Kanadske kapitoly III. (V pohorach po horach: Big Beehive, Mt. Fairview, Mt. Temple)

Z pohovky v obyvacim pokoji naseho docasneho domova v Lake Louise Village se hezky koukalo nejen na televizi, ale sklenene dvere poskytovaly i bezva vyhled na reku Bow River, lesy a tycici se hory. Nejvetsi, nejhezci a nejimpozantnejsi Mt. Temple se svou bilou cepici, ktery je svymi 3543 m.n.m. nejvyssim kopcem u Lake Louise, vpravo od nej pak dalsi dominantni vrchol Mt. Fairview a dale na sever pak udoli jezera Louise ohranicene oblou skalnatou homoli Big Beehive. Postupne se staly i nasimi turistickymi cili.

Prvni: Traily k Lake Agnes a na Plain of Six Glaciers pres Big Beehive.

Je zacatek cervna a nedockave cekame, az dostatecne roztaje snih na trailu k jezeru Agnes. Podle vyvesky Visitor Centra je cesta stale nedoporucena pro zimni podminky. Presto po par slunnych dnech, kdy alespon dole v udoli je zem uz celkem sucha a jezero Lake Louise se uz kompletne zbavilo ledu, vyrazime. Nejprve nas ceka obligatni trikilometrova cesta (Louise Creek trail) z Village k jezeru Lake Louise. Tady kousek od Chateau zacina vyhledavany trail k Lake Agnes, uvadeny v pruvodcich jako neco, co musite absolvovat. Vyrazna a udrzovana cesta nas vede lesem pozvolna do kopce a obcas se mezi stromy nabidne vyhled dolu na ostre tyrkysovou hladinu jezera Lake Louise. Kyc, ktery prodava, ale opravdu stoji za videni. Vetsinu casu ale stoupame stale lesni cestou, az se pred nami objevi nevelke jezirko Mirror Lake. Tady se jiz podruhe nase cesta potkava s trailem, kterym se vozi turiste na konich. Rozhamtane blato a trus tomu odpovida. A k tomu nam zacina prset. Balime se do bund a pokracujeme jiz strmejsi pesinou za jezerem, a pozdeji po drevenych schodech vzhuru pres terenni prah. Vpravo od schodu registrujeme dolu padajici mensi vodopad, a nad nim uz nas vita dreveny srub Teahousu. Stojime na celni morene jezera Lake Agnes, uzavreneho v ledovcovem kotli. stale prsi, vsude okolo jezera je fura snehu a hladina je jeste kompletne pokryta ledem. Jdeme se ohrat na caj a domaci Banana Loaf do srubu, pricemz pred vchodem musime odhanet zvedave a zradlachtive Chipmunky, prouzkovane zemni veverky. Uvnitr je moc prijemne a diky spatnemu pocasi neni prilis busy. Takze je cas i na prohozeni par slov s personalem. U salku javoroveho caje (jsme preci v Kanade) se dozvidame, ze zde pracuji prevazne studenti na prazdninach, a neni to zivot snadny. Pecivo se pece cerstve vzdy brzy rano, vari a pece se na plynovych bombach, topi nastipanym drevem. Obsluha spi pod strechou ve spacakach, pracuje od rana do noci a veskere zasobovani sem musi prinest na zadech lide nebo kone. Vetsi naklady pak cas od casu vrtulnik, protoze podobne jako v Tatrach, silnice sem zadna nevede. Pocasi se nam zlepsilo, prestalo prset,zacalo chumelit, takze vyrazime dal. Malo zretelnou vyslapanou stezkou obchazime jezero, abychom se jiz po snehu zacali drapat do velmi strmeho svahu za nim. Snehu vetsinou az po kolena, ale na vice odtatych mistech muzeme poznat, ze normalne stezka prekonava stoupani mnozstvim cikcaku. Nektere dodrzujeme, ale mnohdy se hrabeme mokrym snehem primo vzhuru. Zpocatku vyuzivame stopy a stupy jineho chudaka, pana co se probojovava pred nami. Brzy ho dohanime a aby to nevypadalo blbe, tak ho stridame v proslapavani cesty. Nakonec se prodereme nahoru na sedlo u Big Beehive, kopce, ktery tvarem sve skalnate steny pripomina vceli ul. Tady z cesty odbocujeme k vyhlidce na Big Beehive. Ze snehu po kolena se obcas stava snih po zadek, kdyz se clovek propadne do nejake diry. Ale vyhled je opravdu luxusni, cele jezero Lake Louis je hluboko pod nami jako na dlani, Chateau Fairmont, a dobre vidime i na Village a na Transkanadskou dalnici. Protoze jeste nejsme mokri dost, pokracujeme ze sedla na druhou stranu do udoli jezera Lake Louise a trailem Highline smerujeme na Plain of Six glaciers. Cestou se kochame pohledy na okolni kopce s padajicimi seraky a zasnezenymi zleby, jezero v udoli, odpocivajiciho megasviste (2x vetsiho nez v Evrope) a snehobilou chlupatou horskou kozu s kuzletem. Trail nas pozvolna dovede do horni casti udoli nad jezerem Lake Louis, vytvoreneho ustoupivsim ledovcem, po nemz tu jsou stale vyrazne patrne kamenne moreny. Mijime dalsi Teahouse a pokracujeme az na nejzazsi turisticky dostupny bod, vyhlidku Plain of Six Glaciers. To uz stojime na sutovem svahu, odkud toho pro mlhu neni moc videt a desne tu fuci. I tak se snazime uzit si pohledy na uzaver udoli tvoreny masivni stenou Mt. Victoria, na ktere visi dve rady impozantnich ledovych seraku. Zminenych sest ledovcu, ktere mistu daly jmeno, jsme tu dnes jiz nenasli, ale i pres mizernou viditelnost lze nejake do kopcu ubihajici ledy rozpoznat. Dostatecne promrzli se pak vracime udolim dolu k jezeru a postupne ze sebe opet svlekame jednu vrstvu za druhou. Ten ledovy vitr z hor umi opravdu udelat zazraky..

