Kambodzske kapitoly I. (Hura k Angkoru.)

Bohuzel musime pres Bangkok, coz nam z Ayutthaya pridava dalsi dve hodiny cesty a posunuje budik na patou ranni. V Bangkoku bus zrovna jede, takze cekani prichazi az v ranni dopravni zacpe. V hranicnim thajskem mestecku Arranyaprahet jsme lehce po poledni a zacina to prave divadlo. Hned na zastavce u trziste se na nas vrhaji ruzni nahaneci a vlecou nas k jakemusi okenku. Pry nam do 15 minut zaridi kambodzske vizum, jen mame vyplnit formular. Zatim nikde nevidime hranici ani uradovnu Immigracniho, takze tusime zradu. Chvili se s nimi hadame, pak bereme batohy a razime si cestu dal. Thajsky prechod se objevuje po asi 100 metrech a my chceme nejprve vyridit povoleni pro zpetny vstup do Thajska (re-entry permit), protoze se chceme vracet a mame jen jednorazove thajske vizum. Vyplnujeme formular a platime oficialni poplatek 1000 bahtu, po par minutach cekani dostavame do pasu re-entry permit a opoustime Thajske kralovstvi. Na kambozdskou stranu je to jen dalsich dveste metru, vita nas zdobena kamenna brana, chaos a sileny neporadek. Pridava se k nam mladik s visackou Turistickych sluzeb na krku a naviguje nas v dalsim postupu. V osuntele stavebni bunce dvema holkam s rouskou pres pusu podepisujeme, ze nemame zadne vazne choroby. U dalsi osuntele boudy nas uz stavi immigracni urednici, od nichz chceme vizum on-arrival (VOA). Velka cedule na zdi hlasa cenu viza 20 dolaru. Urednik si bere pasy a fotky a hbite zada 950 bahtu (skoro 30 USD). To okamzite odmitame, hodlame platit v dolarech. Ihned vypali cenu 25 dolaru na hlavu. Zaciname se s nim hadat, ze oficialni cena je dvacet, a navic to ma napsane primo nad hlavou, o dva metry dal se stejne hada holandska dvojice s dalsim urednikem. Zdejsi korupce je obecne znama, ale nechceme prodat kuzi snadno. Po nekolikaminutove bourlive vymene nazoru uzavira tim, ze tedy muzeme platit dvacku, ale budeme na vizum cekat tri dny, na coz samozrejme nemame argument. Platime a dostavame vizum, v dalsi boude si nas pak jiny organ foti a dava nam vstupni razitka do pasu. Jsme na uzemi Kambodzskeho kralovstvi, jedne z nejchudsich a nejnerozvinutejsich zemi v JV Asii, a je to videt na vsem. Mladik s visackou je stale pobliz a naviguje nas k vladnimu autobusu (zdarma), ktery nas odveze na autobusak mestecka Poipet. Je to jen kousek od hranice a on jede s nami. Autobusak vypada normalne a dokonce ma i pokladnu prodavajici listky na bus i na taxiky. Kupujeme listky na autobus do Siem Reap, coz je asi 150 kilometru a ma trvat zhruba 3 hodiny. Beru si zpet drobne a mladik hlasi cosi, ze to bude jeho zpropitne. v duchu jsem pocital, ze mu neco dam, ale prekvapilo mne, kdyz si natvrdo rekl. Kolik dostane je ale pry na mem uvazeni. Nechavam mu vracene drobne, aby mne kompletne uzemnil hlaskou: "No tip, no smile."

Zrovna odjizdi nejaky autobus, pry jede do Siem Reap a s nasimi listky s nim muzeme jet. Posadku te hrozne rachotiny tvori ridic, jakysi pruvodce, a nas asi 20 cizincu. Po deseti minutach jizdy autobus zastavuje v jakesi garazi u domu s bufetem a pruvodce nam sdeluje, ze musime pockat na nejake dalsi turisty, kteri meli zpozdeni. Nechapeme, proc se tedy nevratime. Cekani se prodluzuje a ridic se nekam ztratil. Po hodine se nam to nelibi, pruvodce dela, ze nic nevi a udajne nevi, kde je ridic. Nekdo z turistu ridice kdesi odchytil, ten nejprve dela, ze nerozumi anglicky, pak nas posila za pruvodcem. Pruvodce tvrdi, ze nic nevi. Dalsi a dalsi se s nimi zaciname hadat, je jasne, ze se jedna o dalsi podraz (scam). Ridic udajne opakovane telefonuje svemu sefovi, ktery jej pry nuti cekat. Spolu s onim holandanem se s nim hadam a davame mu 10 minut na odjezd. Pta se nas na nasi narodnost a vyhrozuje, ze zavola policii, odpovidame mu, at to rozhodne udela. Dari se nam ho konecne poradne vytocit a vysledkem je, ze po dalsich deseti minutach autobus pokracuje v ceste.

Dalnice ma jen jeden pruh pro kazdy smer, asfalt je dost ubohy a rychlost vetsinou povolena jen 60 km/h. Presto se priblizujeme k Siem Reap. S jednou dalsi pauzou na jidlo a zachod pak konecne dorazime do Siem Reap, po asi peti hodinach a samozrejme za tmy. Ani nas neprekvapi, kdyz nas vysadi na jakemsi parkovisti na okraji mesta, po autobusaku ani pamatky. Hned se na nas sesypou ridici tuk-tuku a nabizeji dopravu do jimi vytipovanych guesthousu. Trvame na svem vytipovanem ubytovani, coz jim zjevne nevoni. Navic podminuji odvoz zitrejsi vyjizdkou po okoli mesta, coz kategoricky odmitame. Vsichni ostatni turiste jsou jiz pryc, a my nakonec po dalsim dohadovani ziskavame odvoz k nasemu guesthousu. V Happy Guesthouse nas ale vita prijemny personal s dobrou anglictinou, slusne a ciste ubytovani a vstricna cena 4 USD. Na sklonku dne je to tak PRVNI POZITIVNI ZKUSENOST v Kambodze.

