Thajske kapitoly I. (Z plazovych resortu za zbytky historie.)

Nase prvni tydny thajskeho pobytu byly ve znameni plazove rekreace. Tedy ne tak docela, protoze nejsme zrovna moc plazove typy, privedlo nas sem pro zmenu skalni lezeni. Po sestihodinove ceste z malajskeho Penangu jsme pomerne hladce prekrocili thajskou hranici a po nejakem tom dalsim prestupu napul zmrzli (z klimatizace) dorazili do mesta Krabi. Po par dalsich peripetiich jsme se nejak dostali na spravne nabrezi a dlouhoocasa lod (longtail boat) nas odvezla na plaz Ton Sai, nas cil. Bydleni v bungalovech, az prilis teple more, ruzne ciste plaze, typkove vseho druhu ze vsech koutu sveta, a hlavne vsude okolo skalni steny. Tri tydny rychle ubehly ve znameni chabe snahy zvysit svou lezeckou vykonnost a okusit neco z dobrot zdejsich krasovych vapencu. Mezi lezenim samozrejme nejake koupani, vyjizdka na kajaku, prochazky po okolnich plazich, pozorovani krabu, opic, turistu a jine haveti, ci dopravani si barovych a gastronomickych vytvoru. Vzhledem k nasemu nemasovemu zalozeni drtive vedou zeleninove nudle Pad Thai a smazena ryze se zeleninou a tofu.

Kdyz jsme usoudili, ze valeni na slunicku a houpani na lanech jiz bylo dost, sbalili jsme batohy a vyrazili dal na cestu, tentokrat poznavat to opravdove Thajsko. Do mesta Kanchanaburi musime bohuzel pres Bangkok, z cehoz zejmena kvuli probihajicim protivladnim demonstracim vubec nemame radost. Po cele noci v autobuse nas tak ceka dopravni chaos velkomesta, zatarasy a vojenska pritomnost v mnoha ulicich, komunikacni problemy s mistnimi a podobne. Po nekolikahodinovem trapeni uspesne dorazime na to spravne vlakove nadrazi v Thonburi a pozde odpoledne stojime v Kanchanaburi. Tady uz jde vse hladce. Zustavame dva dny, navstevujeme Museum Thajsko-Barmske zeleznice, kde ziskavame zakladni historickou a faktickou orientaci v deni behem 2. svetove valky, v osudech spojeneckych zajatcu, i v technickych datech zeleznice. Pak samozrejme nase kroky vedou ke slavnemu Mostu pres reku Kwai. Okolo vcelku vsedniho zeleznicniho mostu se to hemzi turisty, cvakaji fotoaparaty, vsude stanky se suvenyry vseho druhu. Vlaky pres most stale jezdi, a mnoho turistu si nenechava ujit atrakci, jiz jizda po "Zeleznici Smrti" je. Behem rok a pul trvajici stavby tu nedobrovolne pracovalo pres dveste tisic lidi, z nichz sto tisic za to zaplatilo zivotem. Mezi nimi to byly i tisice zajatych spojeneckych vojaku, jejichz hroby lze dnes navstivit na nekolika upravenych hrbitovech po okoli. Vzdycky si tak rikam, jestli je clovek poucitelny, a kolik dalsich jeste bude.

Dalsi den pak na kole projizdime mezi okolnimi policky s ryzi, zeleninou a bananovymi haji, a zastavujeme se v klastere Khao Poon. Krome par kapli a klasternich budov je tu hlavni zajimavosti nekolik jeskynnich prostor, v nichz jsou krome krapnikove vyzdoby sochy Buddhy a dalsich idolu. Jeskynni komplex je udajne hodne stary, ale vlastne se nevi jak moc. Prijemnym mistem pak je vyhlidka na konci klastera, kde je kaple s tlustou sochou mnicha, ale hlavne vyborny vyhled na v hloubce se klikatici reku Kwai a v dalce zamlzene kopce. Pak se pomalu vracime a pozorujeme skadlici se psy, radici kluky - mnichy, i dalsi mnichy natirajici bilou barvou kapli a obcas z legrace i jeden druheho. Ve meste pak navstevujeme jeste jeden nazdobeny klasterni komplex a vecer pak travime v restauraci naseho guesthousu pozorovanim pobihajicich jesterek a diskuzi o nasich splaskach odtekajicich plynule do reky. Okoli Kanchanaburi nabizi spousty dalsich zajimavych atrakci a mist, vzhledem k utikajicimu casu ale odolavame.