Kiwi kapitola V. (Vulkanicke plato Taupo - Rotorua.)

Od Tongarira se vydavame dale na sever a pres Turangi dorazime k Taupo. Je to stredne velke mestecko lezici na brehu stejnojmenneho velikeho jezera. Stale jsme v oblasti s nejvyssi vulkanickou aktivitou na Zelandu a prave i jezero Taupo je vlastne jejim produktem. Kdysi davno to byla sopka,jejiz sopecna kaldera byla tak rozlehla a vychrlila tolik sopecneho materialu, ze po zklidneni tu nezustal zadny sopecny kuzel, ale jen obrovska dira. A z te po postupnem zaplneni vodou vzniklo jezero Taupo. Horninu z one erupce lze najit temer vsude po severnim ostrove a tvori az metr silnou vrstvu. Vulkanicka aktivita ovsem uplne neskoncila a v prubehu doby cas od casu z jezera vybubla novy sopecny ostruvek. Presto jsou geologove presvedceni, ze sopecna kaldera Taupo jeste nerekla sve posledni slovo, a drive ci pozdeji dojde k dalsi obrovske erupci. Dorazime tedy k Taupu, ale pocasi zustava stale stejne mizerne. Sedive nebe nas obdaruje spoustou vody a jen obcas se najde chvilka bez deste. Jednu takovou chvili vyuzivame k navsteve Aratiatia Rapids, hydroelektrarny na rece Waikato.

Reka je jedinym prirozenym odtokem z jezera Taupo a byl na ni vybudovan cely system vodnich del. Diky dostatku vody a dostatecnemu prevyseni tak Waikato River vyrabi ctvrtinu Zelandske hydroelektriny. Vodni tok si u Aratiatia prorazil cestu skalnatym pasem, v nemz vytvoril uzky kanon plny pereji a valcu. Po vybudovani male prehrady a elektrarny byla voda svedena potrubim na tri turbiny a kanon zustal prazdny, ovsem alespon pri dostatku vody elektrarna pro turisty nekolikrat denne otvira prepadova vrata a cast vody odpousti do puvodniho kanonu. Stalo se to zajimavou atrakci, o cemz svedci mnozstvi aut i zajezdovych autobusu. Zacatek cele show je avizovan nekolika sirenami, ktere upozornuji, ze se budou otvirat vrata a plnit koryto. Oblast je totiz popularnim mistem vodnich sportu a nenadaly prival by mohl byt ohrozenim. Za par minut nasleduje otvirani prepadovych vrat, jimiz zacne proudit vodni masa do kanonu. Postupne se plni jednotlive laguny perejovych stupnu a pribyvajici voda si razi cestu dal, az s bourlivym hukotem zalije cely kanon a vali se dolu, kde pod budovou elektrarny opet pokracuje hlavnim korytem. Krome vyhlidky z mostu je mozne projit upravenou stezkou podel kanonu a zastavit se na dalsich dvou vyhlidkach umistenych nad nejdivocejsimi pasazemi. Zhruba po pul hodine se opet ozve sirena a vrata prehrady se pomalu uzavrou. Ovsem jeste dalsich patnact minut trva, nez vsechna voda odtece a perejnate stupne se objevi na suchu. Kontrast mezi prazdnym a zavodnenym kanonem je vskutku fascinujici, protoze nektere pereje jsou vytvoreny az petimetrovymi skalnimi balvany, ktere po napusteni uplne zmizi pod vodou!

Po Aratiatia Rapids jsme se vydali k navsteve dalsi vodni zajimavosti, kterou jsou Huka Falls. Ty jsou jednim z hlavnich turistickych lakadel Taupa. Reka Waikato si tu zase prorazela cestu skalami, coz vedlo k vytvoreni uzkeho kanalu, kde voda ovsem slusne nabrala na rychlosti, aby se na jeho konci vyvalila do sirokeho reciste nekolikametrovym buracivym vodopadem. Sila vody je tu vskutku uctyhodna, coz zivi hned nekolik agentur nabizejicich vylet pod vodopad se silnymi motorovymi cluny. Vecer si pak dopravame kratkou prochazku po nabrezi jezera, ktere je samozrejme lemovano spoustou resortu, hotylku a kavaren. Ani nazitri neni nijak hezky, presto se ale vydavame alespon na mensi ochutnavku vulkanickych zajimavosti. Navstevujeme misto zvane Craters of the Moon (Mesicni kratery). Na jakesi pasece uprostred lesu se tu nad zemi povaluji kourove chuchvalce a vsude to je citit sirou. Sledujeme upraveny chodnik a s pomoci vykladovych panelu muzeme obdivovat sopecne fumaroly (kourici dira), sirnate zbarvenou pudu okolo, diry s bublajici horkou vodou i s prskajicim varicim se sopecnym bahnem. Okoli je navic pozoruhodne vyskytem nekterych specialnich teplomilnych rostlin, ktere jinde nerostou. Bohuzel ani tady nejsme usetreni rozmaru pocasi a slizneme nejakou tu prehanku. Taupo nabizi spousty ruznych sopecnych tours a letaky s "must do" reklamami se na cloveka vali ze vsech stran. Presto nas krom pocasi odrazuji i ceny, obvykle v radu desitek dolaru, takze se spokojujeme s nasi malou levnejsi navstevou Craters of the Moon a opoustime Taupo. Mirice porad na sever, po ustani deste zastavujeme u Rainbow Mountain, sopecneho kopce, na nemz pruvodce doporucuje prijemnou prochazku. Slapeme tedy lesni pesinou, ktera nas v jednu chvili privede k okraji tyrkysove modreho jezirka v nevelkem byvalem krateru. Okolo se vypinaji ruznobarevne sopecne strze a skalni utvary, jez daly kopci jmeno. Pak pokracujeme vzhuru na vrchol, odkud je slusny rozhled do okoli. Take se tu davame do reci s jinou dvojici turistu, z nichz se vyklubou cesi. Slovo da slovo a spolecne odjizdime k nedalekemu potoku Kerosen Creek, zminovanemu v pruvodci. Je to celkem obycejny neprilis pruzracny potok v lese, jen v nem tece tepla voda. Opet diky vulkanicke aktivite oblasti se muzeme vsichni dostatecne vycachtat v tuni pod malym vodopadem, kde si uzivame asi ctyricetistupnove vody. A protoze to nestoji ani cent, promineme mistu i vsudypritomne sirnate aroma.

