Kanadske kapitoly XIV. (Z Whitehorsu na Klondike.)

Whitehorse, hlavni mesto teritoria Yukon, je domovem zhruba poloviny populace teritoria. Mesto lezi na brehu reky Yukon a i kdyz se nemuze srovnavat s hlavnimi mesty jiznich provincii co do velikosti a rusnosti, presto se jedna o pulsujici centrum. Pozici hlavniho mesta si Whitehorse musel vydobyt nad kdysi konkurencnim Dawson City, ktere jiz od dob Zlate horecky bylo vyznamnym centrem, postupem casu vsak pocet jeho obyvatel opet klesal, k cemuz jiste prispela i jeho odlehlejsi severnejsi poloha s drsnejsim podnebim. Whitehorse tak Dawson City prerostl a stal se i hlavnim mestem administrativy. Od konce devatenacteho stoleti byl tez vyznamnym dopravnim uzlem a to zejmena pro lodni dopravu, kdyz odtud po rece Yukon pluly parniky do Dawson City i na Aljasku, kam odvazely z jihu prichazejici zlatokopy a zasoby, aby pak zase zpatky privazely vytezene zlato. Az vybudovani moderni zeleznice a pozdeji silnicni site znamenalo pro dymajici parniky konec. Jako pripominka tech minulych dob dodnes stoji na brehu reky Yukon na okraji Whitehorsu hezky zrestaurovany pametnik, jeden z poslednich ricnich parniku. Je jim S.S.Klondike slouzici v letni sezone jako muzeum.

Kousek nad nim je reka Yukon spoutana jinou novodobou dominantou Whitehorsu. Stoji tu prehradni hraz se ctyrturbinovou hydroelektrarnou, ktera vyrobenou elektrickou energii zasobuje mesto a velkou cast obyvatel Yukonu. Prehrada se stala technickou zajimavosti, a to nejen pro sebe samu, i s patricnym vybavenim vykladovymi a informacnimi panely, ale zejmena pro takzvany Rybi zebrik (Fish Ladder), ktery obsahuje. Stavbou prehrady totiz doslo k zablokovani vodni cesty, na niz se odehrava tradicni tah lososu pri jejich ceste proti proudu na treci mista. Aby ryby mohly tuto prekazku prekonat, postavil se zde prave onen Rybi zebrik. Jde vlastne o dreveny kanal o rozumnem sklonu kudy cast ricni vody obejde prehradu. Za prispeni doplnujicich pricek, ktere zpomaluji tok vody pro odpocinek ryb a ruznych svodidel, ktera sem ryby nasmeruji, umoznuje toto zarizeni lososum prekonat barieru hraze i vznikly vyskovy rozdil. Samozrejme tak rovnez vznikla dalsi zajimava atrakce, za jejiz navstevu v dobe rybiho tahu turiste radi zaplati.

Vybudovanim prehrady navic bylo vytvoreno umele jezero Schwatka Lake, v podstate rezervoar vzedmute vody pro hydroelektrarnu. Na jezere panuje nejen cily lodni ruch, ale i ruch letecky, nebot se stalo zdejsim vyznamnym "letistem" pro hydroplany. Se vzedmutim hladiny jezera vsak doslo i k zvyseni hladiny v Miles Canyon - skalnim kanonu, kudy reka Yukon do jezera priteka. Drive zde byly velmi obavane pereje, ktere staly majetek a mnohdy i zivot dobrodruhy prijizdejici sem na vorech a malych plavidlech pri ceste za zlatem. Vzedmutim hladiny misto ztratilo hodne ze sve divokosti, stejne jako velka cast skalnich sten kanonu zustava skryta pod vodou, ale i tak je Miles Canyon stale turistickou atrakci a mistem pro nadhernou prochazku.

Whitehorse je vubec celkove velmi prijemnym mestem, jak pro turisty, tak pro obyvatele. Spousta budov svou vnejsi podobou udrzuje predstavu dob davno minulych, v ulicich lze nalezt historizujici umelecke malby na kazdem rohu. Centrum ma sve prijemne kavarnicky a obchudky, ulice jsou ciste, jen doprava se behem spicky zahustuje. Ve meste je tez nekolik galerii, ktere se zameruji na prezentaci a prodej zejmena del se severskou tematikou od mistnich umelcu. Je tu tez celorocne otevrene Visitor Centrum s velmi prijemnym a ochotnym personalem. K turistickym atrakcim pak patri zdejsi Log Church (dreveny kostel z klad) a celorocne otevrene MacBride Historic Museum, ktere je skutecne plne Yukonske historie jak v podobe dobovych fotografii, tak pritomnosti spousty autentickych exponatu. Prostrednictvim ruznych naaranzovanych zakouti tu lze ziskat jasnou predstavu, jak zili obyvatele Yukonu v minulosti a samozrejme je tu i prostor pro vse, co se tyka tezby zlata. Whitehorse si nas ziskal, mesto je nejen vdecnym turistickym centrem, ale ma tez veskerou moderni vybavenost vcetne modernich supermarketu, autoservisu a jinych sluzeb, ktere jsou rozumne seskupeny na severnim okraji mesta a nijak nerusi centrum. Nedaleko mesta jsou pak v sezone pristupne historicke doly a dokonce i male lyzarske stredisko. Po nakoupeni zasob a odpocinku v pohodli mesta znovu vyrazime na cestu. Opustili jsme Alaska Highway, ktera by zanedlouho prekrocila hranici americkeho statu Aljaska, kam ovsem nemame vizum, a pokracujeme na sever po Klondike Highway. Projizdime krajinou se spalenym lesem, na vykladovych panelech se tu dovidame mnoho o lesnich pozarech, obhlizime jezero Fox Lake a prespavame nad perejemi Five Finger Rapids, ktere kdysi znamenaly velkou vyzvu pro dopravni parniky. Na silnici se misty objevuje snih a nase cestovni rychlost se vyrazne snizuje. Potkavame stale mene aut a turisty uz prakticky zadne. Tady na severu je turisticka sezona davno pryc a kvapem prichazi zima. Nakonec bezpecne prijizdime k Dawson City, mestu znamemu nam z dobrodruznych knizek a filmu.

