Kapitola VI. "Vzhuru k vysinam Wicklow".

No tak konecne snad zas napisu neco z cest mimo Dublin. Pochopitelne mi tu dost chybi vsemozne horske aktivity, ktere jsem si zvykl brat jako automatickou soucast meho zivota. Irsko je placka jako stul, takze s horskyma aktivitama je to tu trosku slabsi, ale clovek musi brat, co je. Jednou z oblasti, ktere tady rikaji "Mountains" je cast hrabstvi Wicklow, coz je hrabstvi jizne od Dublinu. Od severu k jihu se tudy tahne pas zvany Wicklow Mountains, jedny na zdejsi pomery nejvyznamnejsi hory.

Jedna se o kdysi davno vyvrasnene a pozdeji ledovcovou cinnosti vymodelovane kopce, jimiz se propletaji udoli rek a potoku. Celkova nadmorska vyska kopcu neni nijak zavratna, obvykle vrcholy dosahuji nekam k 700 metrum. Nejvyssi horou je Lugnaquillia merici jen nejakych 925 metru. Wicklow Mountains a cela oblast je vyznamnou turistickou lokalitou Irska, cemuz nahrava i mala vzdalenost od Dublinu.
Jednim z center teto oblasti, ktere je take hlavni atrakci, je udoli Glendalough. Nechybi na programu skoro zadne z turistickych Tours. Pochopitelne jsem tuto lokalitu taky navstivil, a to uz dvakrat. Ale jak je mym zvykem, bez asistence jakekoli cestovky. Jeste se musim zminit o jedne veci, a to, ze celym pasem hor se tahne dalkova znacena turisticka trasa, na coz si tu dosti potrpi. Tato "The Wicklow Way" meri vcelku pres 130 kilometru znacene stezky a obvykle je uvadena na 8 - 10 etap. Je mozne ji absolvovat od severu k jihu i obracene, nebo se vydat pouze na nektere jeji casti.
Vyslapl jsem si na ni od severu k jihu, tak jak je tusim puvodne koncipovana. A protoze mi neni doprano mit tyden volna v kuse, absolvoval jsem (zatim) nekolik casti, jak mi cas dovolil. Navic jsem trosku limitovan moznosti dopravy tam a zpet ke kazde prislusne casti. Protoze zdejsi doprava (i mezimestska) je taky pripad sam pro sebe. Stezka zacina vlastne uz na jiznim okraji Dublinu - mesta, v tzv. Marley Parku. Je to mestsky lesopark, ale konecne jsem tu objevil dostatecnou rozlohu stromoveho porostu, potok, proste kus prirody. Skutecne moc prijemne misto k prochazkam a traveni volneho casu. Prvni etapa mela neco kolem 26 kilometru a vedla mne z Dublinu na jih pres mirne kopecky ohranicujici hlavni mesto na jihu a prechazejici postupne do Wicklow. Cast kopcu a udoli je pokryta lesnim porostem, ale na mnoha mistech je tu bohuzel videt, jak se s lesem zachazi. Prumyslova tezba a lesni prace na mnoha mistech zaridily tak dokonale odlesnene plochy, ze bych to skoro nazval devastaci, a rovna se to tem nejhorsim vykacenym oblastem nasich lesu. Proste se mi jejich zpusob lesniho hospodareni moc nepozdava a rekl bych, ze pro les a stromy nemaji dostatek citu. Kopce jsou vesmes mirne a stoupani vcelku pozvolna, vetsina trasy je vedena po cestach uzivanych lesniky a lesni mechanizaci, obcas je vystrida lesni stezka, ale pomerne zridka. Kdyz se cesta dostane nad hranici lesa, otevre se typicky prazdna irska krajina, pokryta jen prizemnim porostem bylin a nizkych krovin, vresy a raselinisti (tady jim rikaji bogs). To je pak ten pohled, ktery zname z knih o Irsku. Do dalky se tahne jen lehce zvlnena krajina protkana udolimi, daleko na vychode je obcas videt morske pobrezi a malicke lode. Spolecnost cloveku delaji jen vsudypritomne ovce. Obcas je cesta prerusena ohradou ci nizkym plotem, pres ktery je pro prechod vybudovany mustek nebo si otevrete branku.

Nocovani ve volne krajine tu neni nijak zvlast omezovano, ale predpoklada se odpovidajici chovani vuci krajine (coz si u iru nejak nedovedu predstavit). Obecne se tu lze volne pohybovat horskou krajinou bez omezeni a mimo cesty, pokud to ovsem prirodni teren dovoli. Nejvetsi potize jsem shledal prave v pristupu do volne krajiny. Pozemky okolo silnic a vesnic jsou totiz vetsinou soukromymi pastvinami a majitele si je znacne strezi. A mnohdy brani v pristupu na ne. A taky vetsina polnich cest tudy vedoucich je soukroma. Takze nejlepsim pristupem jsou jakesy polooficialni vstupy do krajiny, kde je vetsinou nejake parkoviste coby vychozi bod vyletu. Jenze chudaci Ti, co nemame auto. Verejna doprava k takovymto bodum je znacne komplikovana a vetsinou je treba ji doplnit dlouhym pesim putovanim.

