Kapitola VI. "Vzhuru k vysinam Wicklow".

No tak konecne snad zas napisu neco z cest mimo Dublin. Pochopitelne mi tu dost chybi vsemozne horske aktivity, ktere jsem si zvykl brat jako automatickou soucast meho zivota. Irsko je placka jako stul, takze s horskyma aktivitama je to tu trosku slabsi, ale clovek musi brat, co je. Jednou z oblasti, ktere tady rikaji "Mountains" je cast hrabstvi Wicklow, coz je hrabstvi jizne od Dublinu. Od severu k jihu se tudy tahne pas zvany Wicklow Mountains, jedny na zdejsi pomery nejvyznamnejsi hory.

Jedna se o kdysi davno vyvrasnene a pozdeji ledovcovou cinnosti vymodelovane kopce, jimiz se propletaji udoli rek a potoku. Celkova nadmorska vyska kopcu neni nijak zavratna, obvykle vrcholy dosahuji nekam k 700 metrum. Nejvyssi horou je Lugnaquillia merici jen nejakych 925 metru. Wicklow Mountains a cela oblast je vyznamnou turistickou lokalitou Irska, cemuz nahrava i mala vzdalenost od Dublinu.
Jednim z center teto oblasti, ktere je take hlavni atrakci, je udoli Glendalough. Nechybi na programu skoro zadne z turistickych Tours. Pochopitelne jsem tuto lokalitu taky navstivil, a to uz dvakrat. Ale jak je mym zvykem, bez asistence jakekoli cestovky. Jeste se musim zminit o jedne veci, a to, ze celym pasem hor se tahne dalkova znacena turisticka trasa, na coz si tu dosti potrpi. Tato "The Wicklow Way" meri vcelku pres 130 kilometru znacene stezky a obvykle je uvadena na 8 - 10 etap. Je mozne ji absolvovat od severu k jihu i obracene, nebo se vydat pouze na nektere jeji casti.
Vyslapl jsem si na ni od severu k jihu, tak jak je tusim puvodne koncipovana. A protoze mi neni doprano mit tyden volna v kuse, absolvoval jsem (zatim) nekolik casti, jak mi cas dovolil. Navic jsem trosku limitovan moznosti dopravy tam a zpet ke kazde prislusne casti. Protoze zdejsi doprava (i mezimestska) je taky pripad sam pro sebe. Stezka zacina vlastne uz na jiznim okraji Dublinu - mesta, v tzv. Marley Parku. Je to mestsky lesopark, ale konecne jsem tu objevil dostatecnou rozlohu stromoveho porostu, potok, proste kus prirody. Skutecne moc prijemne misto k prochazkam a traveni volneho casu. Prvni etapa mela neco kolem 26 kilometru a vedla mne z Dublinu na jih pres mirne kopecky ohranicujici hlavni mesto na jihu a prechazejici postupne do Wicklow. Cast kopcu a udoli je pokryta lesnim porostem, ale na mnoha mistech je tu bohuzel videt, jak se s lesem zachazi. Prumyslova tezba a lesni prace na mnoha mistech zaridily tak dokonale odlesnene plochy, ze bych to skoro nazval devastaci, a rovna se to tem nejhorsim vykacenym oblastem nasich lesu. Proste se mi jejich zpusob lesniho hospodareni moc nepozdava a rekl bych, ze pro les a stromy nemaji dostatek citu. Kopce jsou vesmes mirne a stoupani vcelku pozvolna, vetsina trasy je vedena po cestach uzivanych lesniky a lesni mechanizaci, obcas je vystrida lesni stezka, ale pomerne zridka. Kdyz se cesta dostane nad hranici lesa, otevre se typicky prazdna irska krajina, pokryta jen prizemnim porostem bylin a nizkych krovin, vresy a raselinisti (tady jim rikaji bogs). To je pak ten pohled, ktery zname z knih o Irsku. Do dalky se tahne jen lehce zvlnena krajina protkana udolimi, daleko na vychode je obcas videt morske pobrezi a malicke lode. Spolecnost cloveku delaji jen vsudypritomne ovce. Obcas je cesta prerusena ohradou ci nizkym plotem, pres ktery je pro prechod vybudovany mustek nebo si otevrete branku.