Druhy: Mt. Fairview pres Saddleback Pass.

Slava zas mame volno. Chceme nejaky vetsi kopec, ale zatim o nich moc nevime. Takze zkusime Mt. Fairview, ktery ma byt snadneji dostupny. Dle vyvesky Visitor Centra se pro zimni podminky jiz tradicne nedoporucuje. Pocasi dosti nejiste a mame pomaly start ostre kolem poledne. Pouceni si vsak bereme rukavice. Obligatni trikilometrovy Louise Creek trail nahoru k jezeru a uz od parkoviste lesem zdolavame prvni cikcaky do sedla Saddleback. Kopec nas pekne zahral, zato nas zchladil protijdouci borec hlaskou, ze to dal chce sneznice. uplne nas nepresvedcil, ale za chvili protijdouci holciny s nohavicemi mokrymi do puli stehen byly dosti vymluvne. Po par mensich flecich snehu do 20 centimetru jsme vysli z ridnouciho lesa na plan v okoli sedla. Snehu kam se podivas. Po kolena zapadli jsme se probijeli dal vzhuru, vtom se obloha zatahla a zacalo sypat jak o zivot. Obrovite, krasne, unorove vlocky s trochu moc silnym vetrem, co se proti tomu nedalo vubec jit, jak to zalepovalo oci. Zastavili jsme a cekali, az to trochu prejde. Preslo. A mohli jsme se plahocit dal. S vetou "jsem lehkej, jsem lehkej,..." se snazime naslapovat na vrchni vrstvu mokreho snehu, nez se ozve zuch a jsme v te kasi az po rozkrok. Tezko verit, ze sto metru zbyvajicih na vyfoukany pruh suti v sedle se da jit pul hodiny. Ze sedla na vrchol Mt. Fairview je to jen slapani do kopce spoustou sutru. Na vrcholu je pro zmenu zas mlha, fuci a neni nic videt. Delame par zmrzlych fotek a otacime se zpatky dolu. Slibujeme si, ze na pristi kopec polezeme za vyhledy a za slunicka. Vracime se zpet do sedla, to jde rychle. Odtud se pokousime projit na druhou stranu do Paradise valley. Ale snehu je tu tolik, ze nemame sanci. Navic nevime, kudy presne stezka pod snehem vede, a s nejakymi znackami si tu nikdo hlavu nelamal. Obracime se zpet stejnou cestou. Zase ten snehovy ocistec, to co mame v botach radsi bez komentare. Kdyz jsme dole na suche silnici, jeste nostalgicky pohled zpet na dvouapultisicovy kopec. Slavanazdar vyletu, boty budeme susit dalsi dva dny.

Treti: Mt. Temple ze Sentinel Passu (JZ hreben).