Jiz pred prijezdem do mesta nas prekvapuje, jak vyrazne tu je krajina tezbou poznamenana. Snad jediny kamen tu nezustal na puvodnim miste. Cele dno hlavniho udoli reky Yukon je pokryte haldami a "housenkami" kameni, jak tu byl teren po desetileti presypan a obracen lopatami, bagry i lzicemi teznich dredzi pri honbe za lesklym kovem. Podobne vypadaji i vsechna bocni udoli zlatonosnych pritoku reky Yukon. Odbocujeme do jednoho z nich, kdysi na zlato nejbohatsiho toku Bonanza Creek. Tady se nachazely nejvynosnejsi zlatonosne claimy, ktere menily zivot nekterym stastlivcum z desetitisicu doufajicich. A tady lze i dnes obdivovat technickou pamatku Dredge Nr.4, tezebni monstrum, ktere postupne vystridalo ruce desitek kopacu, a ktere tu svymi lzicemi obracelo a propiralo stovky tun ricniho sterku. Dredge byly dusledkem vstupu velkych tezebnich spolecnosti do tezby zlata, kdy tyto spolecnosti skupovaly velke plochy mnoha i zdanlive vyryzovanych claimu, aby tu nasadily tuto tezkou mechanizaci do dobyvani rudy. Stroj o velikosti nekolikapatrove budovy tak na jedne strane bagroval ricni dno, kontinualne promyval sterk a separoval zlato, aby pak za sebou zanechaval jen postupujici haldu neuzitecneho sterku a kameni v podobe jakesi housenky. I Dredge Nr. 4 uz dotezila, a po desetiletich pracovniho hluku se ponorila do klidu narodni historicke pamatky. Byla vsak jednou z poslednich fungujicich a nejaky ten cenny kov produkovala jeste v sedmdesatych letech dvacateho stoleti. Zdejsi oblast ma dobu sve zlate slavy jiz davno za sebou, ale i dnes se tu jeste v mensim meritku tezi, a letni sezona tak znamena nejen oziveni a prijem z turistiky, ale pro soudobe zlatokopy stale i zbytky zlatinek a zlateho prachu cekajici v ricnim sterku na objeveni. Kratke letni obdobi, nez potoky i zeme naprosto promrzne, sice nedava velkou nadeji na pohadkove zbohatnuti, mnohym vsak mensi mnozstvi zlata stale poskytuje obzivu, zejmena v kombinaci s rucnim zpracovanim nuggetu a zlatinek do podoby umeleckych sperku dobre prodejnych turistum.

Samo mesto nas privitalo klidem a temer prazdnymi ulicemi. Mnoho obyvatel tu pobyva jen pres leto a dlouhe zimni mesice travi daleko na jihu. Prosli jsme se stredem mesta, kde na nas dychala historie na kazdem kroku. Vetsina budov v centru stale zustava ve stejnem duchu, jaky zname z knizek o Zlate horecce. Hotely, saloony, obchody, vse je v Dawson City obetkane drevenymi lehce vyvysenymi chodniky. Vsechny budovy jsou pak tez lehce vyvysene a postavene na drevenych spalcich nebo podstavcich. Duvodem je permafrost, na kterem mesto stoji. Jsme tu jiz tak na severu, ze zeme je po vetsinu roku zmrzla na kost. A kdyby se budova postavila primo na teren, doslo by k otepleni povrchu a postupnemu propadani cele stavby do pudy. Vsak i takove priklady se tu najdou. Proste stavebnictvi v arktickem prostredi ma trochu jina pravidla, nez jsme zvykli. Dawson City Museum nam zustalo zavrene, protoze je pristupne jen v letni sezone, tak jsme zustali u prochazky po brehu zamrzajiciho Yukonu. I tady lze obdivovat restaurovany mensi historicky parnik (S.S. Keno). Jinou nasi zastavkou ve meste je mala srubova chata Jacka Londona, v niz pobyval pri svem pobytu tady. Rijnova teplota pod bodem mrazu vsak prochazkam moc nepreje, tak jeste delame kratkou zastavku v internetove kavarne s vybornym capuccinem (otevreno denne pri teplotach pouze do -40 stupnu Celsia), nakupujeme dalsi jidlo a v teple naseho auticka vyrazime na dalsi cestu. Samozrejme dal na sever.