Nocovani ve volne krajine tu neni nijak zvlast omezovano, ale predpoklada se odpovidajici chovani vuci krajine (coz si u iru nejak nedovedu predstavit). Obecne se tu lze volne pohybovat horskou krajinou bez omezeni a mimo cesty, pokud to ovsem prirodni teren dovoli. Nejvetsi potize jsem shledal prave v pristupu do volne krajiny. Pozemky okolo silnic a vesnic jsou totiz vetsinou soukromymi pastvinami a majitele si je znacne strezi. A mnohdy brani v pristupu na ne. A taky vetsina polnich cest tudy vedoucich je soukroma. Takze nejlepsim pristupem jsou jakesy polooficialni vstupy do krajiny, kde je vetsinou nejake parkoviste coby vychozi bod vyletu. Jenze chudaci Ti, co nemame auto. Verejna doprava k takovymto bodum je znacne komplikovana a vetsinou je treba ji doplnit dlouhym pesim putovanim.

Ja jsem si prvni etapu z Marley Parku zakoncil v mestecku Enniskery, kam jsem doputoval z nedalekeho udoli Glencree. O Enniskery jiz jsem psal drive. Vyhodou je, ze odtud jede mestska linka Dublin Busu. Dalsi pokracovani trasy jsem pak absolvoval opet odsud, o nejaky tyden pozdeji, kdyz cas dovolil. To byly dalsi dve etapy cesty, ktere jsem spojil do dvoudenniho vyletu, a dosel jsem tak az do udoli Glendalough. Cestou jsem si uzil jak parneho vedra a ostreho slunce, tak nekolika bourek a prehanek druhy den, pri nichz jsem solidne zmoknul. To jeste podbarveno vymenou nazoru (jen verbalni) se srncem, kteremu jsem asi zalehl oblibeny palouk (mimochodem taky solidne zplundrovany lesni tezbou). Rano mi pak poslouzily naskladane porazene kmeny jako pristresek pri jedne z prvnich prehanek. Ale stejne jsem promokl znovu pozdeji behem dne. Pri osamelem putovani jsem si mohl vychutnat pohledy na horu Djouce a pozdeji na ledovcem vytvorena jezera Lough Tay a Lough Dan. V zaveru mne pak uvitalo zamlzene udoli Glendalough se svymi historickymi pamatkami a prirodnimi krasami. Glendalough je nastesti dalsim mistem na trase Wicklow Way, kde existuje dopravni spojeni s hlavnim mestem. Takze jsem zdejsi St.Kevin's Bus vyuzil k navratu domu a stejne tak k dalsi navsteve tohoto atraktivniho mista o nejaky cas pozdeji. A to uz jsme sem dorazili ve dvou, takze to byl vylet zas o trosku veselejsi. I s dalsi noci pod sirym nebem, pozorovanim ovci, ptaku a rano jsme dokonce vyplasili lisku.

Historicke zajimavosti Glendaloughu jsou dany zdejsimi ruinami klasterniho komplexu, ktery ma koreny nekdy ve 4 - 5 stoleti. Tehdy se tu usadil poustevnik a pozdeji svetec Kevin ke svym rozjimanim. Casem tu vznikl na dlouhou dobu nejvetsi a nejvyznamnejsi klasterni komplex v Irsku. Dnes tu zbyly jen ruiny, ale i tak mohou navstevnici obdivovat par pamatek irske historie. Dominantou je kulata vez, vysoka stihla kamenna stavba, jeden z charakteristickych prvku historie v irske krajine (dochovaly se na nekolika mistech). Slouzila jako pozorovatelna a jako nedobytne utociste pred najezdy Vikingu, kdy se obyvatele zabednili uvnitr a strhli vnejsi drevene schodiste. Vikingove vetsinou nemeli tolik casu, aby je zkouseli vyhladovet nebo podpalit.
Okolo veze se rozklada stary hrbitov, kde stoji tradicni keltske krize. Jeden z vysokych starobylych krizu je prirazovan primo St. Kevinovi. Pak jsou tu ruiny davne katedraly, kdysi nejvetsi v Irsku, pochazejici nekdy z 11. stoleti. Na nase dnesni pomery by to byl spis malicky kostel. Opodal pak stoji budova Kevin's Kitchen, kde udajne pozdeji Kevin zil. Tato stavba ma jedina dochovanou strechu (s vezickou navrchu) postavenou z kamene, diky cemuz odolala zkaze castych pozaru. Z ostatnich budov se dochovaly jen semtam zaklady. Za zminku jeste stoji kamenna dvojita vstupni brana, ktera je jedinou dochovanou branou do klasterniho komplexu v Irsku.

