Malajske kapitoly II. (Kuala Lumpur a okoli.)

Hlavni a nejvetsi mesto Malajsie nas privitalo hlukem a dopravnim chaosem. S batohy na zadech se probijime mezi taxikari ven z autobusaku a vedrem a dopravnim smradem si to sineme do nedaleke Cinske ctvrti. Ma tu byt spousty levnych hostelu, tak doufame neco najit. Chinatown je v centru KL, coz by se nam hodilo pro vypravy do okoli. Ovsem zaroven rychle zjistujeme, ze je to tez jedna z nejzchatralejsich a nejspinavejsich ctvrti. Mistnimu standardu odpovida i hostel zvany Backpackers Travellers Lodge. Cena je to jedine, co se nam libi. Spiciho recepcniho jsme dve hodiny po poledni museli vzbudit, pokoje svou velikosti a stylem natolik pripominaji vezenske cely, ze jsme ihned zavrhli spolecnou nocleharnu (dormitory) pro ctyri lidi a vzali dvouluzak (palanda) o stejne male plose. Na klimatizaci si tu nehraji a chodby na vsech patrech maji stejne porad otevrene zadni dvere na pozarni schodiste. Jiz prvniho vecera jsme zjistili, ze je to zrejme proto, aby potkani mohli domu, nasi chodbu ve tretim patre pravidelne navstevovalo 2 az 5 kousku. Reggae Bar v prizemi se take ukazal jako hlucnejsi nocni kulisa, ale naoplatku tam nabizeli slusnou pizzu. Vzhledem k tomu, ze okolni ubytovaci zarizeni nevypadaly o nic lepe, zustali jsme alespon kvuli te cene 25 ringitu za noc/pokoj.

Pochopitelne prvni obhlidka zahrnovala okolni Chinatown. Nekolik uzkych a preplnenych ulicek lemovanych nejstarsimi domy v meste (cca 120 let stare), jejichz pomerne zajimave a pestre fasady jsou vetsinou hodne a jeste vice ponicene vlhkym podnebim, stinna podloubi u temer vsech domu, majici chranit pred destem a sluncem, ale dnes vetsinou vyplnena vsemoznymi stanky, takze chodci chodi po silnici, pomalu se sinouci nekonecna rada aut a taxiku snazicich se porovnat v prostoru, ktery s nimi nepocital. Samozrejme nechybi svatostanky, at jiz je to hinduisticky chram Sri Maha Mariamman Temple se spoustou indickych bozskych postavicek, ktery je momentalne pod lesenim, nebo cinske chramy bohyne Guan Yin a bojovnika Guan Di ovesene mnozstvim lampionu, vsechny nejakych 130 let stare. Pozdeji jsme jeste objevili taoisticky Sze Ya Temple, ale nejak se nam nepovedlo podivat se dovnitr, vzdycky bylo zavreno, a zvenci vypadal podobne jako ostatni cinske domy. Zajimavou budovou je cinsky klanovy dum Chan See Shue Yuen, ktery je tak pestre zdobeny, ze je casto zamenovan za svatyni. Desitky postavicek a ozdob jsou na stresnich hrebenech, dvernich stitech i v stenovych vyklencich.

Pri hledani informacniho centra (ktere jsme tam nenasli) navstevujeme rozlehlou budovu stareho KL nadrazi, ktera je zdobena cetnymi vezemi a vezickami, a je dobrym prikladem vychodni kolonialni architektury. Vlaky odsud stale jezdi, i kdyz mesto ma jiz novy modernejsi vlakovy terminal KL Sentral. Personal nam nedokazal poradit ani kde sehnat mapu mesta, ani kde najit opravdove infocentrum, coz nas uz ani neprekvapilo. Bohuzel jsme behem cesty mohli poznat i reku, dle ktere se Kuala Lumpur jmenuje (jmeno znamena Bahnity Soutok), a nevadila by nam tolik jeji kalna voda smyvajici blato z okolniho kraje, jako mnozstvi odpadku v ni a odpovidajici zapach. Na nabrezi jsme ale natrefili na trznici Central Market, ktera se ukazala byt prijemnym a atraktivnim mistem jak z pohledu vsemoznych prodejnich stanku, ovsem se zajimavym a vkusnym vicemene rukodelnym a umeleckym zbozim (i kdyz krapet drazsim),tak vzhledem k pomerne rozlehlemu Food Courtu v patre, s pestrou nabidkou asijske kuchyne a nadstandardni urovni cistoty.

