Kambodzske kapitoly II. (Lesk i bida Phnom Penhu.)

Dalsich par hodin autobusem a jsme v Phnom Penhu, hlavnim meste Kambodzi. Bereme tuk-tuk a nechavame se odvezt k vytipovanemu guesthousu, neni zvlast levny, ale prezijeme to. Dopravni chaos ve meste je neuveritelny, nektere viceproudove ulice prechazime jen zazrakem. Kambodza je chuda zeme a Phnom Penh neni nijak obrovske velkomesto, presto dopravni spicky stoji za to. Obzvlaste pri ohromnem mnozstvi motorek a beznem zvyku jezdit i v protismeru, nebo kdyz se do husteho proudu vozidel zaradi i kracejici slon. Zaciname vecerni prochazkou k mestskemu nabrezi, kde posedavaji mistni a nekteri sportuchtivi si chodi i s hudbou zacvicit. Obrazek line se valici a neprilis ciste reky Tonle Sap neni prilis romanticky, a clovek je navic co chvili vyrusovan detmi i dospelymi snazicimi se mu neco vnutit. A pri pohledu na male deti vlacejici tezke kyble se studenou vodou a napoji na prodej nas taky napadaji jen chmurne myslenky.

Nazitri mame napilno. Rano se nechavame presvedcit ridicem jmenem Lim, abychom si najali jeho tuk-tuk k celodennimu vyletu po meste. Nejprve se nechavame odvezt do Muzea Genocidy Toul Sleng, abychom se dozvedeli vic o rezimu Rudych Khmeru. Puvodne stredni skola byla po nastupu Rudych Khmeru k moci premenena na veznici s oznacenim S21. Rudi Khmerove se vydali cestou agrarni kolektivizace, a to az do te miry, ze nechali "evakuovat" vsechna vetsi mesta vcetne hlavniho, a obyvatele presidlili na venkov a zamestnali na polich. Intelektualove, vzdelanci i politicti odpurci byli masove vezneni, pokud ne rovnou popraveni. A prave veznice Toul Sleng byla tim hlavnim napravnym zarizenim s mnoha donucovacimi prostredky. Vetsina z jejich sverencu, pokud nezemreli pri muceni, skoncila v hromadnych hrobech na "polich smrti", z nichz mnoha jsou dnes rovnez navstevovana turisty. Za ctyri roky sve vlady dokazal komunisticky vudce Pol Pot nechat vyvrazdit pres milion lidi, nez radeni Rudych Kmeru v roce 1979 zarazila invaze Vietnamske armady. Presto dosud nebyl temer nikdo z tehdejsich vudcu za sve jednani potrestan a zbidacena zeme se jeste dnes vzpamatovava z nasledku. V Muzeu si prohlizime vezenske kobky, vybudovane jednoduse z puvodnich skolnich trid, a husi kuze nam naskakuje pri prohlizeni jednoduchych mucicich nastroju, uzivanych pri vyslesich. Celkovy dojem z nich je jeste umocnen barevnymi kresbami zobrazujicimi jejich pouziti v praxi. V nekterych prostorach pak lze videt stovky fotografii s portrety veznu. Zvlastni zajimavosti je vystava fotografii porizenych svedskou delegaci, ktera v roce 1978 zemi navstivila. Za pozornost stoji hlavne komentare k jednotlivych fotografiim, v nichz jsou vyjadreny nazory z te doby vedle nazoru soucasnych, stejne jako uvodni a zaverecny komentar fotografa-clena delegace. Je az zarazejici, jak i vzdelanym zapadnim navstevnikum v te dobe zustavaly skryty hruzy a zverstva v zemi se odehravajici, misto nichz si odvezli dojem snad i fungujici komunisticke spolecnosti.