Jak se na stezejni turistickou pamatku slusi, nedaleko je moderni Visitor's centrum a jeho pruvodci doprovazi navstevniky po lokalite. Sympaticke je, ze vstup do lokality je bez poplatku zdarma (nikoli ovsem navsteva Visitor's centra). Krome pamatek je udoli Glendalough jeste proslule svou prirodni scenerii. Lezi v nem dve jezera, ktera mu vlastne dala i jmeno. Od historickych staveb vede upraveny chodnik k Hornimu jezeru, ktere je scenericky vdecnym cilem. Odtud pak do okolnich svahu stoupaji barevne znacene turisticke okruhy ruzne delky i obtiznosti. Takze tu lze uzit prijemnou prochazku dle aktualni kondice. My jsme si vyrazili na nejdelsi 13 kilometrovy okruh, ktery nas mel privest na vrchol bocniho sklanato-lesnateho hrebene s vyhledem do udoli.
Bohuzel se zadarilo jen zcasti, neb nejaka chyba v navigaci nas vedla ponekud jinudy. Ale kilometrickou vzdalenost jsme si odslapali bohate :-))

U Horniho jezera jsme neopomneli navstivit infocentrum Spravy Narodniho parku (kde uz se nic neplati). Je tu k videni mala zahradka prezentujici spoustu kytek a rostin rostoucich tady v horach. V malem domecku pak jsou vycpana zvirata a mnoho dalsich je popsano na ruznych tabulich, fotkach a v katalozich. Moc hezky edukacne udelane. Na pude domecku pak hnizdi netopyri a navstevnici je mohou on-line sledovat na dole umistene obrazovce, ktera je spojena s infra kamerou na pude. Evce se dokonce povedlo venku zachranit mlade netopyra, ktere se zapletlo letkou do bodlaci a nedokazalo se z nej vymotat. Netopyrek byl dost pochroumany a vydesene kricel. Ale nastesti se mu nepovedlo nikoho z nas pokousat a za chvili uz mohl odpocivat na pude domku v temnu papirove krabice.

Pri celem tomto druhem vyletu nam pocasi (navzdory predpovedi) pralo a po zakonceni mistni zmrzkou jsme si to Kevin's busem hasili zpatky do Dublinu. Z trasy Wicklow Way mam odslapanu celkem asi tretinu nebo trosku vic, tak uvidime, zda se na stezku v budoucnu jeste vratim. Zavisi to na mnoha vecech, v neposledni rade na logistickem zajisteni prijezdu a odjezdu. :-(

Kapitola V. "Zamysleni prvni".

Jak tu tak chodim a koukam po svete, tak se pochopitelne nemuzu ubranit neustalemu srovnavani. A to lidi, veci, situaci,... proste porovnavam Irsko a zivot v Irsku se situaci u nas doma v Cechach. V nasledujicim textu tak muzete najit par mych dojmu, postrehu, nazoru. Vetsinou se jedna o veci, ktere me tu stvou nebo zarazi, ale to neznamena, ze musi byt spatny. Jen jsou pro mne jiny. Nedavam jim obecnou ani absolutni platnost, jsou to jen me zatimni dojmy. Treba to casem uvidim jinak.


Vodovodni kohoutky.

