Kanadske kapitoly XIII. (Alaska Highway.)

Po navsteve severnich ropnych oblasti Alberty se vracime opet stejnou cestou trochu na jih a pozdeji otacime na zapad. Projizdime opet krajinou farem, coz ovsem neznamena, ze by zmizely vsudypritomne ropne precerpavaci stanice nebo vrty. Rano jiz pravidelne musime rozmrazovat okna u auta, rijnove noci uz maji k teplu daleko. Nejprve mirime k jezeru Lesser Slave Lake, kolem nehoz pak delsi dobu projizdime. V prubehu cesty obcas muzeme videt zvirata pro nas ne uplne obvykla. Na jedne farme maji v ohrade bizony, coz je nase prvni zive setkani s temito obry. U silnice pak obcas pozorujeme treba kojoty a pomerne casto jeleny nebo jelence. Bohuzel ani mrsiny auty srazenych zvirat nejsou vyjimkou, ale diky tomu muzeme zahlednout na nich se krmici orly, kojoty a krkavce. Ve vesnici McLennan pak absolvujeme kratkou naucnou stezku, pri niz muzeme pozorovat na jezere spousty vodniho ptactva. V prubehu cesty nekolikrat projizdime indianskymi rezervacemi, coz je nekdy patrne z charakteru osidleni, jindy pouze z informacnich ceduli. Nakonec dorazime do mesta Dawson Creek.

Trefili jsme se samozrejme na svatecni vikend, takze muzeum i mistni infocentrum jsou zavrene. Zbyva tedy alespon prohlidka mesta "zvnejsku". Po snidani v mistnim bistru zaciname prochazku na kruhovem objezdu se znackou tzv. Nulte Mile. Tady totiz oficialne zacina Alaska Highway, tedy Aljasska dalnice, ktera se tahne v delce 1421 mil (2288 kilometru) odsud z Britske Kolumbie, pres teritorium Yukon az na uzemi Aljasky. Jeji dnesni podoba je jiz zmodernizovana a jen zhruba kopiruje puvodni klikatou trasu s pouze par autentickymi useky. Alaska Highway byla vybudovana v obdobi 2.Svetove valky americkou armadou, kdy po utoku na Pearl Harbor a vstupu USA do valky americane citili potrebu branit sve aljasske uzemi proti pripadnemu napadeni Japonskem. Doslo tedy k dohode s Kanadou a vysledkem byla prave tato dalnice, ktera slouzila jako dopravni a zasobovaci komunikace, a diky niz mohly byt na Aljasce umisteny obranne vojenske jednotky. Stavba predstavovala opravdovou vyzvu, nebot musela byt provedena za pouhych osm mesicu a to v naproste divocine a komplikovanem terenu. Pracovaly zde desetitisice vojaku i civilistu. Jeji dnesni podoba je turistickou atrakci a nektere milniky jsou patricne vybaveny informacnimi tabulemi, ktere vysvetluji jejich puvodni vyznam a historii. A nas by mela cekat vetsina jeji trasy vedouci po kanadskem uzemi.

Po obejdeni kruhace se znackou "Mile Zero" tedy pokracujeme do mesta, kde je jeste jeden podobny sloup pro turisty. Rovnez obdivujeme mnohe nastenne malby na zdech domu, kde zdejsi umelci vypodobnili historicke udalosti. Nakonec maly nakup na Farmer's Market a vyrazime dal, na konci mesta jeste zbezne pres plot okukujeme historickou Pioneer Village, jakysi zdejsi skanzen. Rozhodne se jeste nekdy chceme do Dawson Creek vratit. Prejizdime reku Peace River, silnici stale lemuji farmy a ropny prumysl. V mestecku Fort St. John pak travime dve hodiny prohlidkou zdejsiho maleho, ale prijemneho, muzea. Pak jeste sjizdime na doporucenou vyhlidku na udoli Peace River, kde muzeme shora obdivovat nejen hluboke udoli reky, ale taky spoustu autovraku shozenych ze srazu, o kelimcich od kafe od Tima Hortona ani nemluve. Inu, pece o zivotni prostredi ma v Kanade ruzne podoby. Pokracujeme k jezeru Charlie Lake, kde je novy pamatnik americkym vojakum, co se tu utopili v roce 1942 pri stavbe dalnice. Dalsi den pak dojizdime do Fort Nelson, nic moc mesto s rafinerskymi provozy a zanedbanym lesoparkem, ale na konci mesta zajimave (zavrene) Heritage Museum se spoustou venkovnich exponatu.

Nasledujici den uz projizdime horami, coz je znat i na teplote. Je pekna kosa a turiste uz jsme skoro jedini. U jezera Summit Lake delame kratkou mrazivou prochazku a pozorujeme sobi olizujici mineraly ze silnice. Kempy i nektere benzinky jsou jiz po sezone zavrene. Pres Mucho Lake pak mirime k Liard Hot Springs. Cestou pozorujeme sobi, horske ovce a sedocernou lisku. V doporucenych Liard Hot Springs si dopravame horke prirodni termaly s minimem lidi. Horka jezirka jsou uprostred romantickych slati a horkou mineralni koupel ve skoro padesatistupnove vode jsme si krasne uzili navzdory zbytkum snehu okolo a pozdeji kroupam padajicim nam na hlavu. Vzdalenejsi beta-bazen s mene teplou vodou je momentalne uzavren, zabydlel se u nej medved. Toho jsme nepotkali, ale po ujeti asi kilometru od termalu potkavame jinou obludu. Vedle silnice se volne pase bizon. Nijak si nas nevsima, jen zere a my zaciname chapat smysl ceduli, co jsme mijeli - Pozor, bizoni. Po dalsich par kilometrech jsme nuceni zastavit a jen zirame. Na silnici je cele stado a mladi byci si dokazuji, kdo je silnejsi. Krokem se snazime opatrne projet mezi asi padesati kusy a moc je nepodrazdit. Mnohosetkilova zvirata by asi dovedla auto pekne pomuchlat.Pozdeji stavime na nekolika vyhlidkach u Liard River, zaujal nas zejmena Whirlpool Canyon a pozdeji Cranberry Rapids. U Iron Creek nas poprve vita cedule "Yukon".

Pristiho dne dorazime do Watson Lake, kde nas zajima Sign Post Forest, "cedulovy les". Kdysi tu americti vojaci pritloukli cedule se svymi domovskymi mesty a smerem a od te doby tu vsemoznych znacek stale pribyva. I nejake ceske se tu najdou. Dal mirime po dalnici na Teslin, kde je nejdelsi most Aljasske dalnice pres ricni deltu. Muzeum je tu zavrene, ale maji tu hezky kostel, v nemz se misi rimsko-katolicke a indianske vlivy. Dalsi zastavku pak delame v mestecku Carcross. Je tu uplne mrtvo, tak si prohlizime historicke masinky, zbytky parniku a historicke domecky. Zde zacala slavna Zlata Horecka, kdyz indian Skokum Jim nasel zlaty nugget. Nedaleko pak jeste stavime u miniaturni pouste a tez jakehosi "Disneylandu" pro turisty s nazvem Caribou Crossing. Behem dalsich kilometru mijime Emerald Lake a Spirit Lake, aby nas brzy privital Whitehorse, hlavni mesto teritoria Yukon.