Malajske kapitoly III. (Z Cameronske vysociny na ostrov Penang.)

Kdyz jsme dali sbohem hlavnimu mestu, rozhodli jsme se zchladit na par dni v Cameron Highlands, coz je kopcovita krajina zhruba uprostred severni pulky Malajsie. Cesta autobusem byla umorna a posledni kilometry po klikate a strme stoupajici silnici jsme se jen modlili v rychly a bezbolestny konec. Ve zdravi jsme ale dorazili do mestecka Tannah Rata, kde se na nas hned na autobusaku vrhli dohazovaci jednotlivych hostelu. Vybrali jsme jeden se vstricnou cenou 25 ringitu za pokoj a nakonec jsme byli moc spokojeni. Prekvapenim bylo i to, ze indicky sef hostelu Twin Pines na nas dokazal slusne promluvit cesky, cestinu se trochu uci a vubec toho o nasi zemi dost vi. Asi i diky slivovici, kterou ho cas od casu cesi nalevaji. Cameron Highlands se svou vyskou pohybuji k dvema tisicum metru a jsou z vetsiny pokryty tropickym pralesem, coz vytvari pro nas prijemne klima. Pres den byva slunecno a horko, ale navecer se prijemne ochladi, takze jsme zde poprve a jedinkrat v Malajsii potrebovali na spani poradnou deku. Mestecko Tannah Rata je sice nevelke, ale prakticky jedine vyznamnejsi turisticke centrum v oblasti. Opravdove infocentrum tu nemaji, mapku jedinou velice pribliznou a turisticke znaceni mizerne. Poprve na nasi ceste se tedy nechavame premluvit k organizovane Tour, protoze tak zvladneme v jednom dni videt nekolik veci, ktere chceme.

Rano tedy spolu s dalsimi tremi evropany nasedame do omlaceneho Land Roveru a nas pruvodce si to s nami hasi po klikate hlavni silnici. Pozdeji nakladame jeste jednoho clena Orang Asli komunity, puvodni etnicke skupiny obyvatel dzungle. Bez nej by to udajne neslo, protoze jsou to strazci pralesa, ovsem behem cele cesty neudelal nic a dokonce ani nepromluvil. Kdyz odbocujeme ze silnice, jenom se pevne drzime, jak sebou auto hazi, naklani se do silenych uhlu a zmita se ve vymolech i hlubokem bahne pralesni cesty. Nas ridic je ale zjevne profik a zvlada triky terenniho rizeni bravurne. Pak vystupujeme z auta a pokracujeme asi 15 minut pesky k nasemu prvnimu cili. Tim je neobvykla pralesni rostlina zvana Rafflesia, jedna z nejvetsich kvetoucich rostlin na svete, jejiz kvet ma prumer az okolo metru. Kvete jen vzacne a pouze nekolik dni. K jednomu kvetu tedy prichazime a po kratkem informacnim uvodu od pruvodce fotime o sto sest. Odtud pak opet terenni cestou jedeme zpet a zastavujeme ve vesnici domorodych Orang Asli, kde nam predvadi a vysvetluji, jak se lovi foukackou. Vsichni si to zkousime, coz je docela zabava. Pak si prohlizime vesnici postavenou vesmes z bambusu a palmoveho listi. Zvedave nas okukuji deti, a maji z nas stejnou zabavu, jako my z nich. Pruvodce nam vypravi, jak jsou dnes Orang Asli, diky peci vlady, jiz vyspele etnikum a nikoli primitivni narod. Dokonce maji na opacne strane silnice i male zdene domky postavene statem. O neporadku a povalujicich se muzich okolo, kteri zjevne nepracuji, si vsak myslime svoje. Nedostatek hygienickeho a socialniho zazemi vesnice nemuze preci nahradit fakt, ze obyvatele maji motorky a obcas i auto. Dalsi program nas po obede vede na zdejsi cajove plantaze. Na okolnich svazich se pestuje leccos, spousta zeleniny a ovoce, reklamy upozornuji zejmena na jahodove plantaze, ale pro nas je atraktivni prave caj. Dozvidame se o jeho pestovani i zpracovani, prohlizime si okolni cajove keriky a potom navstevujeme malou tovarnu na jeho zpracovani. Cely postup je docela zajimavy a od vzrostle rostliny k salku caje proces trva zhruba pul roku. Na zaver prohlidky dostavame trochu casu na posezeni a ochutnani produkce ve firemni cajovne. Pak mame jeste posledni bod programu, coz je navsteva vlhkeho mechoviteho destneho lesa na jednom z nejvyssich kopcu. Samozrejme na nej lze vyjet autem, turiste se preci nemaji moc unavit. Prohlizime si ruzne druhy vegetace a zejmena vrstvy ruznych mechu a vlhkomilnych rostlin, mezi nimiz se najde i masozrava rosnatka. Do Tannah Rata se vracime az k veceru, a musime si priznat, ze to byl zajimavy den a nikoli vyhozene penize. Behem nasledujiciho dne si pak sami prochazime nektere stezky po okolnich lesich, kde nas ale jiz tradicne odpuzuji vsudypritomne odpadky. Plne prirodni pocity si pak uzivame, kdyz se pri prochazce tropickym porostem spusti tropicky lijak. Zazitek je to skutecne intenzivni, prudke proudy vody stekajici po obrovskych listech tropickych stromu jsou jako z televize, ale pozdejsi hodinovy pochod louzemi podel silnice v totalne promoklem obleceni je zas jinym zazitkem.

