Kanadske kapitoly V. (Yoho...hohohohohoooooo! )

Napsala Evka.

Pote, co jsme vystoupili na Mt. Temple, tak jsme par dni odpocivali a predevsim zamerili svou pozornost na hledani prace. Nicmene nas nadale provazela myslenka vyuzit jeste dny volna a podivat se nekam na par dni - treba nejaky backcountry hike. A dopadlo to takto:

Sotva jsme zacali studovat mapu NP Yoho a planovat nekolikadenni trasu, prisel email z Inns of Banff. Byla streda a ve ctvrtek jsme chteli vyrazit do Yoho. Tak jsme ve ctvrtek vyrazili,.... ale na pohovor do Banffu. S trochou stesti a trochou vrozene drzosti jsme odsunuli nastup do prace na utery, misto manazerkou navrhovaneho vikendu. Bylo asi pul pate odpoledne, stali jsme na Banff Avenue a veci nabraly rychly spad. Koupit rocni Wilderness Pass, zamluvit taboriste, koupit bombu do varice, jidlo na 3 - 4 dny... Presun do Lake Louise, roztridit, pripravit, sbalit veci, domluvit s holkama z Mountaineer Lodge uschovu, a v patek nejpozdeji v 9:45 jet busem do Fieldu. Nebo predtim neco stopnout. Diky vydarenemu vecernimu stopu z Banffu jsme kolem pul osme byli ve Village, a meli aspon trochu vic casu. Patecni rano nas prekvapilo destem, tak jsme smerovali rovnou na autobus. S mokrym stanem v batohu a trochou neduvery v predpoved slunecneho patku a vikendu. Navrat planovan behem pondeli, nasledny presun do Banffu (hostelu nebo kempu) a v utery v 8:00 nastup v nove praci. Avsak pri cekani na tradicne zpozdeni Greyhound bus nase myslenky smerovaly ke trem dnum stravenym v prirode. Ostatni pocka, doresi se aktualne.




Kolem pul dvanacte uz stojime u dalnice ve Fieldu. Zbezne si prohledneme tamni Visitor Centrum a pak zbyva jen najit nastup naseho trailu. Asi kilometr po dalnici, a pak na sterkovou cestu koncici po par desitkach metru na malem placku parkoviste. Cedule s popisem trasy nas ujistuje, ze jsme spravne. Uzoucka pesinka vnasi trochu pochyb o oblibenosti nami zvolene trasy. Ale vyrazime. Nasledujici tri hodiny, kdy stoupame dvaapadesati cikcaky 900 vyskovych metru do Burgess Passu davaji jasne najevo, ze tudy chodi jen par blaznu. A jeste mene z nich natezko. Dostali jsme zabrat, a tak nam bylo skoro jedno, ze obcas prselo. V sedle nas pro zmenu komari nenechali v klidu poobedvat, a proto jsme radsi vyrazili dal na Wapta Highline. Nastesti uz vicemene po rovine. Pesina traverzujici uboci kopce vehlasneho naleziste zkamenelin s vyhledem na Emerald Lake. Kdyby neprselo, tak bychom si to rozhodne uzivali. Kolem pul seste schazime lesem k Yoho Lake - nasemu taboristi. Je nadherne, male, klidne, tiche. A kdyz prestane prset, nastrikani repelentem stavime stan a varime bramborovou kasi. Zitra rano nas ceka stoupani jen asi 200 metru, a pak Iceline - zvlneny trail, ktery nam doporucil jeden hiker z Calgary, ktereho jsme potkali na Big Beehive.

V sobotu nas probouzi slunicko. V pohode susime vsechno zavlhle a jsme stastni. Od jezera vyrazime jako posledni. Jsme radi, ze mame odstup od ostatnich, a kolem jen prirodu. Poprve zahledneme na protejsi strane udoli vodopad Takakkaw Fall. K nemu dorazime v nedeli cestou na dne udoli. Ale dnes zustaneme nahore, v krajine, kde jeste pred sto lety lezel ledovec. Slunce hreje, ale vitr je stale studeny. Vodu doplnujeme z potucku. Prochazime celou priblizne desetikilometrovou Iceline. Nez sestoupime do lesa a zamirime Marpole Connectorem k vodopadum Twin Falls, potkavame znameho z kempu z Lake Louise. Klucinu, ktereho jsme nalakali na vystup na Mt. Temple. Dnes nam on doporucuje zajit k ledovci Yoho. Je to asi 8 kilometru dlouha odbocka, ale stoji za to. Dekujeme, uvidime, jestli to zitra stihneme. Jsme prekvapeni, ze jsme o tomto trailu nikde necetli. Krasnym udolim podel reky prichazime k hlavnimu cili dnesniho dne, vodopadum Twin Falls. Jsou opravdu krasne. A javorove susenky k tomu cini tuto zastavku skutecne dokonalou. Prohlizime si puvodni drevenou chatu postavenou Kanadsko-Pacifickou zeleznici. Cestou domu na taboriste u vodopadu Laughing Fall prochazime i kemp Twin Fall a mijime odbocku k ledovci Yoho. Pocitame a premyslime, jestli jsme schopni to zitra stihnout vcetne tech tri kilometru, ktere nas deli od dnesniho nocleziste. Laughing Fall slysime zdalky, a hlavne diky Tomovi nemineme taboriste, ktere je hned vedle. Je asi sest hodin. Uzivame si vecer u soutoku dvou rek. Plan na nedeli zni: vyrazit zavcasu nalehko. Stan zustane stat a aspon oschne. Kdyz vse vyjde, tak stihneme mozna i stopnout nekoho do Lake Louise. Jsme zvedavi, jestli ten ledovec a trail k nemu bude stat za tu namahu. Ale litovali bychom, kdybychom sanci promarnili. Navic nedele ma byt take slunecna.

U snidane se trosku zapovidame se dvema damami z Kanady, takze startujeme az kolem devate. Prekvapeni uz v 9:30 stojime u cedule u zname odbocky. Potom pesina lesem, opet do kopce - pozvolna, ale do kopce, a take z kopce, ven z lesa, a uz stojime na prahu ledovcem vyhloubeneho udoli. Steka se zde nekolik potoku a po stranich tecou praminky a drobne vodopady. A dole mezi kameny huci a vsi silou se zene silny proud. Uz ted je jasne, ze jsme se rozhodli spravne - jit sem. A to ani netusime, ze nas ceka dobrodruzne stoupani a hledani cesty ve vapencovych plotnach, a na zaver prochazka po dlouhatanskem hrebinku bocni moreny. Ted ale v dopolednim slunci smyvame ledovou vodou pot z obliceju, ramen, zad... Cestou zpet uz nemame cas si domyt zbytek. Chceme se jeste dnes dostat do Lake Louise. Stejnou cestou se vracime ke stanu. Nekolikrat se ohlizime za sedym ledovcem s okrajovymi trhlinami, nad nimiz jsme od 12 do 12:30 sedeli a bastili bagel se syrem. Ted uz je to jen sedobily pas na horizontu. A v kempu jako malokdo vim, proc je voda v rece tak hnedobile blative zkalena. Ve tri hodiny zaciname balit. Cesta zpet k civilizaci je malinko fadni - uz moc siroka. A ani 254 metru vysoky vodopad Takakkaw Fall nemuze konkurovat vsemu, co jsme doposud v Yoho videli. Kolem seste hodiny v zoufalstvi, unaveni, nevericne hledime na auto, ktere nam zastavuje a bere nas do Lake Louise.