Kanadske kapitoly XI. (Edmonton a okoli.)

Jakmile sjedeme a vyklickujeme z hor, dalnice cislo 16 (zvana Yellowhead Highway) nas vede rovnou plani. Tu a tam nas prekrizi nejaka odbocka, tu a tam projedeme nejakou obci. Ale vetsinou se stejne jedna jen o shluk budov obytneho a hospodarskeho charakteru, a samozrejme benzinovou pumpu s kolonialem pripadne malym servisem. Delame kratsi zastavku v mestecku Stony Plain, kde si uzivame prochazku ulicemi v polednim slunci. Sviti uz podzimne, ale prijemny je uz fakt, ze sviti, protoze rano po probuzeni jsme meli poprve namrzla okna od auta. Zevnitr. Stony Plain je takove pomerne obycejne mestecko, az na to, ze jej ozvlastnuji velke nastenne malby (murals), ktere ukazuji vyjevy z historie mestecka, regionu, i cele Kanady. Najde se tu vyobrazeni byvaleho serifa, jenz se v davnych dobach rozhodl nastolit poradek a nezalekl se ani gigantu jako Kanadsko-Pacificka, a spolecnosti dluzici mestu na danich privazal retezem lokomotivu ke kolejim. Najde se tu vyobrazeni prvni telefonni ustredny vcetne tehdejsi slecny spojovatelky. Podobne treba na budove byvaleho kolonialu je vyobrazena podoba interieru puvodniho kramu nebo na zdi posty je postovni motiv. Vetsina maleb je pak opatrena vysvetlujici tabuli, co ktery vyjev predstavuje a za jakych historickych souvislosti. Nase prochazka se tak stala poutavou obrazkovou lekci mistni historii, kterou by se sluselo zakoncit v mistnim Heritage Museum. Ale tomu uz jsme dalsi cas a finance venovat nechteli, abychom vcas dorazili do Edmontonu. Vsak si Heritage muzei jeste uzijeme.

Zanedlouho uz nas zdalky vitaji vyskove budovy Edmontonu, hlavniho mesta provincie Alberta. Prijizdime od zapadu, cehoz chceme vyuzit k navsteve obchodniho megacentra na teto strane mesta. West Edmonton Mall je nejvetsim obchodnim komplexem ve meste, v Alberte, v Kanade a udajne i na svete. Sam sebe oznacuje za "Nejvetsi indoorovou show na Zemi". Co mi to jen pripomina...? (viz Kapitola IV.) Inu, zeme superlativu. Fakt ovsem je, ze areal zabira plochu osmactyriceti mestskych bloku, coz je uctyhodna rozloha. Pote, co jsme z ruznych stran slyseli, ze tuto atrakci nelze nenavstivit, rekli jsme si, ze neni nad vlastni zkusenost. Stravili jsme tedy v obchodnim centru znacnou cast odpoledne, pricemz jsme pravdepodobne prosli jen zlomek prostor. Neuveritelne mnozstvi navzajem se krizujicich pasazi neuveritelnych rozmeru. Obchody, kam se clovek podiva, desitky restauraci a fast foodu, mezi tim vsim atrakce pro deti i dospele. At uz opici draha, strasidelny hrad, jakesi lodicky na jezirku, nebo treba velikanske koupaliste i s pribojem. Vsechno patricne barevne a lakave a kycovite. Nakonec jsme nejvice casu stravili u verejne bruslarske plochy, kde tou dobou probihal trenink mladych adeptu krasobrusleni. Po tomto nakupnim vyletu, kdy jsme neutratili ani dolar a vyrazne si posilili svou averzi k nakupum a nakupnim megacentrum, jsme radi zamirili do "klidu" hostelu v centru Edmontonu.

Nasledujiciho dne jsme vyrazili na prohlidku temer milionoveho mesta. Centrum ma podobny charakter jako treba Calgary a asi jako vetsina kanadskych a americkych velkomest. Vyskove administrativni budovy, husta doprava v ulicich. Historickych pamatek minimum nebo zadne. Prohledli jsme si navstevnicke centrum a okoli vladnich budov (Government Buildings), sidla vlady a parlamentu Alberty. Pak jsme obesli centrum mesta, kde je par divadel a galerijnich budov, vetsinou ale moderniho designu, ktery se nijak zvlast neodlisuje od ostatnich administrativnich budov. Mestska doprava je tu tvorena trolejbusy (nektere vypadaji dost predpotopne), autobusy a podzemnim metrem, dost podobnym tomu nasemu.

Kdyz nas tedy ani Edmonton nijak zvlast nezaujal, vyrazili jsme z mesta smerem na sever. Projizdeli jsme nejprve opet rovinatymi planemi rozdelenymi jen ohradami a cestami mezi zemedelskymi farmami. Vpravo krava vlevo krava, obcas se nekde sklidilo seno na zimu nebo stohuje slama. Skoro u kazde farmy je mozne najit krome aktualni pouzivane zemedelske techniky i solidni vrakoviste techniky davno minule. Zadny velky rozdil, proti okoli nasich byvalych JZD nebo osuntelych statku. Ani tady se nikdo moc likvidaci ci recyklaci starych zemedelskych kramu ci aut netrapi. Krome pasouciho se dobytka pak lze pozorovat na vetsine pastvin jeste pohybujici se ramena ropnych cerpadel. Ropa nebo plyn se tu tezi prakticky vsude, a zda se, ze kravam je to jedno. Postupem nasi cesty k severu pastvin zvolna ubyva, objevuji se lesy, vetsinou tvorene smrkovym porostem nevalne kvality. Kmeny stromu jsou jen takova paratka o prumeru max. 20 centimetru, zadne poradne koruny ani velky vzrust. Spis jen takova neprostupna zmet klacku rostoucich ze zeme. Zrejme dukaz jiz chladnejsiho klimatu. Silnice s perfektnim povrchem je jednou z nejzatizenejsich a nejdulezitejsich v provincii. Lemovana neustalymi znamkami ropneho prumyslu, tahne se ctyrista kilometru na sever, kam po ni neustale pendluji spousty cisteren. Vsechen provoz tu miri do mesta Fort McMurray, my tam mirime taky.