Rano si pujcujeme kola a vyrazime mezi proslavene chramy na plosine Angkor. Jednodenni vstupne 20 USD je na mistni pomery znacne. Cely den nas vsude provazi hulakani trhovcu a ridicu tuk-tuku, kteri nam, stejne jako vsudypritomne deti, furt neco cpou. Angkor Wat je nejslavnejsi, i kdyz zdaleka ne jedinou stavbou tady. Presto je to uzasny komplex s rozlehlymi budovami chramu a palacu, vodnimi prikopy a balustradami. Interiery dlouhych chodeb jsou zdobeny tesanymi reliefy, veze a strechy spoustou soch a tvaru. Vetsinou se jedna o piskovec. Nekde je zdivo dobre zachovale a zrestaurovane, jinde vitezi zub casu a vandalismus. Presto je i dnes patrno, jak monumentalni sidlo tu muselo v dobe zlateho veku khmerske rise stat. Prohlizime si komplex Angkor Wat ze vsech stran a kruceni v brise nam pripomina, jak cas rychle leti. Vydavame se tedy k nedalekym stankum a restauracim, babka opekajici ryby nam nabizi stul v drevene boude. Za asistence nekolika kambodzskych holek si objednavame bezmase jidlo a ignorujice spinu okolo se s chuti sytime.

Pak uz slapeme smerem ke komplexu Angkor Thom. Je to rozsahla plocha obehnana nekolika vodnimi prikopy a systemem hradeb s velkymi branami. V dobe rozkvetu khmerske rise slouzil jako hlavni mesto a mohlo tu zit az kolem milionu obyvatel. Magnetem je hlavne ustredni chramova stavba Bayon, coz je kombinace kralovskeho palace i chramu. Jsou tu spousty chodeb, nadvori, vodni kanaly a plochy, prostory byvale knihovny. Nejvyraznejsim znakem stavby je ale puvodne 54 vezi, ktere jsou zdobeny 4 reliefy tvare na kazde vezi. Stavba je pomerne orientacne narocna a slozita, i diky nekolika prestavbam a dostavbam. Po opusteni Angkorske plosiny coby sidelniho mesta zdejsi ruiny tri stoleti zarustaly dzungli, nez byly znovuobjeveny francouzskymi vedci v pulce 19. stoleti. Pralesni porost byl pak postupne vymycen a chramy zacaly ziskavat znovu slavu. V padesatych a sedesatych letech 20. stoleti pak zacaly rozsahlejsi restauracni prace k uchovani a zachrane rozpadajicich se pamatek. Archeologove a restauratori rozebrali Bayon na jednotlive kamenne kvadry a dukladne zdokumentovali jejich umisteni pro zpetnou kompletaci po zrestaurovani. V sedmdesatych letech ovsem za krvaveho rezimu Rudych Khmeru veskere prace ustaly a restauratori museli opustit zemi. Prace opet zacaly az po padu Rudych Khmeru a v devadesatych letech doslo na opetovne sestaveni Bayonu. Bohuzel Rudi Khmerove se svym protikulturnim postojem dokazali znicit veskerou dokumentaci i stavebni vykresy, takze z Bayonu zustalo "nejvetsi puzzle na svete". Tisice stavebnich kamenu a reliefu musely byt znovu detailne premereny, ocislovany a zdokumentovany, aby pak s pomoci pocitacu vedci znovu kamen po kameni skladali mozaiku Bayonu a vytvorili nove vykresy. Dva roky trvalo prijit na to, kam ktery z kamenu polozenych po celem okoli Bayonu patri. Pokracujeme prochazkou na nedalekou Sloni Terasu, velkou kamennou rampu zdobenou reliefy desitek slonu a trojitymi slonimi hlavami. Pak obhlizime jeste nekolik okolnich kamennych vezi a dalsich ruin. Se sklanejicim se sluncem slapeme par dalsich kilometru k chramu Ta Phrom. Ten byl ponechan prakticky v puvodni podobe tak, jak jej obrostla dzungle. Muzeme tu tedy obdivovat silu prirody, jak prorusta strechami chodeb, kmeny a koreny stromu sviraji stare zdi a pomalu rozebiraji peclive sesazene kamenne kvadry. Restauracni prace jsou limitovany na obcasne zpevneni a monitorovani pohybu prvku s ohledem na bezpecnost navstevniku. Fotky zobrazujici silu stromu merici se se silou kamene tu patri k tem nejatraktivnejsim. Po navsteve par dalsich mensich ruin se pomalu vracime k mestu. Provazi nas stale hulakani prodavacu a zebrani deti, trpelive slapeme mezi smesici motorek a kouricich tuk-tuku. Do Siem Reap prijizdime se soumrakem a cestou jeste zbezne okukujeme park Kralovskych zahrad a Kralovskou residenci, stejne jako mnozstvi modernich a nablyskanych hotelu. Tak vyrazny kontrast proti zbytku krajiny.