Takova prozaicka vec, ale clovek ji holt denne pouziva. A proto mi porad nejde do hlavy, proc tu casto maji na umyvadle extra kohoutek na studenou a extra kohoutek na teplou. Mozna aby to vypadalo, ze toho maji vic,.... :-) Jenze kdyz uz chci vyuzit teplou vodu na umyti rukou, vetsinou se nechci oparit, takze obvykle potrebuji vlaznou. A te s oddelenymi kohoutky nejde dosahnout. A protoze si nechci jednu ruku oparit a druhou nastudit, nezbyva nez vyuzit treti vymozenost, a tou je spunt. Pak se ovsem dostavam s umyvadlem zpatky k lavoru a tekouci vodu degraduju na vodu nalitou. Z toho usuzuju, ze vyvojove v Irsku byl prvni lavor, do nehoz se lila voda. Pak nekdo zavedl vodu tekouci, protoze ho nebavilo ji furt nalejvat. Pak nekdo dalsi vymyslel ohrev vody a privedl k lavoru vodu teplou. A tam Irsko zustalo. U nas doma totiz jeste nekdo dalsi sestavil smesovaci baterii, ktera obe vody mixuje a dela tu spravnou teplotu. Jenze tahle smesovaci baterie na irska umyvadla jeste nedorazila. Pritom zvlastni je, ze u vany uz ji objevili, nastesti. Inu, porad tu panuje epocha moderniho lavorismu.


Stromy.

Jakoby se tu bali vysokych stromu. Irsko, pritom jaka je to placka, ma na muj vkus nedostatek vzrostlych stromu. Obecne je tu stromu malo, a napriklad v Dublinu, ty co tu jsou, jsou vetsinou mrnavy. Pritom kdysi v davne historii byl cely ostrov porostly dubovymi lesy. Podle nasi domaci za to muzou British, jako za vsechno tady. Stromy pry vykaceli, aby lepe videli do dalky a meli vojenskou kontrolu nad krajem. No, neco na tom je, ale ne beze zbytku. Myslim, ze se tady vesele kacelo po staleti, velke mnozstvi dubu na severu dle literatury padlo na stavbu anglickeho lodstva pro boj proti spanelum, hodne se kacelo pro stavebnictvi a mozna i jako palivo. A zrejme nikoho ani nenapadlo ty stromy taky obnovovat. To malo, co se vysazelo, byly vetsinou smrkove monokultury, podobne jako u nas. A ty toho moc nevydrzi. V Dublinu tech vzrostlych stromu opravdu moc neni. Mistni si sice zakladaji na vsemoznych mestskych parcich, jenomze PARK se tady rika kdecemu. Obcas staci travnata plocha velikosti nevelkeho fotbaloveho hriste, kde krome travy neroste treba vubec nic, maximalne nejake krovi (a to kdovi jestli), a hned se tomu rika park. U nas by to byl jenom bezejmenny travnik. Kdyz nahodou jsou nekde podel silnice stromy vysazeny, tak jsou to male mlade stromky, nijak zvlast vzrostle. Nechce se mi verit, ze by vsechny byly nove vysazeny. Spis nikdy nedorostou, protoze je nekdo ufikne a zas nahradi temi malymi mladymi. :-( Mimo mesto ve volne krajine se obcas neco najde, ale zadna slava. Ve vyssich polohach uz zadne stromy nerostou (vyssi poloha je tu asi od 500 metru), v nizsich se obcas nejaky les najde, ale zadna velka rozloha. A co jsem zatim videl, tak kacet tu umi dukladne, stejne jak u nas. Kdyz uz kacet, tak se tu vymlati obrovska plocha a nezustane na ni ani stromecek. Podeziram je, ze mnoho lesu je tu soukromych, takze vitezi prumyslova tezba. Vetsinou jsou to smrky. No jak rikam, jakoby se tu vzrostlych stromu bali. Anebo si za ta desetileti na tu prazdnou krajinu tak zvykli, ze jim pripada normalni. No, stejne mi na tech jejich pidizahradkach obcas nejaky ten strom chybi. Sice nemuseji hrabat listi, ale kdyz pak nahodou prazi slunce, kousek stinu aby clovek pohledal.

Alkohol.