Do mesta Rotorua dorazime opet v desti. Ovsem ani ten nedokaze smazat jiz znamy pach sirnych plynu. Cela Rotorua, asi nejproslulejsi turisticke centrum Severniho ostrova, je jim doslova prosycena. A vulkanicka aktivita je vedle Maorske kultury i hlavnim turistickym lakadlem. I tady odolavame dosti drahym tours a vsemoznym agenturnim lakadlum. Namisto toho hned zrana vyrazime do Kuirau Parku, coz je velka zelena plocha v centru mesta. Nejprve prochazime mistni trh (je sobota), ktery nas ovsem tak moc nezaujal. O to vice nas vsak upoutavaji nespocetna vulkanicka zakouti parku. Najdou se tu potucky se spinavou horkou vodou a varicimi se tunemi, spousty kouricich der (fumaroly), at uz holych, ci skrytych ve vegetaci, velke jamy, na jejichz dne zlovestne duni a prska vrouci bahno, nebo klidna melka jezirka, kde sirnata voda vytvari barevne usazeniny. Okolo umistene cedulky jen varuji kolemjdouci, aby davali pozor kam slapou, nebot sopecna cinnost je stale v pohybu, tu ustane a o krok dal opet zacne. Pro relaxaci navstevniku je k dispozici i male lazenske pokuseni v podobe jednoho venkovniho a jednoho altanem zastreseneho brouzdaliste s termalni vodou, ktere jak domaci, tak turiste hojne vyuzivaji. Prochazka v Kuirau Parku se tak pro nas stala nejvyraznejsim a nejprijemnejsim setkanim se zdejsi sopecnou cinnosti, a skutecnost, ze je bez vstupneho a se svobodou pohybu, jen posilila nasi averzi k vetsine prodavanych turistickych lakadel. Z parku prochazkou pokracujeme do nedaleke ctvrti Ohinemutu, coz puvodne byla maorska vesnice, dnes je ale soucasti mesta. Zije tady jedna z nejstarsich maorskych komunit, jez se rada svym domovem pochlubi turistum. Pozoruhodne je zdejsi Marae (Komunitni centrum), ktere patri k velmi starym, a je bohate rezbarsky a barevne zdobene. Druhou zajimavosti pak je zdejsi kostel St. Faith, zvenku vcelku obvykly dreveny anglikansky kostelik, uvnitr ovsem bohate dekorovany maorskymi vytvory. Vsechny sloupy a tramy jsou zdobeny bohatymi rezbami, vykladane perletovymi muslemi, steny jsou pokryty rakosovymi propletanymi vzory. Velice vkusne a zajimave se tu snoubi krestanska symbolika s maorskym remeslnym umenim. Zajimavosti je i postava Krista vybrousena ve sklenene vyplni bocniho okna, za nimz lezi jezero Rotoroa. Pri pohledu z kostela ven tak Kristus kraci po hladine. Za prohlidku vesnice, pri niz je pouze zakazano fotografovat uvnitr kostela, neni predepsano zadne vstupne, vybira se pouze dobrovolny prispevek dle vule kazdeho navstevnika. Prochazku nam zprijemnilo i mile popovidani si s dvema mistnaky - zamestnanci, kteri nam ochotne vysvetlovali i mnohe zalezitosti jejich vsedniho zivota. Zaujalo nas ale nejen centrum vesnice, ktere navstevuji turiste, zvedave jsme okoukli i okolni obycejne domecky (nekdy upravene, jindy jen ruiny). Prakticky na kazde zahradce nekde ze zeme vystupuje sloup sirnate pary, i nektere obycejne ploty byly ozdobene maorskymi rezbami, a voda v louzi na kraji silnice bublala a varila se! Jak nam potvrdili i oba chlapi, vetsina mistnich vytapi sve domy termalni spodni vodou a tez ji vyuziva na umyvani a koupani. Sirnemu zapachu behem sveho zivota naprosto privykli.

Odpoledne se pak vydavame do tzv. Government Gardens, velkeho verejneho parku obklopujiciho Rotorua Museum. Byvale vladni zahrady dostavaly svou podobu koncem devatenacteho stoleti, kdy na miste puvodnich bazin zacalo pomalu vznikat misto pro smetanku. Opodal byla vybudovana rozlehla budova lecebnych lazni, ktera je dnes symbolem architektury Rotoruy. Udajne tu byly praktikovany mnohe znacne drasticke lecebne metody, vcetne elektrickych soku pri koupeli a podobne. Dnes je v budove umisteno museum venujici se nejen lecebnym proceduram, ale tez historii zdejsiho obyvatelstva, vcetne puvodniho. Okolnimu parku pak nechybi ruzova zahrada, pamatnik obetem valky, jezirko s altanem, mezi upravenymi cestickami pak nekolik opecovavanych hernich ploch pro bowls a petanque. Kolonialni atmosferu pak doplnuji bile obleceni postarsi hraci. Samozrejme i tady lze najit upraveny horky termalni pramen, stejne jako velkou cmoudici jamu s bublajicim bahnem na dne.