Ja jsem si prvni etapu z Marley Parku zakoncil v mestecku Enniskery, kam jsem doputoval z nedalekeho udoli Glencree. O Enniskery jiz jsem psal drive. Vyhodou je, ze odtud jede mestska linka Dublin Busu. Dalsi pokracovani trasy jsem pak absolvoval opet odsud, o nejaky tyden pozdeji, kdyz cas dovolil. To byly dalsi dve etapy cesty, ktere jsem spojil do dvoudenniho vyletu, a dosel jsem tak az do udoli Glendalough. Cestou jsem si uzil jak parneho vedra a ostreho slunce, tak nekolika bourek a prehanek druhy den, pri nichz jsem solidne zmoknul. To jeste podbarveno vymenou nazoru (jen verbalni) se srncem, kteremu jsem asi zalehl oblibeny palouk (mimochodem taky solidne zplundrovany lesni tezbou). Rano mi pak poslouzily naskladane porazene kmeny jako pristresek pri jedne z prvnich prehanek. Ale stejne jsem promokl znovu pozdeji behem dne. Pri osamelem putovani jsem si mohl vychutnat pohledy na horu Djouce a pozdeji na ledovcem vytvorena jezera Lough Tay a Lough Dan. V zaveru mne pak uvitalo zamlzene udoli Glendalough se svymi historickymi pamatkami a prirodnimi krasami. Glendalough je nastesti dalsim mistem na trase Wicklow Way, kde existuje dopravni spojeni s hlavnim mestem. Takze jsem zdejsi St.Kevin's Bus vyuzil k navratu domu a stejne tak k dalsi navsteve tohoto atraktivniho mista o nejaky cas pozdeji. A to uz jsme sem dorazili ve dvou, takze to byl vylet zas o trosku veselejsi. I s dalsi noci pod sirym nebem, pozorovanim ovci, ptaku a rano jsme dokonce vyplasili lisku.

Historicke zajimavosti Glendaloughu jsou dany zdejsimi ruinami klasterniho komplexu, ktery ma koreny nekdy ve 4 - 5 stoleti. Tehdy se tu usadil poustevnik a pozdeji svetec Kevin ke svym rozjimanim. Casem tu vznikl na dlouhou dobu nejvetsi a nejvyznamnejsi klasterni komplex v Irsku. Dnes tu zbyly jen ruiny, ale i tak mohou navstevnici obdivovat par pamatek irske historie. Dominantou je kulata vez, vysoka stihla kamenna stavba, jeden z charakteristickych prvku historie v irske krajine (dochovaly se na nekolika mistech). Slouzila jako pozorovatelna a jako nedobytne utociste pred najezdy Vikingu, kdy se obyvatele zabednili uvnitr a strhli vnejsi drevene schodiste. Vikingove vetsinou nemeli tolik casu, aby je zkouseli vyhladovet nebo podpalit.
Okolo veze se rozklada stary hrbitov, kde stoji tradicni keltske krize. Jeden z vysokych starobylych krizu je prirazovan primo St. Kevinovi. Pak jsou tu ruiny davne katedraly, kdysi nejvetsi v Irsku, pochazejici nekdy z 11. stoleti. Na nase dnesni pomery by to byl spis malicky kostel. Opodal pak stoji budova Kevin's Kitchen, kde udajne pozdeji Kevin zil. Tato stavba ma jedina dochovanou strechu (s vezickou navrchu) postavenou z kamene, diky cemuz odolala zkaze castych pozaru. Z ostatnich budov se dochovaly jen semtam zaklady. Za zminku jeste stoji kamenna dvojita vstupni brana, ktera je jedinou dochovanou branou do klasterniho komplexu v Irsku.

Jak se na stezejni turistickou pamatku slusi, nedaleko je moderni Visitor's centrum a jeho pruvodci doprovazi navstevniky po lokalite. Sympaticke je, ze vstup do lokality je bez poplatku zdarma (nikoli ovsem navsteva Visitor's centra). Krome pamatek je udoli Glendalough jeste proslule svou prirodni scenerii. Lezi v nem dve jezera, ktera mu vlastne dala i jmeno. Od historickych staveb vede upraveny chodnik k Hornimu jezeru, ktere je scenericky vdecnym cilem. Odtud pak do okolnich svahu stoupaji barevne znacene turisticke okruhy ruzne delky i obtiznosti. Takze tu lze uzit prijemnou prochazku dle aktualni kondice. My jsme si vyrazili na nejdelsi 13 kilometrovy okruh, ktery nas mel privest na vrchol bocniho sklanato-lesnateho hrebene s vyhledem do udoli.
Bohuzel se zadarilo jen zcasti, neb nejaka chyba v navigaci nas vedla ponekud jinudy. Ale kilometrickou vzdalenost jsme si odslapali bohate :-))

U Horniho jezera jsme neopomneli navstivit infocentrum Spravy Narodniho parku (kde uz se nic neplati). Je tu k videni mala zahradka prezentujici spoustu kytek a rostin rostoucich tady v horach. V malem domecku pak jsou vycpana zvirata a mnoho dalsich je popsano na ruznych tabulich, fotkach a v katalozich. Moc hezky edukacne udelane. Na pude domecku pak hnizdi netopyri a navstevnici je mohou on-line sledovat na dole umistene obrazovce, ktera je spojena s infra kamerou na pude. Evce se dokonce povedlo venku zachranit mlade netopyra, ktere se zapletlo letkou do bodlaci a nedokazalo se z nej vymotat. Netopyrek byl dost pochroumany a vydesene kricel. Ale nastesti se mu nepovedlo nikoho z nas pokousat a za chvili uz mohl odpocivat na pude domku v temnu papirove krabice.

Pri celem tomto druhem vyletu nam pocasi (navzdory predpovedi) pralo a po zakonceni mistni zmrzkou jsme si to Kevin's busem hasili zpatky do Dublinu. Z trasy Wicklow Way mam odslapanu celkem asi tretinu nebo trosku vic, tak uvidime, zda se na stezku v budoucnu jeste vratim. Zavisi to na mnoha vecech, v neposledni rade na logistickem zajisteni prijezdu a odjezdu. :-(