Kanadske kapitoly XVI. (Britskou Kolumbii od severu k jihu.)

Zpatky na jih jedeme nejprve stejnou cestou. Rozhodujeme se, ze se pokusime stihnout nektery z job fairu lyzarskych stredisek v Britske Kolumbii, kde by treba mohla klapnout nejaka prace na zimu. Znamena to ovsem urazit dosti rychle dosti znacnou vzdalenost. Valime tedy zpatky do Whitehorsu, kde jen nakupujeme, snidame a kontrolujeme internet. Pak jedeme dal a temer nonstop do Watson Lake. Cestou delame jedinou zastavku u Marsch Lake. U mostu tu z melkeho jezera vyteka docela obycejna reka. Ta reka se ale jmenuje Yukon a prave tady zacina svou pout, aby se pozdeji na Aljasce vlila do Pacifiku. Do Watson Lake dojizdime uz za tmy. Tankujeme a pokracujeme dal. Planujeme jet castecne i v noci, abychom nahnali nejake kilometry. Po par desitkach kilometru odbocujeme na Cassiar Highway, kterou chceme pokracovat na jih pres pohori Cassiar Mountains. Temer okamzite ale musime prehodnotit nase umysly. Cassiar Highway je totiz velice mizerna silnice, kde se mizerny asfalt strida casto s sotolinou. Navic je snih a chvilemi i snezi, silnice se klikati v naproste tme a o nejakych patnicich nemuze byt ani rec. Rizeni je hodne narocne a rychlost nizka. Nakonec zastavujeme k noclehu nedaleko Beaver Dam. Za svetla pokracujeme dal, chvilemi snezi a silnici pokryva snih nebo mazlava brecka. Musime jet pomalu, a to nas v tomto terenu ceka 700 kilometru. Nakonec Cassiar Mountains prekonavame a sjizdime na Yellowhead Highway, kde nas ceka solidni silnice a barevny podzim. Stromy pomalu ztraci sve barevne listi a do snehu daleko. Skoro nemuzeme uverit, ze behem par stovek kilometru jsme opet v jinem rocnim obdobi.

V podvecer zastavujeme v male indianske vesnici, kde si prohlizime udajne nejstarsi zachovale totemy (na puvodnim miste) v oblasti. Pak jeste jedeme dlouho do noci az k Prince George. Dalsiho rana uz opet spechame na jih na Vernon, kde chceme zkusit stihnout prvni job fair, je to opet asi 700 kilometru. Projizdime malymi mestecky, kudy prosla kdysi zlata horecka jeste pred vypuknutim te klondikeske. Vetsina atrakci uz je zavrena, takze obdivujeme jenom cmoudici tovarny a rafinerie skoro u kazdeho mesta. A taky rozsahla uzemi lesa, napadeneho kurovcem. Do Vernonu dorazime dosti pozde a z jednani nic moc nekouka, takze pokracujeme az do Kelowny.

V Kelowne si konecne davame pauzu. Zustavame dve noci v hostelu, prochazime se mestem a relaxujeme. Libi se nam zdejsi japonska zahrada, taky se prochazime po upravenem nabrezi. V hostelu potkavame cesku Evu a zjistujeme, ze skoro vsichni zdejsi obyvatele hledaji praci. Po dvou dnech vyrazime kousek na sever na job fair do strediska Sun Peaks. Pohovory vypadaji slibne, tak uvidime. Celou dobu se tu vlastne pohybujeme v oblasti Okanaghan Valley, rozlehleho ricniho udoli, ktere je proslule pro sve sklizne jablek, ovoce a taky vina. Vsude jsou tu vinice, vinarstvi, sady a ciderie. Ted uz je ovsem po skliznich a vino i cider (jablecne pivo) uz lezi ve sklepich. Je tu velice napadny rozdil mezi zelenymi zavlazovanymi plochami a okolni krajinou, ktera se podoba vyschle savane.

Z Okanaghan se rozhodujeme jet smerem na Vancouver. Jedeme na pohodu nevelkou silnickou pres Cache Creek. Je tu vapencovy kanon s uzasnymi skalami a bohuzel taky cementarnou. Kopcu a skal pribyva, projizdime Lillouet a delame zastavku u krasneho jezera. Pak pokracujeme silnici, ktera se klikati mezi horami. Pak najednou zacina klesat a znacky avizuji 13 kilometrovy sjezd z kopce s povinnou kontrolou brzd pro kamiony. Brzy zaciname chapat proc, serpentina strida serpentinu, z rukou uz mam malem vanocku a kopec ne a ne skoncit. V jedne ostre zakrute pak auto prestava brzdit a jen s nejvetsim usilim se nam dari zatacku projet a pak ve zdravi zastavit na unikovem vyjezdu. Z prednich brzd jde cerny kour a prave kolo nese sramy a deformaci, jak jsme si skrtli o betonove svodidlo. Po vychladnuti zbytku oblozeni a prohlidce zbyvajici "trati" opatrne krokem sjizdime do Pembertonu a nasledne pokracujeme do Whistleru. Tady pak hledame servis, kde nam vymeni upecene brzdove oblozeni a v dalsich dnech pak shanime kolo na vymenu.

Den, kdy je auto v servisu travime prochazkou po svetoznamem lyzarskem letovisku. Whistler-Blackcomb je nejvetsim kanadskym lyzarskym byznysem a tady se budou odehravat Zimni Olympijske hry 2010. Centrum vesnice pusobi luxusnim dojmem a rozhodne to neni misto pro normalni zivot. Ale jinak stredisko podobne tem alpskym. Ulice jsou momentalne plne lidicek, co shaneji praci na zimu. My se tu o to ani moc nepokousime. Z Whistleru pak nase cesta vede do Squamishe, coz je horolezecky zulovy raj. Ted uz je po sezone a na lezeni to neni, ale urcite se sem jeste nekdy vratime. Obdivujeme zulovy masiv Stawamus Chief i obrovske stromy lesa pod nim. V prijemnem mestecku pak navstivime obchod/galerii indianskeho umeni, kde si pekne popovidame s panem majitelem. A odpoledne zakoncime prochazkou podel reky Squamish na miste zvanem Eagle's run, kam se na podzim sletaji desitky orlu belohlavych, aby se tu zivily na lososech. Orli tu zatim nejsou, tak alespon pozorujeme v rece dovadejiciho lachtana.

Ze Squamishe pokracujeme silnici "Sea to Sky" do Vancouveru, a marne si lameme hlavu, jak ta uzka klikata silnicka pobere ten napor aut pri Olympiade. Brzy nas vita ruch velkomesta a my se norime do dopravniho chaosu Vancouveru, nejvetsiho mesta Britske Kolumbie. Mirime rovnou do pristavu, aby nas ferry prevezla na Vancouver Island.