Na Mt. Temple mame spadeno uz dlouho. Nejdriv mu ale predchazi jeden z nejuzasnejsich zdejsich trailu. Od Morraine Lake, coz je asi 14 km vzdalene velmi fotogenicke jezero, se stoupa do Larche valley a pak do Sentinel Passu. Tady to vetsinou turiste otaci a uzivaje si vyhledu na vrcholy Ten Peaks se vraci stejnou cestou. Chapu, proc je trasa tak popularni, i nas vzalo kouzelne modrinove udoli Larche Valley za srdce, hned jak se nam otevrelo po prudkem stoupani po zalesnenem uboci jezera Morraine Lake. Jemna svezi zelen mladych modrinovych jehlicek v tomto obdobi je balzamem a pastvou pro oci, stejne jeko uzasne vrcholky na na vsech stranach. A to udajne za nejkrasnejsi obdobi k vyletu tu plati casny podzim, kdyz modriny zlatnou nez opadaji. No uvidime, treba uvidime. V Sentinel Passu se nase oci upiraji k vystupovce na Mt. Temple, hledame stezku v suti a odhadujeme narocnost. Je dost pozde, dost mraku, ale kopec laka. Po rozpacitem dohadovani se nakonec odolame. Pokracujeme pres sedlo Sentinel Pass a pres sut a skalni bloky opatrne sestupujeme do Paradise valley. Svuj nazev nenese nahodou. Vita nas rozlehle udoli s krasnym lesem, ledovcovymi plesy a romantickou rekou. Byt medved, taky tu bydlim. casto se trail deli na dva dny a zde v udoli je maly backcountry kemp. Prochazime si trosku zaver udoli a pak delame odbocku k vodnim kaskadam Giant Steps. Voda tu tece po cistych plochych skalnich tabulich nez zacne padat a poskakovat na nizsi stupne. celkem hezka atrakce, a hlavne, nikde tu nejsou temer zadny lidi. Paradise Valley je dostatecne daleko odevsad, takze moc jednodennich hikeru se sem nedostane. navic je jeste pred hlavni sezonou, takze si uzivame prirody i samoty. Cesta udolim dolu k silnici je pravda ponekud delsi, ale zprijemnuji ji pohledy na strme steny Mt. Temple a pozdeji na tyrkysovou hladinu jezera Lake Annette. Podel silnice od Morraine Lake nas pak cekaji asi 4 kilometry lesem a nasledne jeste obligatni Louise Creek trail dolu do Village. Po nekolika dalsich dnech uz jsme se rozhodli vyrazit na vrchol Templu. Puvodni plan na sobotu nam zkazilo pocasi, kdyz predtim nasnezilo. Vyckali jsme tedy jeste jeden slunny den, az snih trochu odtaje a vyrazili. Po uspesnem stopu k Morraine Lake jsme cestu do Sentinel Passu uz duverne znali. Odtud jsme pak zcerstva vystrelili sutovymi svahy vzhuru. Vystupova stezka je dosti patrna, obcas prerusena snehovymi useky, ale vetsinou bezproblemu schudnymi. Nekde je vystup znacen kamennymi muziky. Trosku narocnejsi je prekonavani nekolika skalnatych prahu, kdy uz clovek potrebuje i ruce a pripadne trosku volit vhodnou cestu po skalach nebo vysnezenym zlabkem. Ale vetsinou je to jen dupani po ujizdejici suti, i kdyz dosti slusne do kopce. Koneckoncu ze Sentinel Passu, kde se odbocuje z trailu, je to jeste dalsich skoro 900 vyskovych metru. Po dosazeni vrcholoveho hrebene uz se jde ciste po snehu. Je dobre vyfoukany, premrzly a krasne drzi pod botou. Pohled pres hreben na uzasne preveje je taky zazitkem. Stejne jako stovky kilometru velikych kopcu vsude okolo. Rozhled z vrcholu ve 3543 metrech je k nezaplaceni. A samozrejme pekna kosa. Mame na sobe vsechno obleceni vcetne rukavic, a presto nam ledovy vitr pronika az do morku kosti. Par fotek, nez prsty uplne promrznou a hura opatrne dolu. S pocitem dobre odvedene prace a vedomim, ze tura konci az v teple domova se stejnou cestou vracime za postupneho odkladani dole nepotrebnych svrsku. Pri pozdejsich pohledech na Mt. Temple uz ten kopec zas vnimame trosku jinak..