Jihoamericke kapitoly XI. (Lima.)

Do Limy jsme dorazili pred svitanim, na prazdnych ulicich se rojila jen hejna taxikaru. Rozhodovali jsme se, kam se jit ubytovat. Nakonec zvitezil Friends House, kde uz tri tydny bydli Michal s Helenou. Bydli tam vetsinou zapadni turisti, tudiz se mluvi hlavne anglicky. House lezi ve ctvrti Miraflores, coz je jedna z nejlepsich a taky nejdrazsich primorskych ctvrti. S Michalem a Helenou jsem se videli radi a radi jsme se dozvidali novinky. Miraflores lezi na brehu more a je velmi upravenou a bezpecnou ctvrti. Nejsou tu zadne levne trznice a stanky, zato spousta McDonaldu, KFC, Burger Kingu, butiku a drazsich restauraci. Jedinou nasi zachranou jsou tu levne cinske chify. Upravene nabrezi s promenadou, stejne jako hlavni park, jsou huste obsazeny statni i mistni policii a mnoha poradkovymi sluzbami. Muzi zakona tu tez dohlizeji na hustou dopravu, i na turisty ci mistni smetanku. Moderni vystavba je tu zastoupena mnoha mrakodrapy a administrativnimi budovami bank a vyznamnych spolecnosti. Clovek by tu ani nepoznal, ze je v zemi tretiho sveta. V Lime jsme par dni obihali letecke spolecnosti a shaneli co nejlevnejsi letenky do Evropy, abychom je meli v predstihu. Stejne nas vsak nakonec staly temer dvojnasobek ceny, kterou jsme platili za let sem.

Jednoho dne jsem se rozhodl navstivit pristavni ctvrt Callao. Bob jit nechtel, tak jsem se vypravil sam. Bylo nadherne pocasi, idealni na prochazku. Chytil jsem autobus a dovezl se do stareho Callaa. Je to oskliva a stara prumyslova ctvrt, tahnouci se od Limy na poloostrov vystupujici do more. Domy jsou tu polorozpadle a vsude spousta suti a odpadu. Po ulicich se vyskytuji postavy, od kterych lze tezko cekat neco dobreho. Turiste se v teto casti vubec nevyskytuji, takze jsem cekal konflikt. K memu prekvapeni vsak k nicemu nedoslo a o kus dal se okoli zmenilo. Objevil se upraveny park a mistni policiste dbajici na poradek. Domy najednou mely omitky a upravene zahradky. Na nabrezi se opet objevila promenada s odpocivajicimi rodinkami. Byl jsem v casti El Punto, ktera si svym luxusem nezada s Miraflores. U kamennych plazi se koupali mistni obyvatele, okolo restaurace a stanky. Skutecny kontrast proti nedalekym ctvrtim Callaa. Sidli tu i mnoho namornich uradu a instituci a taky akademie, takze o nazehlene namorniky v ulicich tez nebyla nouze. Na severni strane poloostrova je kotviste yacht a rybarskych lodi a opodal je velky prumyslovy pristav. Ve stare casti se pak rozklada namesti s historickymi budovami, rozlehla pristavni pevnost a majak. Jsou tu provozovany i vyhlidkove lodky pro turisty. Vzhledem k pokrocile hodine jsem se pomalu vydal na zpatecni cestu.

Snazil jsem se chytit autobus, ale porad nejel zadny vhodny. Najednou se mi zdalo, ze me nekdo sleduje. Kdyz jsem se otocil, priskocilo ke mne asi 4 nebo 5 muzu a jeden mi utrhl kapsu od kalhot s fotakem. Vse se odehralo v mziku a uz mizeli v dalce. Jenom z kalhot zbyly cary. Nedali mi sanci na jakoukoli reakci. Po dvouhodinove ceste busem v dopravni spicce jsem stravil zbytek vecera zasivanim kalhot. V dalsich dnech jsme navstivili centrum mesta, kde je nekolik kolonialnich kostelu, namesti a parku. Vsude samozrejme spousta lidi. Pri jine ceste skrz centrum, kdy jsme byli koupit listky na bus, kdosi utrhl Bobovi z ruky hodinky a taky zdrhal pryc. Uz me to ani moc neprekvapilo. Pomalu se chystame opustit Limu, ktera je tak pratelska k turistum a jejich majetku. Autobusem Cruz del Sur se vydavame do Arequipy, ceka nas 16 hodin jizdy. Do hlavniho mesta se vratime az tesne pred odletem z Peru.

Boblin fotos zde.