Kiwi kapitola XII. (Trekking v Arthur Passu.)

V Christchurch se Evka nechava doockovat pro pristi cestovani a nase male auticko jde na testovaci stanici pri pravidelne kontrole na WOF (Warranty of Fitness). Zatimco v zime v Blenheimu jsme kontrolou prosli i s nekolika nefungujicimi drobnostmi (sterac, ostrikovac),sjetymi gumami a lehce orezlou karoserii, v Christchurch si na nas i pres vymenene pneumatiky, jiz opravene drobnosti a vytmelena a pretrena reznouci mista museli vymyslet alespon nejakou opravu. Takze diky odrbanym gumovym manzetam na kloubech rizeni, ktere jsou takove jiste jiz spoustu let, davame vydelat 130 dolaru jeste nedaleke garazi. Pak jiz ale uspesne dostavame novou WOF a pristi opravy snad bude delat az dalsi majitel naseho auticka. To uz nas ve meste nic nedrzi a radi vyrazime znovu do hor. Mirime do oblasti Arthur Passu, coz je vyznamny narodni park uprostred jiznich Alp a horsky prusmyk na hlavnim tahu z vychodniho pobrezi na zapadni. Stoupani je misty pekne prudke a sama zatacka, takze auticko dostava zase pekne zabrat. Nejprve projizdime oblast Castle Hill, ale navstevu planujeme na zpatecni cestu. Prespavame na DOC taboristi u rezervace Cragieburn, a koho tady nepotkavame, nez naseho lezeckeho kamarada Petra, s nimz jsme se poznali v Golden Bay. Brzy zrana ale vyrazime dal a roztrhanou mlhou prijizdime do udoli reky Waimakariri. Delame prvni fotky u dlouheho mostu pres stometrove ricni koryto, ktere ale vody ma jen dva nevelke potucky. Pak popojizdime do Arthur Pass Village, jedine vesnicky siroko daleko, kde je ovsem infocentrum DOC.

Predpoved pocasi vypada hodne dobre, hladiny rek jsou nizko, takze planujeme fajnovou turu. Chceme zkusit nekolikadenni okruh s prechodem pres sedlo Harman Pass a navratem k silnici na zapadni strane hor, a propojit ho s dvoudenni trasou na opacne strane silnice, ktera nas pres sedlo Goat Pass vrati zpatky temer k vychozimu bodu. Tak bychom vyresili obligatni problem vetsiny novozelandskych treku - odlisny pocatecni a koncovy bod trasy. Protoze cesta je klasifikovana jako narocnejsi a vhodna jen pro zkusene, vyplnujeme jeste formular pro pripad nouze zahrnujici kontakty, popis trasy a nejzazsi data pro navrat. Po navratu se tu musime opet ohlasit. Auto parkujeme na kempovisti Klondyke Corner, kde se da tez bezplatne kempovat. Pak uz hazime batohy na zada a vyrazime od dlouheho silnicniho mostu ricnim udolim proti proudu. Slapeme sutrovatym korytem s obcasnou travou a uzivame si slunneho dne a super vyhledu. Mijime malickou starou chatu Anti Crow Hut a po par dalsich hodinach nas jiz vita rozlehla chata Carrington Hut. Tady zustavame na noc a v prubehu vecera si vymenujeme zkusenosti a trekkingove tipy s belgicko-novozelandskym parem, ktery nam dela spolecnost. Nazitri nas ceka udajne hodne narocna pasaz a taky skonci obdobi suchych bot. Od chaty lesni stezkou prichazime k rece White River, ktera je docela prudka a pri destich hodne nebezpecna. I ted pri jeji nizke hladine opravdu silny proud s vodou nad kolena, a s velkym batohem na zadech, vyzaduje pozornost a fyzicke nasazeni. Od reky pokracujeme strmou kamenitou rokli vzhuru a hledame si cestu kudy se da mezi sesuvy z bocnich svahu a proudem draveho potoka. Po dvou hodinach ale jsme na hornim konci rokle a pred nami se otevira travnate sedlo Harman Pass.