Cameron Highlands opoustime s prijemnym pocitem, ze jsme zas poznali trosku jinou tvar Malajsie. Nekolik hodin autobusem nas zase privede dolu do horka zapadniho pobrezi. Z pevniny po velikem moste prejizdime na ostrov Penang a na par dni se usazujeme ve meste Georgetown. Bydlime pro zmenu v Cinske ctvrti, a sehnat ubytovani je poprve na nasi ceste trosku komplikovanejsi. Turistu je tu zkratka docela dost. V Penangu bojujeme i se systemem dopravy, ktery je dost chaoticky a neni k dispozici zadna mapa autobusu. Pomalu si vsak zvykame a navstevujeme nektere zajimavosti oblasti. V Cinske ctvrti je mnoho chramu a starych klanovych domu, oltari s buddhy a sochami bohyne milosti Guan Yin se tu nesetri. Prohlizime si i zbytky kolonialni architektury mesta, jako je treba budova radnice a par krestanskych kostelu nedaleko Esplanade, a okukujeme stare kanony na zdech pevnosti Fort Cornwallis. Dalsi dny delame vylety k thajskemu buddhistickemu klasteru Wat Chaiyamangkala s obrovskou sochou leziciho Buddhy, rozlehlemu klasteru Kek Lok Si, kde je zas obrovita bronzova socha bohyne Guan Yin, a ve vecernich hod‌inach se se spoustou mistnich obyvatel tlacime v ulicich Chinatownu, kde se kona slavnostni pruvod na konec oslav Cinskeho Noveho roku. Je to pro nas dost neobvykla podivana, kdyz uz tak uzke ulicky stareho mesta, ktere jsou celodenne ucpane zmeti aut a blaznive se riticich motorek, jeste doplni pruvod nazdobenych slavnostnich vozu ruznych chramu, cechovnich spolku a cinskych firem, kazdy ruzne svitici a blikajici. Hluk pokrikujicich divaku se pak misi s kakofonii gongu, bubnu a radii v pruvodu, a do toho vrci generatory krmici tu svitici paradu elektrikou, stejne jako motory aut a vozitek vezoucich ty generatory. A kazdy si chce uzit tu podivanou, ktera se kona jen jednou za 12 let, vzdy na zacatku Roku Tygra. Penang a mesto Georgetown je pro nas ale dulezitou zastavkou jeste z praktickych duvodu, tady totiz navstevujeme konzulat, kde po dvojnasobnem vystani velikanske fronty ziskavame vizum pro cestu do Thajska.