Dalsi den jsme vyrazili do odlisnych casti mesta, protoze nelze navstivit KL bez navstevy modernich Petronas Twin Towers. Dvojice spickovych administrativnich budov s prilehlym obchodnim a nakupnim centrem a parkem vytvorila novy centralni bod moderni casti KL. 495 metru vysoka stavba dokonce drzela nekolik let vyskovy rekord a rozhodne je nejprodavanejsi dominantou mesta. Spickovy standard udrzby a cistoty je v drsnem kontrastu ke zbytku mesta i vetsiny JV Asie, a verejnosti tu krome nakupnich galerii slouzi i Petronas koncertni sin s pravidelnymi symfonickymi koncerty. Cestou k vezim jsme letmo okoukli i jinou vyskovou dominantu, jiz je KL Menara Tower - televizni vez s vyhlidkovou plosinou, lakajici turisty k navsteve za nemale vstupne. Vez je ale hodne podobna jinym obdobnym stavbam ve svetovych metropolich a prilis nas nezaujal ani prirodni park v jejim okoli. V teto casti mesta jsme ale konecne objevili velmi dobre fungujici centralni infocentrum pro turisty, takze jsme konecne obdrzeli vytouzene mapy mesta a par letacku na okolni zajimavosti. Hned jsme proto zasypali personal dotazy jak se dostat na nami vytipovana mista a parkrat museli zamestnanci centra dat hlavy dohromady. Celkove v nas ale infocentrum zanechalo vyborny dojem, ktery se jeste znasobil po navsteve vecerniho predstaveni tradicnich malajskych tancu ve zdejsim sale. Za cenu 5 ringittu (cca 25 korun) jsme obdrzeli temer hodinovou tanecni paradu se spoustou nadhernych tradicnich kostymu, milymi tanecniky, prijemnou zivou muzikou a uzasne pestrym programem. Az nam bylo lito, jak malo turistu tuto atraktivni podivanou vyuziva.

Jiny den jsme se vydali objevovat kolonialni tvar mesta, ktera je zastoupena zejmena okolim namesti Merdeka Square. Tady byla v roce 1957 vyhlasena nezavislost na Britanii a tady tez sidlila vetsina vladnich uradu. Namesti je lemovano vyznamnymi kolonialnimi budovami, na nichz se prolinaji prvky zapadni architektury s arabskymi i vychodoasijskymi vlivy. Moghulska budova Sultan Abdul Samad Building je nejnapadnejsi cihlovou stavbou i diky vezi s hodinami, kdysi tu sidlila vlada a pak soud. I sousedni budovy vladnich uradu a Muzea textilu jsou atraktivni svym kolonialne moghulskym stylem. Daleko mene honosne, ale nemalo atraktivne pusobi tudorovsky styl s hrazdenym zdivem Royal Selangor Clubu. Za shlednuti stoji i Viktorianska kasna na plose namesti, krestansky kostel na opacne strane nebo budova mestskeho divadla. Nedaleko za rekou se pak rozklada rozlehla bila budova mesity Masjid Jamek, z jejichz minaretu a vezicek se pravidelne ozyva volani k modlitbe. Den jsme pak doplnili navstevou Narodni Mesity, ktera je se svou nekulatou strechou atraktivni vyjimka z beznych tvaru techto budov. Obrovska svatyne je velice vkusne dekorovana islamskymi motivy a arabskymi texty, velice vkusne jsou zvoleny barvy okennich vyplni. Zeny turistky samozrejme musi obleknout erarni plaste, ktere zakryji celou postavu vcetne hlavy, takze se po nadvorich mesity pohybuje spousta rozevlatych fialovych bytosti vypadajicich stejne. Navstevu nam zprijemnila i sluzbu konajici dobrovolnice, ktera nam vysvetlila hodne zajimavych veci okolo islamu i stavby a zodpovedela nase dotazy. Spolu s mesitou jsme si prohledli i nedaleke Lake Gardens, tedy rozlehly park s mnozstvim hezkych zakouti, rostlin, malou oborou, jezerem a paradnim detskym hristem. Dokonce se nam u jezera povedlo videt i metrovou jesterku - varana!