Tady uz se vali cary mlh a mraku a okolo jsou zbytky snehovych poli. Viditelnost je ale dostatecna, abychom spravne identifikovali dalsi smer postupu k potoku Mary Creek, jelikoz tohle je jedno z kritickych mist trasy s moznosti zabloudeni. Zase nas chvilku vedou znackovaci tyce dolu do udoli a pak sledujeme tok potoka az na hranici lesa. To uz se z nej stava reka Taipo, kterou tez nekolikrat brodime, nez se pred nami objevi chata Julia Hut. Nevelka chata stoji nedaleko od sve starsi predchudkyne stejneho jmena, a je zajimave navstivit a porovnat obe. Prijemnou atrakci u chaty Julia Hut (te nove) jsou horke prameny. Jde se kousek podle reky a v kamenitem korytu na nekolika mistech probublava horka termalni voda z hlubin zeme. Pak uz je treba jen si vyhrabat ve sterku bazenek, pripadne privest spravne mnozstvi studene ricni vody strouhou pro optimalni teplotu, a prirodni lazne jsou hotove. My jsme vyuzili peknou diru po nasich predchudcich a po mensim prohloubeni jsme si nalezite uzili perfektni horkou koupel pro dva.

Dalsi den pak pokracujeme dolu udolim reky Taipo, mijime malou chatu Mid Taipo Hut a pred nasim noclezistem opet musime na druhou stranu reky. Ta uz je tu zase hodne silna a byla by znacne riskantni, takze je k dispozici mala prepravni lanovka. To je atrakce sama o sobe, kdy je na ocelovem lane na dvou kladkach zavesena robustni kovova klec, do ni vleze jeden clovek a bud se odstrkuje po lane pomoci kovove tyce k zahaknuti (dost drina), nebo ho druhy preveze ze brehu za pomoci dalsich kladek s klikou a taznym ocelovym lanem. K chate Seven Mile Creek je to pak jiz kousek. Rano nas pak ceka znovu stoupani z udolniho dna nad hranici lesa. Behem dvou hodin nabirame 9oo vyskovych metru a ocitame se na travnatych planich na hrebenech pasma Kelly Ranges. Tady je zase trosku narocnejsi orientace, ale diky super pocasi zvladame spravne proklickovat mezi horskymi plesy a za hrebinkem uz najit chatu Carroll Hut. Spolecnost nam na noc dela postarsi par z Christchurch a je s nimi vyborne popovidani, kdy se navic dozvidame, ze s vicedennim trampingem zacali az ve svych padesati!

Nas paty den vyletu znamena dokonceni prvni (delsi) casti cele trasy. Behem hodinky sbihame opravdu hodne strmym svahem dolu k silnici a po trech kilometrech slapani po asfaltu jsme na trailheadu druhe casti. Obvykle dvoudenni trasa je navic soucasti extremniho multidisciplinoveho zavodu od pobrezi k pobrezi, takze nas v prubehu dne nekolikrat miji bezci trenujici na zavod. Nutno je obdivovat, protoze teren je opravdu narocny. Trasa stoupa udolim reky Deception a vetsinou neni ani znacena. Proste se sleduje tok reky proti proudu, kde to jde tak po brehu, je-li treba se prebrodi a misty v horni casti udoli pak jiz primo mezi balvany toku. Nekolik desitek brodeni s vyskou vody az po stehna zajistuje dostatecne ochlazeni v horkem dni, stejne jako znacne zvysuje vahu jiz dost tezkych pohorek. Vetsinu dne se probijime udolim vzhuru a letmo se zdravime s makajicimi bezci. Nakonec ale vystoupame az pod sedlo Goat Pass, a vita nas velika chata s partickou spolunoclezniku. Rano se rozhodujeme pro rychly bocni vylet jen nalehko bez batohu, a svizne z Goat Passu stoupame k horskemu plesu Lake Mavis. Jezero je moc hezke, stejne jako okolni spicate kopce. Kdyz sebehneme zpet k chate pro batohy, uz potkavame dalsi skupinky bezcu v pulce jejich trasy. Ze sedla Goat Pass nam zbyvaji jiz jen nejake ctyri hodiny dolu udolim reky Mingha, tahle cast je navic bezneji chozena, takze i stezka je upravenejsi a mnohem snazsi. Brzy jiz mame opet na dohled silnici a po prebrodeni hlavniho toku uz jen kousek ke kempu Klondyke Corner. Moc radi u auta konecne sundavame promocene pohorky a odhazujeme velke batohy. Za krasneho pocasi mame za sebou dalsi vicedenni turu, a na DOC pri hlaseni navratu se jen divi, ze jsme zpatky skoro o dva dny drive, nez odhadovanych osm dni.