To je kapitola sama pro sebe. Irsko si z konzumace alkoholu udelalo mezinarodni image a reklamy vnucuji turistum predstavu, ze nejlepsi zabava je v irskych barech a hospodach. Urcite je to soucast folkloru, to nepopiram, ale tolik ozralu a tolik chlastajicich nezletilcu u nas tedy nepotkate. A to patrime ke spicce "hospodskych" zemi. Vladni politika se snazi problem alkoholu tvrde potirat, je zakazano alkohol nejen na verejnosti konzumovat, ale i viditelne prechovavat na verejnych mistech, zdejsi Garda se na pritomnost lahvi na verejnosti dost zameruje. Prodej je povolen pouze osobam od 18 let a u mladych se vyzaduje to prokazat, obchody prodavajici alkohol musi mit zvlastni licenci stejne jako bary a casy prodeje alkoholu jsou taky striktne omezene. Ale jakoby to vsecko bylo k nicemu. Mozna, ze zakazane ovoce nejvic chutna, a chyba bude nekde v oblasti vzdelavani, vychovy a zebricku hodnot. Patecni a sobotni vecery jsou tu proste s alkoholem spojeny a rekl bych, ze mistni si nedokazou zabavu bez chlastu ani predstavit. Fakt je, ze napriklad vyber znacek piva ve zdejsich obchodem nema obdoby. Jsou tu opravdu k mani piva ze vsech koutu sveta. Jenze taky se pak na travnicich v parku, na hristich i na ulici vali prazdne lahve a plechovky, vsude spousta odpadku a taky strepu. Nevim, jestli je to tim, ze u nas jsou lahve zalohovane, ale nepamatuji se, ze by se jich u nas tolik valelo vsude po zemi. Proste mladez tu zije stylem vypiju a zahodim. Co na tom, ze nejblizsi odpadkovy kos nebude dal, nez padesat metru. O vsudypritomnych kontejnerech na sklo ani nemluvim. Ono s tim asi souvisi i ta otazka cistoty. Par cizincu mi tu reklo (i od nas z Ceska), ze se jim tu zda byt cisto. Ja tedy mam jiny nazor, cisto je proste jenom nekde. A domaci se mi cistotni nezdaji ani omylem. Rozdil je jen v tom, ze tam kde to nekomu patri, vzdycky ten neporadek nekdo uklizi. Kdyby Praha zamestnavala tolik lidi na uklid verejnych ploch jako Dublin, myslim, ze muzeme z chodniku svacit.

Oblekani a moda.

Tak to je svoboda maximalni. Vezmi si na sebe co chces a nikomu to neprijde divny. Dokonce ani neplati, ze spodni pradlo patri dospod, obcas ho tu nekdo klidne nosi pres to vrchni, alespon mi to tak pripada. Kdyz pominu, ze zdaleka ne vsichni (hlavne vsechny) tu maji idealni postavu, tak co by si na sebe nevzali cokoli. Nevim, zda je to znamka svobody a progresivni mody nebo nedostatku vkusu. Svou roli hraje i to, ze se tu prolinaji vsechny druhy kultur a narodnostnich skupin. Navic v Irsku jsou mnohem mensi vykyvy teplot v prubehu roku, snih tu v zime obvykle nebyva a ani extremni mrazy. No, ale kdyz trh nabizi perove bundy, co bych si ji na sebe nevzal treba v kvetnu. A tak na ulici lze potkat zaroven cernosky v sukni a sandalich na boso a zaroven holku ve svetru a zimni bunde. A nejvic mne rozesmiva, kdyz obcas nekde potkam nekoho ve slusivych chlupatych zimnich botkach pod kolena. V takovych tech teplouckych, co je nosi Deda Mraz a u nas obcas nektere damy do snehu. No, holkam se proste zalibily, tak co by se s nima nevytahly. Akorat ze je cervenec :-)) Taky je tu neuveritelne popularni tetovani, kde kdo uz je samej komix. Jen doufam, ze pak neprijde vlna cisty kuze, nevim, jak by to z tech mladejch dostavali dolu.A perlou nakonec je, kdyz se domluvi skupinka devcat ve strednich letech, prijedou do Dublinu zaparit a vecer vyrazi do Temple Baru s kralicimi ousky a ocasky, vsecky ve stejnych trickach s pubescentnimi obrazky nebo s korunkama na hlave apod. To je pak skupinka k pohledani. Moje maminka by studem zalezla pod zem, ale tady se tomu rika "Have a fun".










Doprava a ridici.

