Kanadske kapitoly IX. (Po Icefield Parkway do Jasperu.)

Nase dalsi cesta vede na sever, po silnici 93 nazyvane tez Icefield Parkway, protoze tvori jakousi osu spojujici Narodni Parky Banff a Jasper, a je lemovana znacnym mnozstvim ledovcu. Prestoze je tu nazyvana dalnici (jako vsechno tady), je to spis jen hlavni silnice o jednom pruhu pro kazdy smer a obcas pridavnem pruhu na predjizdeni, ktera se klikati mezi horami po dne sirokeho udoli. Je to ale hlavni turisticky tah, takze je lemovana spoustou odpocivadel a vyhlidek s vykladovymi panely a taky s dulezitymi kadibudkami a popelnicemi. Pote, co sjedeme z Transkanadske dalnice na Icefield Parkway, projizdime samozrejme stanovistem Parks Canada, kde nas kontroluji, zda mame platny Park Pass. Kazdy turista (i neturista) musi zaplatit za vstup/vjezd do NP Banff i do NP Jasper, cimz maji Parks Canada zajisteny prijem.

Neprekvapuje nas, ze je tahle silnice tak popularni. Kopce jsou vsude okolo a jsou monumentalni. Zastavujeme se u jezera Bow Lake, nad nimz se vypina kopec Bow Summit. Stejny nazev nese i reka, ktera odtud tece udolim k jihu a proteka pres Lake Louise do Banffu a dale na Calgary. Nad Bow Lake trci Crawfoot Glacier, zaveseny ledovec pripominajici svym tvarem vrani parat. Take uz ho znacne ubyva, pristi generace uz ho tu mozna nenajde. Jezero Bow je znacne rozlehle a tesi se oblibe u kajakaru na dlouhych uzkych kajacich. Na poloostrove v jeho severni casti je pomerne proslula Num-Ti-Jah Lodge. Ponekud drazsi a neprilis udrzovana ubytovaci kapacita, ktera ovsem ma sve misto v historii Rockies. Ted zacatkem rijna uz tu nastesti zastupy autokaru nezaclani, i kdyz o turisty tu stale jeste neni nouze. Proti ni pres jezero pak vyhlizi celo ledovce Bow Glacier, ktery svym tanim napaji jezero.

Po Icefield Parkway pak pokracujeme dal a zastavujeme u jezera Peyto Lake. Je tu kratka naucna stezka, ktera priblizuje vegetaci subalpinskeho a alpinskeho pasma a take vede k vyhlidce na jezero. Hladina nas vita svou proslulou tyrkysovou barvou a svou popularitu si toto misto rozhodne zaslouzi. Sve jmeno jezero dostalo po osobnosti jmenem Bill Peyto, ke kteremu se hlasi cely Banff a okoli, a ktery byl v pionyrskych dobach jednim z prvnich vudcu a pruvodcu v Rockies a ziskal znacny respekt. Pri dalsi ceste pak zastavujeme u Mistaya canyonu, reka Mistaya tu vymodelovala obri hrnce a uzke koryto do vapencoveho podlozi. Za soumraku se potulujeme okolo dreveneho mostu pres kanon a obdivujeme dilo prirody.

Od chvile, co jsme se vydali na nasi okruzni kanadskou cestu vetsinou prespavame v aute. Do zadniho prostoru nasi Dory se akorat tak vejdeme a rano se probouzime patricne otlaceni a prelezeni. Snad si casem zvykneme.

