Malajske kapitoly I. (Z jihu do Melaky.)

Do prvniho mesta Malajsie to bylo jen kousek a po asi desetiminutovem cekani opoustime imigracni prepazku s razitkem v pasech. Johor Bahru se tak stava prvnim mestem, ktere v zemi hodlame poznat. Neni to zadna turisticka destinace, vetsina turistu hned miri dale na sever, diky cemuz to je i s ubytovanim trochu slabsi. Nakonec ale mame kde hlavu slozit a muzeme zacit poznavat okoli. Dle pruvodce tu neni nic moc zajimaveho, ale v prvni regulerne islamske zemi je pro nas zajimave skoro vsechno.

Pri pesi obchuzce nejdrive navstevujeme jakysi park s jezirky a koupalisti, ktery nas ale zas tak nezaujal, pozdeji v centru okukujeme dominantni budovu Sultan Ibrahim, postavenou coby kralovsky palac a pak slouzici jako pevnost. Dnes je to sidlo vlady statu Johor, ktery je jednim z jedenacti statu Malajske Federace. Dale mirime k nabrezi, odkud pres vodu vidime Singapur, a upravenym parkem prichazime k zahradam kdysi rezidence kralovske rodiny Abu Bakar. Bile zarici budovy se hezky vyjimaji uprostred upravenych zelenych ploch, jen na protejsi strane dojem trosku kazi zjevne popularni, ale nevabne vyhlizejici sousedni Zoo. Obchazime ji obloukem a prichazime na navrsi s dalsi honosnou stavbou. Mesita Abu Bakar nam ale zustava nepristupna, vstup je povolen jiz pouze muslimum. Prochazime si tedy jeji hezke okoli a rozhlizime se tez do kraje. Pak se snazime obloukem vratit do centra, coz je vzhledem k absenci chodniku, rusnym hlavnim silnicim a smrdutym stokam v tesne blizkosti rozlehleho arealu nemocnice jaksi obtizne. Az za delsi dobu se vsak dari, takze se soumrakem dorazime pekne uondani domu. V rannim zacinajicim horku dalsi den slapeme s batohy pres mesto skoro hodinu na autobusak. Pekne zchvacene nas ale prijemne prekvapuje klimatizovany luxusne vypadajici autobus. Zvuky ozyvajici se po rozjeti pocit luxusu sice vyrazne schladi, ale po trech hodinach jizdy po dalnici mezi palmovymi haji bezpecne dorazime do mesta Melaka (Malacca).

Tady nezaciname nejslavneji, nejsme schopni se zorientovat podle mizerne mapky mesta v pruvodci. Nic jaksi neni tam, kde by melo byt (pozdeji se ukazuje, ze autobusak je jinde nez je nakreslen v mapce). Nakonec vyrazime odhadnutym smerem na centrum (ktery se pozdeji ukazuje spravnym) a ze spleti neprijemnych rusnych silnic bez chodniku nas vysvobozuje az kolem jedouci autobus. Ubytovavame se primo v centru v dvouluzaku bez oken za 50 ringitu se snidani. Behem tri dnu se pak snazime poznat alespon neco z historie tohoto kralovskeho mesta kdysi vyznamneho Melackeho Sultanatu. Sly tudy dejiny a zanechavaly stopu, puvodni prostredi Melackeho Sultanatu priblizuje replika sultanova palace z 15. stoleti s expozici kostymu, obyceju i architektonickych prvku, prijemnym doplnkem krasne drevene budovy je zajimavy prilehly park. Krasne vybudovany, bohuzel mizerne udrzovany. Holandskou kolonialni eru pak ilustruji torza puvodniho obranneho opevneni A Famosa, coz je vlastne jiz jen kamenna brana a nekolik kanonu, dale na kopci zbytky kostela St. Paul se starymi holanskymi nahrobky, a zejmena puvodni holandsky palac Stadhuys - sidlo guvernera, stejne jako opodal stojici kostel Christ Church. Ten je pak centralnim bodem jedne pulky mesta, a male namesticko pred nim, s kasnou a veznimi hodinami, je centrem turistickeho a trhoveckeho mumraje. Hlavne tady se v podvecer ozyva troubeni a hlasita hudba kazetaku namontovanych na vyzdobenych trickshaw - trikolovych vozitkach pro turisty, ktera si mistni ovesuji kvetinami a ozdobami, vybavuji svetylky a reproduktory, aby pak na autobaterii vyhravali naplno a kazdy neco jineho. Na holandskou historii odkazuje i replika drevene historicke lodi, v niz je umisteno namorni muzeum. Ta je zajimavym protejskem k modernimu obrovitemu obchodnimu centru o par kroku dal (a diky klimatizaci dobremu na ochlazeni), stejne jako k vyhlidkove pohyblive plosinovezi trefne prezdivane camember na mrkvi.

Jinou historickou eru pak prozivame na druhe strane reky, kde se propletame ulickami Chinatownu. Turistickym magnetem je uzka Jalan Hang Jebat, zvana tez Jonker Street. Spousty kramku, stanku a restauraci se vsim typicky cinskym a davy turistu odevsad. Pochopitelne nemuzeme vynechat nekolik cinskych chramu a tez jeden hinduisticky. Pozdeji si duchovni paletu jeste doplnujeme navstevou Islamskeho Muzea, kde si krapet ujasnujeme zakladni pojmy. Jinou zajimavou prochazkou byla navsteva tradicni dosud obyvane vesnice Kampung Village vyse po rece, kde lide stale bydli v prevazne drevenych domkach na kulech a s vyrezavanymi ozdobami. Vetsinu turistu sem vozi vyletni lode po zregulovanem toku reky s malovanymi nabrezimi a fasadami. My jsme dali prednost pesi prochazce, pri niz nasemu oku neuniklo nekolik skoro slumovych chatrci s do reky vytekajicimi splasky, ktere v tesne blizkosti turisticke promenady byly jako pest na oko. Par dnu v Melace uteklo rychle a ani vecerni Carlsbergy v hostelovem baru nas nemohly odradit od umyslu zvednout kotvy k dalsi ceste za poznanim.