V Toul Sleng jsme stravili docela dlouhou dobu, takze az odpoledne nas Lim prevazi ke chramu Wat Phnom na nevelkem vrsku. Tady si prohlizime sochu Buddhy Maitreji, budovu chramu i okoli se zdenou stupou a zdene podobizny hada Naga u pristupovych schodu. Jeste pred tim ale travime delsi rozhovor s Limem, pri kterem se snazime ziskat celkovou predstavu o beznem zivote kambodzanu a situaci v zemi. Vetsina obyvatel totiz mluvi anglicky jen minimalne nebo vubec a pracovnici v turismu s jazykovou vybavenosti zase turistum pravdu rikaji neradi. Lim je tak pro nas ridkou prilezitosti zeptat se na spoustu veci kolem skolstvi, infrastruktury, prijmu a zivotnich podminek, protoze jeho anglictina i porozumeni je velice solidni. Od chramu Wat Phnom jej jiz propoustime se slusnym dennim vydelkem, coz jej skoro prekvapuje. Prochazkou se pak vydavame podel reky ke Kralovskemu palaci a Stribrne Pagode. Cestou nas stale provazi detsti obchodnici, nabizejici piti za ruzne ceny, nebo proste zebrajici mrnousove znajici jedinou anglickou frazi: "Hello, money ?!

Areal Palace je hlavnim turistickym lakadlem v Phnom Penhu a stale je sidlem kambodzskeho panovnika. Ten sice nepoziva takovou uctu, jako jeho thajsky protejsek, presto jsou jeho portrety casto k videni. Palac je mistrovskym dilem asijske architektury, k videni je trunni sal i audiencni prostory a v arealu je jeste nekolik dalsich kapli a pavilonu. S arealem je spojen i prilehly komplex Stribrne Pagody, ctverhranny prostor s ochozem na obvodu a hlavnim chramem uprostred. Obvodova zed je zdobena malbami z Ramajany, na nichz je vsak silne patrny zub casu a zrejme nedostatek financi na obnovu. Pozoruhodne porovnani se stejnym dilem v thajskem Bangkoku. Stribrna Pagoda dostala sve jmeno podle podlahy ze stribrnych dlazdic, kterym vsak udrzba lepici paskou take moc neprospiva, a hlavnim klenotem je soska smaragdoveho Buddhy na hlavnim oltari. Svatyne je ale naplnena mnozstvim dalsich sosek buddhu ruznych materialu, typu i velikosti, i jinymi duchovnimi objekty. Pred pagodou pak stoji napadna kralovska jezdecka socha a po stranach jeste mensi pavilon. Zdobena khmerska architektura je rozhodne pastvou pro oci, bohuzel je k vzteku, kdyz uprostred prohlidky vypovi sluzbu fotak. Pri dalsi prochazce mestem jsme si jeste alespon zvenku prohledli budovu Narodniho Muzea, ktera sice neni prilis barevne zdobena, ale o to napadnejsi vyrezavane drevene tvary nabizi. Nedaleko Palace stoji i dalsi statni budova zarici zlatem a barvami sve pestre strechy, je to Narodni Shromazdeni tvorici dustojny protejsek palacove architekture.

V podvecernim soumraku jsme se pak vydali ke tride Sihanouk Boulevard, coz je nejmodernejsi mestska tepna. Jedno z mala mist, kterym se Kambodza podoba vyspelym zapadnim metropolim, je prave tato siroka trida. Nachazi se tu Monument Nezavislosti uprostred sirokeho kruhoveho objezdu, jsou tu upravene pesi promenady vyuzivane obyvateli ke zdravotnim prochazkam, i dostatek modernich obchodnich budov a luxusnich prodejen. Az neuveritelny kontrast k hromadam odpadku v jinych ulicich, probiranych obcas detmi i dospelymi, nebo prasnym silnicim na venkove. Kdyz pozdeji jedeme autobusem z Phnom Penhu zpatky k thajske hranici po hlavni narodni dalnici, zda se nam vzpominka na Sihanouk Boulevard jak z jineho sveta. Autobus nadskakuje po mizernem asfaltu s jednim pruhem v kazdem smeru, kde krajnici tvori jen cerveny prach a udusana hlina. Sem tam mijime zanovni auto renomovane znacky, casteji ale motorky a prskolety vseho druhu, nakladaky a traktory veteranskeho veku s urezanymi kabinami, a obcas nechybi ani konik s karkou nebo buvoli potah. Kambodza nas rozhodne zaujala, najde se tam mnoho hezkeho a atraktivniho k videni, ale taky spousta veci nuticich k premysleni. Treba o tom, jak moc je ta nase lidska civilizace opravdu vyspela.