Kiwi kapitola III. (Na severni ostrov.)

Po navratu z naseho Australskeho vyletu se snazime nezdrzovat v Christchurch a brzy vyrazime na sever. Znamou cestou jedeme do Blenheimu, odkud hodlame pokracovat na severni ostrov. V Blenheimu v knihovne pres internet shanime listky na trajekt a zjistujeme, ze jsou nejen drahe, ale pred Vanoci i vyprodane. Spekulujeme tedy s datumem a nakonec rezervaci ziskavame. A s ni i slusnou diru na uctu. V pet rano uz tedy najizdime na ferry, abychom o tri hodiny pozdeji poprve stanuli na pude hlavniho mesta.

Wellington nas vita dopravni spickou, ale mesto neni tak velike, takze se to da zvladnout. Parkujeme u nabrezi a vyrazime do ulic. Obchazime hlavni turisticka mista centra a da se to pohodlne zvladnout pesky. Obhlizime vladni budovu, ktera vypada celkem evropsky, a kolem Pamatniku obetem valky dorazime k Parlamentu. Je to docela rozlehlejsi komplex s parkovym okolim a je na nem pekne patrne, jak se postupne rozrustal. Na jednom konci zacina victorianskou budovou Parlamentni knihovny, nejpuvodnejsim sidlem zakonodarcu. Hlavni stredni trakt pak tvori sediva masa kamene s pseudo klasickym sloupovym prucelim, pred niz je umisteno nekolik soch byvalych premieru. A nejmodernejsi doba pak prispela svou troskou v podobe takzvaneho Beehive (Vceliho ulu) - betonove homole uzavirajici komplex na opacne strane. No, o nejmodernejsim sidle zakonodarcu musime prohlasit, ze je jiste zajimave, ovsem nikoli hezke. Od Parlamentu pak pokracujeme k nedaleke Wellingtonske katedrale. Anglikanska St. Paul's katedrala je rovnez stavbou moderni, ktera se rodila po vetsi cast druhe poloviny 20. stoleti. Hlavni lod je vskutku rozlehla, vybavena zajimavymi mozaikovymi okny a nechybi nekolik bocnich kapli pro mensi duchovni sluzby. Na nastennych deskach je zminovano mnoho historickych osobnosti duchovniho i svetskeho zivota, a momentalne nechybi ani kratka foto vystavka z historie a stavby katedraly. St. Paul je rovnez mistem nejvyznamnejsich statnich i kulturnich shromazdeni. Z katedraly mirime k dalsi duchovni pamatce, kterou je tzv. Old St. Paul. Jedna se o puvodni dreveny kostel, zasveceny stejnemu patronu, ktery puvodne slouzil jako Wellingtonska katedrala, a po postaveni nove budovy ztratil svuj ucel. Byl urcen k demolici, ale nastesti jej prevzal stat a uchoval jako vyraznou kulturni i duchovni pamatku. Rozhodne je to moc dobre, protoze v nevelke a zvenci mile vypadajici budove se skryva uzasny interier. Zejmena pseudogoticky dreveny strop je uzasnym rezbarskym dilem. Na cloveka tu dychne klid a pohoda, narusena jen skupinami turistickych zajezdu, ktere dostaly na probehnuti mista pouhych pet minut. Je to, pravda, hlavne jejich skoda, ale nejak to vnimame i jako neuctu k mistu, ktere si rozhodne stoji za to vychutnat. Nase dalsi kroky jeste miri ke kostelu St. Mary's, ktery slouzi jako hlavni Wellingtonska katedrala katolicke cirkve. Pote se odklanime od rusnych ulic centra a pokracujeme po nabrezi. Najde se tu jak mnozstvi ruznych historickych namornich artefaktu, starych kotev, lodnich sroubu, historickych jerabu i nekterych historickych lodi, tak mnozstvi modernich lec prijemnych zakouti s restauracemi a kavarnami. Upravene navrzene mostky a promenady esteticky propojuji stale fungujici pracovni pristav s misty pro odpocinek a turismus, takze tu je sportovni (lezecke) centrum, heliport pro vyhlidkove lety, jachtarske kluby i malicke obchudky s umeleckymi artefakty. K tomu tu a tam nejaka moderni ci maorska socha nebo plastika. Prijemnou prochazkou se tak vracime k budove Te Papa, nedaleko niz parkujeme. Je to moderne postavene Narodni novozelandske muzeum, ktere ma byt dalsi perlou Wellingtonu. Pro tentokrat ho vynechavame, budeme na nej mit snad dostatek casu pred navratem na jizni ostrov.

Z hlavniho mesta pokracujeme po hlavnim tahu podel zapadniho pobrezi na sever. V dalsich dnech se zhorsuje pocasi, projizdime mestecky Levin a Hawera a odolavame odbocce k Wanganui River, ktera vede k mnoha zajimavym mistum. Nasim cilem je sopecny kuzel hory Mt.Taranaki (neboli Mt. Egmont) a okolni narodni park. Na infocentru nam potvrzuji nehezkou predpoved pocasi, ale presto vyrazime na stezku k trekarske chate Maketawa Hut. Ta se na nasledujici dve noci stava nasim utocistem. Cestou se nam kopec sotva ukaze, tak doufame v lepsi zitrek. Rano se probouzime pod jasnym nebem a kopec zari svou snehovou cepici.

Vyrazime na turu smer vrchol, uvidime, kam nas snehove podminky pusti. Nejprve po zasobovaci ceste, pozdeji sutovymi roklemi a sutovym svahem se blizime ke skalnimu zebru. Uz pred nim prechazime prvni snehove pole a zjistujeme, ze snih je trochu zmrzly a bez macek to neni tak snadne. Po skalnim zebru to jde lepe a ziskavame vyskove metry. Bohuzel se zacinaji objevovat mraky nevestici nic dobreho. Zanedlouho zebro konci a cekaji nas jen snehove strane s obcasnym skalnim ostruvkem. Snazime se kopat si pohorkami stupy, ale je to dost pomale a unavne. Mraky pribyvaji a pomalu nas utapeji v bilem mliku. Nevidime, kam se skrabeme, strmy snehovy svah taky nic moc. Zkousime chvilku pockat, jestli se mraky neroztrhnou, ale po 40 minutach cekani se otacime. Sestup zmrzlym snehem nam jeste zneprijemnuje padajici voda a tez silne poryvy vetru prinasejici sekajici ledove krystalky. Dolu to jde pomalu, ale kdyz se dostaneme na skalni zebro, uz je to snazsi. Zanedlouho jsme zpatky na suti, i kdyz pekne promoceni. Dle zakona schvalnosti se mraky opet roztahuji a objevuje se slunicko, abychom mohli videt, ze zbyvalo snad padesat vyskovych metru ke krateru a dalsich par desitek k vrcholu. Chvilku jeste spekulujeme, zda to nezkusit znova, ale nakonec pokracujeme dolu k chate. K veceru nam prichazeji spolubydlici, parta asi deseti krestanskych mladezniku z ruznych zemi na outdoorovem kurzu, takze vecer rychle ubiha v druzne debate. Dalsi den se loucime a mensi oklikou s jeste dalsimi vyhledy do krajiny se vracime k parkovisti. Z dalky se na nas smeje Mt. Taranaki svym zasnezenym vrcholem, ktery tentokrat nasim krokum odolal. Jedeme dal na severovychod, silnici zvanou Zapomenuta dalnice. Klikati se mezi pastvinami, stoupa do strmych sedel a jen obcas potkame auto. Nasim dalsim cilem je oblast s nekolika sopkami - Tongariro National Park.