Kiwi kapitola II. (Blenheim a vinarstvi v Marlborough.)

Oblast Marlborough s jejim hlavnim centrem Blenheim se stala nasim hlavnim zimovistem. Uz nekolik tydnu si uzivame pobytu v "nasem" karavanu, coz ma jista nepohodli, ale i presto jsme zatim zavrhli myslenku na stehovani se do mesta. Na nejakou dobu nas zamestnala dalsi kontraktorska firma a s dalsim jejim personalem jezdime za praci na vinice v blizkem i sirsim okoli. V praxi to znamena vstavat za tmy pred sestou rano, ozivit promrzle auto a presunout se do asi 5 km vzdaleneho Blenheimu na sraz s ostatnimi. Potom presun na prislusnou vinici v okoli Blenheimu nebo v asi 25 km vzdalenem Seddonu. Tam pak celodenni prace spocivajici ted v zime hlavne ve strihani a strhavani starych vetvi, zastrihovani vetvi pro pristi rok a jejich navazovani na draty. Plati se dle vykonu, v rozmezi nekolika desitek centu podle prislusneho ukonu a typu rostliny, podle poctu odpracovanych rostlin. Od celodenniho strihani a navazovani nepoddajnych vetvi boli ruce, od celodenniho stani boli nohy a zada. Pracuje se vetsinou zhruba do peti hodin, kdy se za soumraku odjizdi domu. Prace probihaji obvykle 7 dni v tydnu, ale vetsina evropanu obvykle nepracuje v nedeli. Ovsem nasi thajsti kolegove makaji furt. Vyjimkou jsou pouze dny, kdy silne prsi, protoze za deste se vetsinou ve vinohradech nepracuje. Zimni sezona zacala behem kvetna a pomalu se chyli ke konci, konci obvykle behem zari, ale letos asi ponekud driv. Letosni ceny za praci navic oproti minulosti znacne spadly a pocet sezonnich delniku se zvysil, takze jeste vice plati, co o praci rika pruvodce Lonely Planet: "Plat je mizerny, ale zato prace je tezka."

V prubehu naseho pobytu v teto vinarske oblasti jsme skutecne museli uznat, ze vinarstvi je tu zakladem vseho. Vinice kam se clovek podiva. Zda se, jakoby tu byly odjakziva, ovsem paradoxem je, ze jeste pred triceti lety se na vetsine ploch dnesnich vinic jen pasl dobytek. Vinarsky boom tu nastal az v sedmdesatych letech a postupne narustal az do dnesnich dnu. Zaroven jeho rozvoji ustupovala vetsina ostatnich zemedelskych oboru, coz se v dnesni dobe snazi mistni urady opet aspon trosku otocit. Faktem ovsem zustava, ze zdejsi Sauvignon Blanc je cenenym mokem na svetovych tabulich nejfajnovejsich sommelieru a i ostatni vinne odrudy se snazi ziskat Zelandu trochu slavy. Vinarstvi se tu stalo i zdrojem turistiky, kdy vetsina sklepu a vyroben nabizi ochutnavky, prohlidky a ruzne tours.

Blenheim samotny je nevelke mesto s dosti upravenym mestskym centrem a standardni obcanskou vybavenosti. Samozrejme nechybi mistni muzeum, venujici se pochopitelne zdejsimu vinarstvi. K nasemu prekvapeni ve meste je i dosti aktivni divadlo, navstivili jsme tu predstaveni West Side Story, nastudovane studenty zdejsich strednich skol, a hlediste bylo plne. Jinak je k dispozici samozrejme solidni kino, sportovni centrum (ovsem bez lezecke steny :-(( ) a nekolik prijemnych parku a mist na prochazku. Na druhou stranu vsak Blenheim neni zadnym uzasnym mistem k zivotu, protoze socialne je znacne ovlivnen velkym mnozstvim sezonnich delniku ze vsech koutu Asie i Zelandu, a s tim souvisejicich bezpecnostnich a socialnich neprijemnosti.