O autobusech uz se radsi nebudu ani rozepisovat. Mestska doprava je tu dost nezvladnuta a jsou si tu toho vedomi. Proste vsecky busy jsou paprskovite vedeny z okraje mesta do centra. Takze centrum je samozrejme utopeno v zacpach. Kde to jde, maji busy extra pruh, coz verejnou dopravu trochu urychluje, ale nejde to vsude. Takze samozrejme neexistuje ani neco jako presne jizdni rady, protoze dojezdove casy zalezi na doprave a asertivnosti ridice autobusu. Mezi tim vsim se propleta jeste dost velky pocet cyklistu - kaskaderu. Jsou to dobri sebevrazi, nekdy si rikam, jestli se driv nechaji prejet, nebo umrou smrady. No a tak tretina osobnich aut ma na okne samolepku "L". Jo, skoro jako autoskola. A to me podrzte, jak jsem se dozvedel, jsou to ridici, kteri dosud neslozili zkousku z rizeni auta. Proste kdyz tady chcete ridicak, prijdete na urad, zaplatite poplatek a dostanete provizorni ridicak (nevim, jestli je k tomu vubec nutne chodit nekam do autoskoly). A muzete jezdit s nalepkou na okne. Jedina neprijemnost je, ze kazdy rok musite znovu zaplatit ten poplatek a to lze pouze po dva roky. Pak uz musite ke zkouskam. (Ale co jsem videl v novinach, tak komisari nestihaji a ceka se az trictvrte roku). No, pak se tedy nedivim, ze mnozi jezdi tak, jak jezdi. U nas doma by proste ridicak nedostali. A tady jsou omezeni pouze tim, ze nesmi na dalnici. Uz chapu, proc tu maji tolik smrtelnych nehod na silnici. Ve spojeni s popularnim alkoholem, a povolenym limitem v krvi.....

Jeste k tem autobusum, donedavana (nez tu zakazali kourani na verejnosti) se v busech pry bezne i kourilo. No, osobni kultura mnohym dost chybi, protoze presto, ze maji calounene sedacky, dost casto se tu vidi nohy na sedadle, na podlaze se vzdycky bezne vali papiry, noviny lahve a pod., a vsude jsou videt cedule vybizejici k cistote a neniceni verejneho prostredi. Zjevne bez ucinku. Spolucestujici radeni teenageru pozoruji, ... a mlci. Clovek pry nikdy nevi, kdy od opileho mladocha nejakou slizne. Jen obdivuju odvahu ridicu, kteri v pripade koureni a alkoholu na palube obcas neohrozene a autoritativne zasahnou. Jenze trestem (a to i pri nacapani Gardou na ulici) je obvykle pouze odebrani lahve ci cigarety. No, zda se, ze mnoho zdejsich zakazu a prikazu neni podporenou zadnou sankci. Jak pak muzou fungovat.. ?

Stavebni uniformita.

Je to tak trochu vsude, i u nas. Kazda historicka epocha ma svuj styl, svuj architektonicky raz, a tim se vyznacuje. Bylo to a bude. Presto se mi zrovna moc nelibi, kdyz jsou vsechny baraky stejny. V centru se tomu rika Viktorianska nebo Georgianska architektura, no dobra, trocha historie, na okraji mest tomu rikam katalogova zastavba. Ony ty obce jsou hezky upraveny, domecky cisty jak ze skatulky,... akorat vsecky stejny. Alespon vzdycky v urcite lokalite. Proste nejaka spolecnost stavi na urcite lokalite a udela jednotny domecky jak pres kopirak. Mozna jen na koncich bude obcas nejakej trosku jinej, kdyz se tam poradne nevesel. Vsecko se postavi z dilcu, sadrokartonu a plastovych oken. No jak rikam, jen si vybrat v katalogu Quelle, Bauhaus, Baumarkt,... Zpocatku mi trochu delalo problemy se i v nasi ulici trefit na spravny vchod. Proste je treba pamatovat si cislo. Kdysi se u nas stavelo taky jednotne a uniformne z dilcu, dneska se to z architektonickeho hlediska odsuzuje. Tak doufam, ze u nas to "milionarske baroko" s rustem cen pozemku nebude nasledovat "irskou cestu". Mne se to proste fakt nelibi, ja bych chtel mit jinej komin, nez maj ostatni.


















Tak to by bylo par mych poznamek, snad to neni uplne mimo. Ja zas priste napisu neco pozitivniho. :-))