Kanadske kapitoly XVIII. (Vancouver a zpet do Rockies.)

Mesto Vancouver ma vsechny neduhy velkomesta. Po prijezdu z ostrova se ubytovavame v nevytopenem malickem pokojicku velikeho hostelu. Jsme zvedavi, jak na nas nejvetsi mesto BC zapusobi, protoze jsme o nem slyseli dost. Vpodvecer vyrazime na prvni prochazku do ulic a prvni dojem je strasny. Mozna jsme zrovna trefili spatnou ctvrt, ale krom rusne dopravy a vsudeprekazejicich stavebnich praci mijime spousty zebraku, fetaku a jinych nevabnych existenci. Prochazime nekolika bloky se starymi spinavymi baraky, ktere na nas pusobi az nekanadsky, abychom se postupne propracovali k vyskovym administrativnim budovam moderniho Downtownu. Kontrast jak pest na oko. Zvolna mijime Cinskou ctvrt, ale nic nas tu nezaujme. Na namesti pred budovou Galerie umeni objevujeme digitalni monument odpocitavajici cas do zahajeni Olympijskych her 2010. Alespon neco zajimaveho. Nakonec dorazime k nabrezi, stoji tu moderne designovany Canada Place, coz je reprezentacne administrativni centrum o nekolika poschodich, s vyhlidkami a terasami, postavene ve tvaru jakesi lodi s plachtami. Nabizi pekny vyhled na cast nabrezi a na budovy Downtovnu. Travime tu nejakou dobu pri pozorovani zapadu slunce, lodniho provozu v pristavu a pomalu se rozsvecujicich svetel Severniho Vancouveru na druhe strane zalivu.

Nasledujici den se s autem prokousavame ulicemi velkomesta na univerzitni poloostrov, kde se chystame navstivit Antropologicke Muzeum pri University of BC. Univerzita lezi v pomerne klidne ctvrti s vilami a spoustou zelene. Tesime se na nejrozsahlejsi kanadske sbirky indianskeho umeni a artefaktu spojenych s puvodnimi obyvateli First Nations. Jenze ouha, na prazdnem parkovisti nas vita cedule, ze muzeum je z duvodu rekonstrukce na pul roku uzavreno, coz prekvapive neni uvedeno v zadnem z nasich pruvodcu (a jsou celkem aktualni) ani v zadne z brozur z Visitor Center. Teprve ted nas opravdu mrzi, ze jsme nenavstivili Museum of BC ve Victorii, pred kterym jsme dali prednost prave Antropologickemu Muzeu. Zastavujeme se tedy alespon na plazi u zalivu, kde pozorujeme dominanty mesta v dalce a sportovni nadsence surfkitingu (surfari s padakovym drakem), a prochazkou v pisku se snazime spravit si naladu. Jeste uvazujeme o navsteve stanley Parku, ale nakonec vitezi nechut k dalsimu prodirani se dopravou velkomesta a rozhodujeme se z Vancouveru radsi zmizet do klidnejsi krajiny.

Po dalnici opoustime Vancouver smerem na vychod na mesto Hope a zastavujeme k prochazce u vodopadu Bridal Falls. Po pocatecnim bloudeni nachazime spravnou stezku a prichazime pod skalni stenu, po niz steka dolu vodni zavoj. Cedule nas sice upozornuje, ze stezka je jiz na zimu uzavrena a hrozi nebezpeci padu ledu, ale zatim tu pada jen barevne podzimni listi. A take tu konecne nachazime (snad poprve v Kanade) javory s velikymi listy, ktere ma Kanada za symbol. Dal pokracujeme silnici kopirujici reku a co chvili pozorujeme orly belohlave posedavajici na stromech. Mirime do Frazer Canyonu, kde se reka zarezava hluboko mezi kopce. Silnice se tu klikati, hned splha vzhuru a hned zas pada dolu. Zastavujeme v miste zvanem Hell's Gate (Brana Pekel), kde je nad nejhlubsim mistem kanonu postavena vyhlidkova lanovka. V lete se to tu turisty jiste jen hemzi, ted je uz zavreno a nikde ani zivacka. Nicmene pohled z lanovky na hluboko dole buracejici reku musi byt pro japonce s velkymi fotaky urcite vzrusujici atrakci. Pokracujeme dal silnici mezi horami a snazime se nenechat zabit nekterymi zvlcilymi ridici kamionu. Pozvolna dorazime do Cache Creek a odtud jiz nam znamou cestou do Kamloops.

Dalsi den se pocasi kaboni a tak travime cas jen jizdou autem zpet do Rockies. Projizdime Revelstoke a Rodger's Pass do Goldenu, kde jeste odbocujeme na obhlidku lyzarskeho arealu Kicking Horse. Pak uz jen projizdime nam znamy Field a stoupame do kopce na Kicking Horse Pass, za nimz nas vita Alberta. Se soumrakem dojizdime do Lake Louise a okruh naseho kanadskeho Dora's Tripu se pomalu uzavira. Nasledujici dny travime v okoli Banffu, kam jiz drsne prichazi zima. Vetsinou prespavame v aute, coz pri nocnich teplotach pod nulou neni zadny med, ale z financnich duvodu do hostelu mirime jen obcas. Snazime se rozhlizet po moznostech prace na zimni sezonu, ale vsichni cekaji na snih, turiste tu nejsou zadni, takze nikdo zatim lidi nenabira. Rozhodujeme se investovat nemalou sumu dolaru do kulturniho vyziti, kterym se nam stava navsteva projekci Banffskeho Festivalu Horolezeckych Filmu a doprovodnych programu. Z programu jednotlivych dni se nam tezko vybira, ale nakonec jsme s investici nasich penez spokojeni. Pristich par dni se vsemozne potloukame po okoli, chodime na ruzne zimni prochazky, kdy pozorujeme, jak zvolna narustaji ledy na vodopadech, navstevujeme Banff Park Muzeum s vycpanymi zviraty a travime spoustu casu na internetu shanenim prace. Zadna vsak k mani zatim neni, takze se rozhodujeme vyrazit jeste na par dni na cesty nekam, kde jsme jeste nebyli.