Vydali jsme se ale i trosku dal od mesta. Velice nas zajimaly hinduisticke Batu Caves, coz jsou rozlehle skalni chramy na severnim okraji mesta. Ve vapencovem masivu priroda vytvorila obrovite prostory a lide tu vybudovali spoustu chramu, kapli a oltaru hinduistickym bohum. Hlavni prostora je pristupna po vysokem a strmem kamennem schodisti strezenem obrovskou zlatou sochou. Rozhodne neobycejna podivana, kterou ale vyrazne zkazi neunosne mnozstvi odpadku na kazdem kroku, stejne jako spousta opic, kohoutu a holubu pozirajicich kde co, a ktere se lidi vubec neboji a mnohdy na ne primo dotiraji. Bohuzel i okoli mista je ve znameni spousty trhoveckeho haraburdi a hluku vedlejsi frekventovane silnice bez prechodu pro chodce. Inu Asie. O to prijemneji nas ale prekvapila trosku zastrcena jeskyne Ramayana Cave, ktera je vyzdobena spoustou soch a vyjevu z indickeho eposu Ramajana. I kdyz je za provozu stale pomalu dostavovana a personal si rekl za vstupne, byla nejhezci casti nasi navstevy a byli jsme uvnitr uplne sami! Od Batu Caves jsme jeste popojeli do prirodni oblasti Templer Park, kde jsou zbytky puvodniho lesa a potok s vodopady, bohuzel jiz tradicne plne odpadku. Dalsi vyletni den jsme pak venovali navsteve mesta Putrajaya, coz je nove administrativni centrum federalni vlady asi tricet kilometru jizne od KL. Po potizich s hledanim spravneho autobusaku jsme jeli drazsim, ale perfektnim, vlakem Light Rail. Pak uz jsme po Putrajaya chodili pesky. Mesto bylo vybudovano prakticky v devadesatych letech 20. stoleti ciste jako sidlo administrativy. Vsechny budovy jsou nove a moderni, az neasijsky se dba na cistotu a sluzby. Urbanisticky pomaha i rozlehle a zajimave tvarovane jezero, na jehoz brezich a poloostrovech se mesto rozklada. Zajimava architektonicka reseni se jen predhaneji, uziva se nerez, sklo, ale i tradicni mramor a jine materialy. Centralni bulvar je uzavren budovou Dataran Putra, sidlem federalni vlady, s vyraznou zelenou kupolovitou strechou a parkem okolo. Opodal stoji moderni, presto tradicni, budova mesity Masjid Putra, ktera diky poloze na poloostrove pusobi dojmem, ze pluje na hladine jezera. Cervena kupole hlavni prostory i vyzdoba interieru pusobi moc prijemnym dojmem. Naprosto jinak, ale rovnez uzasne, se vyjima nad jinou casti jezera dalsi nova mesita, tentokrat velice hranata nahoru se rozsirujici budova s malou nerezove lesklou kupoli zarici do okoli. Se stribritym kovem se pekne doplnuje zlate bronzova spice Monumentu Millenium (Alaf Baru), ktery byl vztycen nedaleko. Putrajaya ma spoustu krasnych a zajimavych modernich staveb, nejen budov, ale i mostu pres jednotlive casti jezera. Vsechno je navic prolozeno vodotrysky a vsemoznou zeleni, diky cemuz mistni Putrajayu oznacuji jako "Garden City". Den nam tu rychle utekl a jen jsme litovali, ze nemame vice casu prohlednout si i dalsi casti tohoto noveho reprezentativniho malajskeho mesta. Pro cestu zpet do KL jsme jiz zvolili levnejsi a tradicni autobus namisto rychleho drazsiho vlaku, coz se ovsem ukazalo jako spatna volba. Metrobus nas totiz nejdriv skoro hodinu vozil po Putrajaye, aby se konecne vydal na dalnici, kde pri vecerni spicce zdolaval vetsinu z onech skoro triceti kilometru krokem. Inu, nekdy se nevyplati prilis setrit.