Pri dalsi ceste mijime skalu zvanou Weeping Wall, kolmou skalni stenu, po ktere stekaji praminky vody tvorici male vodopadky, jakoby skala plakala. Je jich tu spoustu a i cela ta stena je dost monumentalni, stejne jako nad ni se vypinajici Cirrus Mountain. Uz si predstavujeme, jak sem v zime zajedeme na ledopady. Silnice se tady vine podel sirokeho ricniho koryta reky North Saskatchewan. Ted po skonceni leta reka tvori jen par metru sirokou linku s nekolika vetvemi drobnejsich praminku rozhozenych po sirokanskem kamenitem dnu udoli. Je to opet jeden z obrazku, jak jsme si predstavovali kanadske reky a jak jsme je znali z knizek. Pri jarnim tani to musi byt opravdu sila, kdyz se cele koryto zalije vodou. Stale si muzeme krky ukroutit, kdyz cestou obdivujeme vsechny ty kopce okolo, mijime Mt. Coleman, klikatymi serpentinami stoupame k vyhlidce na vodopad Bridal Veil Falls a pote k parkovisti pod hrebenem Parker Ridge. Vede na nej nenarocny trail, z nehoz je videt na druhou stranu na ledovec Saskatchewan Glacier. Zvazujeme, zda se tam vydat, ale otazku za nas rozhodne zajezd vyskajici skolni mladeze, ktera se vysype na cestu z autobusu a spolehlive nas do ni odradi. Pokracujeme tedy dal pres Sunwapta Pass, za nimz nas ceka jen delsi sjezd dolu k rozlehlemu navstevnickemu komplexu u Columbia Icefield. Tady je hlavni turisticka atrakce ted jiz Narodniho Parku Jasper, kterou nemuze zadny japonsky turista s velkym fotakem vynechat. Expozice Visitor Centra tu predstavuje vznik a vyvoj Columbia Icefield, nejvetsi nahorni ledove plochy v Severni Americe. Columbia Icefield se rozklada zapadne odsud lemovan mnoha tritisicovkami, z nichz Mt. Athabaska a Mt. Andromeda na leve, a Mt. Snowdome a dale Mt. Kitchener na prave strane lemuji Athabaska Glacier, jeden z ledovcu vybihajicich dolu z ledoveho pole. Ledovec Athabaska je jediny z velkych ledovcu, ktery je pristupny pohodlne primo od parkoviste. Jiz od silnice je mozne pozorovat po okoli vyrazne patrne stopy ledovcove cinnosti, jako zbytky celni i bocnich moren, jezirka ledovcove vody a podobne. Na pristupove stezce jsou tez znacky s letopocty, zobrazujici ustup cela ledovce v prubehu doby. Ted po skonceni leta je ledovec naprosto holy, bez jakekoli snehove pokryvky, posety jen mnozstvim suti a kamenu z okolnich kopcu. Krome prochazky k celu ledovce je pak za odpovidajici obnos mozne absolvovat tour na ledovec specialne pro tento ucel navrzenymi autobusy pro jizdu po ledovci. Rodinna podnikatelska spolecnost Brewster, jedna z prvnich a dnes nejvetsich firem v Rockies, tu kazdorocne vozi po ledovci statisice turistu z celeho sveta. Inu v Evrope se ledovce proti tani uz leckde v lete prikryvaji plachtami, tady se po nich drandi dymajicimi supervykonnymi obludami s dvoumetrovymi pneumatikami. Ledovcovou rallye jsme si odpustili, jednak dokazeme usetrene dolary vyuzit i jinak, a jednak nepotrebujeme jeste zvetsovat svou environmentalni stopu. I tak ale zastavka u Columbia Icefield Centra byla rozhodne zajimava a dala nam dalsi podnet k mnoha zamyslenim a diskuzim.

Pokracujeme dal na sever a odbocujeme na zastavku u Sunwapta Falls. Dalsi z mnoha vodopadu; reka Sunwapta si tu prorazila cestu vapencovym prahem, do nehoz pak vyrizla hluboky kanon. O den pozdeji pak muzeme porovnavat s dalsim dilem prirody, jimz jsou Athabasca Falls. Tady pro zmenu reka vybojovala svuj boj s kremencovym (quarzit) podlozim, a zanechala po sobe krome uzasneho vodopadu opet hluboky kanon, ale taky mnoho dnes vyschlych a opustenych bocnich recist, hrncu a prepadu. Vznikl tak mensi labyrint, kde dnes turiste mohou objevovat stopy davneho pusobeni vodniho proudu suchou nohou. U vodopadu na cas opoustime silnici 93 a dalsi kilometry zdolavame po male mistni silnicce. Vydroleny asfalt nas pomaloucku vede hlubokymi lesy a my muzeme obdivovat hru barev podzimniho listi. Jen tu a tam nas miji podobni nadsenci z protismeru. Delame kratkou zastavku u Whirlpool River, kudy kdysi take cestovali lovci s nakladem kozesin a kudy je pak obchodnici dopravovali na vychod do pevnosti a trade postu obchodnich spolecnosti. Tesne pred prijezdem do Jasperu pak odbocujeme na dalsi klikatou silnicku, abychom se mnoha strmymi serpentinami dostali na parkoviste pod Mt. Edith Cavell. Mohutna hora je pojmenovana po britske zdravotni sestre, ktera pomohla mnoha veznum v okupovane Belgii za Prvni svetove valky, a pozdeji byla popravena. Zdejsi zajimavosti je hlavne ledovec, ktery truni ve skalnim kotli zhruba v polovine vysky kopce a jak i jeho nazev Angel's Glacier napovida, pripomina svym tvarem andela s rozepjatymi kridly. Sutovym dnem udoli pod kopcem vedou stezky s vykladovymi panely. I tady byl jeste nedavno udolni ledovec, z ktereho jiz zbyl jen zlomek na upati kopce, ale je tu nazorne videt promena krajiny po jeho ustupu. Od bocnich kamennych moren, pres mensi jezero s plovoucimi ledy a seraky spadlymi shora, az po prvni znamky nove vegetace osidlujici sutova pole vyklizena ledem. Dosti zajimava zastavka, jiz na zajimavosti neubralo ani neprilis pekne pocasi - do auta jsme se vraceli uz zkropeni destem. Odtud pak nase cesta vedla jiz primo do mestecka Jasper.