Jihoamericke kapitoly XIII. (Titikaka - jezero pumy.)

Puno je vstupni branou na jezero Titikaka a je i hlavnim jezernim pristavem. Mesto samotne neni zrovna moc turisticky zajimave. Jsou tu dve namesti, kazde s katedralou, nad hlavnim namestim je pahorek, z nehoz je dobry vyhled na cele mesto i cast jezera. Odtud take shlizi dolu socha prvniho inky: Manco Capac. Hlavni atrakci zustava jezero se svymi ostrovy. Ve meste jsem se ubytovali nejprve dle pruvodce v hostelu Los Uros, ale druhy den menime, na zaklade doporuceni, nase sidlo. Hotel President je trosku staromodni a s neprilis teplou vodou, ale vzhledem k nasim potrebam a nizke cene 10 solu dostacujici. Na kazdem kroku jsou nam nabizeny vylety na jezero a ostrovy. Porovnavame ceny, ktere jsou obecne velmi prijatelne. Nakonec se rozhodujeme pro jednodenni vylet na jezero s tou nejlevnejsi nabizenou agenturou za 15 solu na osobu. Bohuzel jsme se rozhodovali behem jednoho z nejhezcich slunecnych dnu, takze na vylet nam pak pripadl den velmi destivy. Pred vyletem na jezero jsme jeste chteli stravit jedno odpoledne vyletem k ruinam Sillustani, kde jsou k videni zbytky kultovnich vezovitych staveb. Vsechny agentury v okoli mely odjezd priblizne ve stejnou dobu, coz nam bylo trosku divne. Nekupovali jsme listky dopredu, ale asi 10 minut pred odjezdem jsme se dostavili primo do jedne z nich, hned v nasi ulici, spolehaje pritom na dostatek mist. Koupili jsme listky a cekali. Po chvili jsme se dozvedeli, ze autobus, ktery je spolecny pro vice agentur, jiz odjel! Nastesti nam bez potizi vratili penize. Ovsem tim jsme ten nejhezci den v Punu naprosto promrhali.

Nazitri si nas agentura vyzvedla na dohodnutem miste a odvezla nas do nedalekeho pristavu. V planu byly plovouci ostrovy Uros a ostrov Taquile. Vzhledem k permanentnimu desti se poradi nakonec obratilo a po asi 3 hodinach plavby nase lod dorazila k ostrovu Taquile. Pesky jsem presli ostrov napric, coz pri jeho rozloze asi 12 ctverecnich km neni velky vykon. Cestou jsme se zastavili na navsi hlavni (a jedine) vesnice. V restauraci nam byl nabidnut obed a caj z koky, coz jsme vzhledem ke stalemu hustemu desti velmi uvitali. Take nam tu pruvodce nazorne predvedl a vysvetlil smysl tradicnich muzskych odevu a nektere mistni zvyky. Ostrov ma status velmi autonomniho spolecenstvi s vlastnimi mistnimi autoritami a velkymi privilegii. Zdejsi obyvatele tak nemusi platit zadne dane, nemaji tu policii, soudy ani urady, neziji tu zadni psi na ochranu soukromeho majetku, pracuje a hospodari se spolecne. Ucitele pro mistni skolu jsou posilani z pevniny a placeni vladou zeme, .... Pro ostrov jsou typicka textilni remesla. Pletou a strikuji se tu velmi kvalitni cepice a odevy. Pozoruhodne je, ze strikovanim jsou tu prosluli zejmena muzi! Na ostrove jsme stravili asi 3 hodiny pak jsme se neustavajicim destem vydali opet k lodi, ktera mezitim objela ostrov a cekala nas na opacne strane. Po dalsi 2.5 hodine jsme dorazili k plovoucim ostrovum Uros. Mezitim konecne prestalo prset a hladinu jezera ozarilo zapadajici slunce. Plovouci ostrovy maji prumer jen nekolika desitek metru. Jsou zhotoveny neustalym navrsovanim rakosu totora na sebe, coz nekdy vede k tomu, ze se klesajici rakos spoji se dnem a ostrov prestane byt plovouci. Dnes jsou ostrovy spise jen atrakci pro turisty a zije tu jen asi 200 rodin na zhruba 20 ostrovech. Vetsinou jsou to prislusnici etnicke skupiny aymara, kteri tu ukazuji zpusob zivota, jimz tu zili lide zhruba od 16.stol. Puvodni etnicka skupina uros i jeji jazyk jiz zanikla. Dnesni ostrovy jsou vytvoreny umele jako replika puvodniho zpusobu zivota naroda, ktery na jezero utekl pred inckou expanzi. Obyvatele ostrovu se tu zivi lovem ryb a prodejem suvenyru turistum. Po skonceni navstevy ostrovu nam zbyvalo jiz jen asi 30 minut plavby zpet do pristavu.

Jezero Titikaka (seda puma nebo kamenna puma) ma rozmery asi 170x70 km a je nejvyse polozenym jezerem na svete. Velmi chladna voda ma hloubku az 280 metru. O jezero se deli Peru s Bolivii. Opoustime Puno i pohled na posvatne jezero inku. Nasim dalsim cilem je Cusco, hlavni mesto incke rise Tahuantinsuyo.

Boblin fotos zde.