost jizdy jakymsi vlackem, ktery vas po strmych kolejich dostane tez na dno udoli. Tento puvodne dulni dopravni prostredek (tezilo se tu uhli) je dnes prezentovan v turistickych pruvodcich jako nejstrmejsi zeleznice na svete, coz nas zaujalo. Ovsem nema to zadnou lokomotivu a po kolejich to taha lano, takze opet spis lanovka (byt pozemni), nez zeleznice. Prestoze jsme vetsine techto atrakci dokazali odolat, nutno priznat, ze misto ma sve kouzlo a vyhledy okolo Katoomba Falls rozhodne stoji za navstevu. Odsud jsme pak pokracovali dale do mestecka Katoomba, az na misto zvane Echo Point. To je ovsem spravny turisticky hub, lidickami se to tu jen hemzi a na parkovnem tu mesto spravne ryzuje. Proudy turistu neustale pendluji mezi zdejsim infocentrem a vyhlidkovym "namestim". Tady jsou totiz v videni Three Sisters (Tri Sestry), prezentovane ve vsech materialech jako to nejlepsi z nejlepsich. Jedna se o tri skalni veze, ktere eroze vymodelovala ze skalniho ostrohu vybihajiciho do udoli. Nekolik ruznych verzi legendy vypravi o tom, ze jsou to vlastne zkamenele aboriginske divky cekajici na svou zpetnou premenu. No, o konecnou premenu se asi stejne postara eroze. Skalni veze se ale v Blue Mountains prilis netvori, takze se nelze divit zivemu zajmu a tento (pro nas celkem obvykly) prirodni utvar. Po kratke prohlidce mista jsme radeji rychle utekli z turistickeho mumraje. Dalsi den jsme stravili troskou skalniho lezeni nedaleko Blackheath, kde jsme si alespon malicko osahali zdejsi piskovec a ochutnali mistni lezeckou klasifikaci v nekolika sportovnich cestach. Posledni vyraznou zastavkou pak bylo dalsi mestecko smerem na vychod, Wentworth Falls. Opet se tu z okraje piskovcove desky riti dolu proudy vody a vytvareji zajimave kaskady a stupne. Skalni stena je navic protkana siti turistickych tras, z nichz nas zaujal zejmena trail National Pass, ktery po uvodnim sestupu pod vodopad prochazi skalni stenou po polici zhruba v polovine jeji vysky. Po obejdeni nekolika vypoukluch skalnich sten nasledne trasa opet vystoupi nahoru na plosinu rokli zvanou Valley of the Waters (Udoli vod). Tady stezka strme kopiruje tok potoka, ktery si razi cestu shora a v ruznych vyskovych urovnich tvori rozmanite kaskady a vodopady prolozene tunemi a misami. Moc hezka prochazka, zejmena diky chladu a stinu v parnem dni. Prochazku jsme zakoncili u chaty zdejsi Spravy Parku, kde je tez kavarna. Bohuzel pote, co nas obsluha nezvladla za pul hodiny ani objednat, jsme se sebrali a sli se najist do auta. Od Wentworth Falls uz nase cesta miri jen na vychod. Prespavame v karavan parku v mestecku Perinth a odtud jiz je to jen skok do Sydney. Cestou jeste nutna mycka a tankovani auta, abychom ho mohli vratit pujcovne. Te pak jeste platime 220 dolaru za opravu predniho skla, nebot sklo pojistka nezahrnuje. Nas australsky vylet se tak uzavira a my se spoustou novych zazitku a kapsami skoro bez penez se vracime na Novy Zeland.