Jihoamericke kapitoly XVII. (Zpatky domu.)

Vratili jsme se do Cusca a dali se po vyletu do poradku. Nejaky cas jsme jeste stravili v Cuscu prohlidkou dalsich muzei a mistnich pamatek, ale brzy jsme z mesta vyrazili na zpatecni cestu do Arequipy. Nase putovani tak nabralo zpatecni smer a zacalo se blizit ke svemu konci.

V Arequipe jsme pak jeste stravili nekolik prijemnych dni odpocinku. Ja jsem si jeste udelal maly vystup na nedalekou sopku El Misti, zatimco Bob uz se za pomoci internetu pripravoval na navrat domu. Po mem navratu z hory a par dnech jsme se sebrali a vyrazili smer Lima. V Lime jsme se opet ubytovali v nam jiz dobre znamem hotelu v casti Miraflores a po absolvovani kolecka s potvrzovanim letenek jsme se pomalu pripravovali na cestu do Evropy. Venovali jsme se shaneni nejakych tech suvenyru a taky se zbavovali vsech nepotrebnych zbytecnosti, ktere nam zabiraly batohy. Nakonec i vsechny uredni formality odletu probehly bez potizi a my jsme pres Caracas a Milano zdarne zavrsili nase jihoamericke cestovani na letisti ve Vidni. Tady uz jsme byli ocekavani.

Boblin fotos zde.

Jihoamericke kapitoly XVI. (Machu Picchu.)

Cely areal je velmi rozlehly a na jeho prohlidku je rozhodne treba stravit tu cely den. Zaroven to vyzaduje prinest si s sebou dukladnou svacinu a dost vody, protoze oboji je tu u brany velmi drahe. Ruiny zahrnuji terasovita pole, zbytky obytnych domu, chramy a svatyne, verejna prostranstvi, propracovane vodni a zavlahove systemy. Strida se tu stavebni technika presne opracovanych kamenych bloku a technika kamenu slepovanych hlinou. Nad celym arealem se tyci vrchol Huayana Picchu, ktery vubec dava celemu komplexu majestatnost a velkou fotogenicnost. Na vrchol se da tez vystoupit, ale je to celkem drina. Zato vrcholovy rozhled opravdu stoji za to. Areal celeho sidla je velmi sikovne umisten na skalni plosine, ktera je ze tri stran obtekana rekou. Steny jsou velmi strme, coz tvori dokonalou prirozenou ochranu, a tudiz lze hlidat pouze jednu pristupovou stranu. Navic lze odtud dobre sledovat cele udoli. Udajne tu mezi lety 1400 - 1500 zilo asi 1000 obyvatel, z nichz zrejme 9/10 tvorily zeny. Presto by zdejsi obdelana puda mela pohodlne uzivit nekolikanasobne vetsi pocet. Diky strategickemu umisteni tento areal nikdy neobjevili spanelsti kolonizatori, a tak pamatka zustala usetrena zniceni, na rozdil od mnoha jinych. Misto bylo novodobe objeveno az roku 1911. Stravili jsme prohlidkou cely den a dolu jsme se vraceli za drobneho deste az k veceru.

Nasledujici den jsme odjizdeli rannim vlakem v 6.00. Z Ollantaytambo jsme pak pokracovali autobusem do vesnice Pisaq, nad niz se rozklada dalsi vyznamna incka stavba. I na tento rozlehly areal ruin se vztahovala nase vstupenka zakoupena v Cuscu. Prohlidka ruiny i prirodniho okoli rozhodne stala za onen, asi hodinovy, vystup do kopce. Odpoledne jsme jeste chteli navstivit ruiny Tambomachay, Puca Pucara a Quenque. Unava vsak jiz byla prilisna, a tak (k me nynejsi litosti) z navstevy techto mist jiz seslo.

Boblin fotos zde.

Jihoamericke kapitoly XV. (Do "Svateho udoli inku".)

Chteli jsme vyrazit tez na Machu Picchu, takze jsme v Cuscu shaneli informace. Po turistickych navalech minulych let se peruanska vlada rozhodla ponekud pozmenit podminky navstevy teto oblasti, regulovat turistiku a "trosku" na turistech vydelat. Na znamy trek Inca Trail, ktery staval 17 USD stoji dnes vstup 50 USD. Navic je zakazano cestu absolvovat samostatne bez skupiny provazene agenturou. Nejlevnejsi cesta tak prijde na nejmene 120 USD na osobu. Tolik penez jsme za 4 dny dat nechteli ani nemohli. Navic turiste nesmi pouzivat mistni vlak Tren local, ale jen zvlastni turisticke vlaky, jejichz ceny jsou z Cusca od 35 do 75 USD. Vytvorili jsme tedy alternativni plan navstevy: autobusem Cusco - Ollantaytambo (cca 5 solu), odtud vlakem Tren Social do Agua Caliente (10 USD/1 jizda) ve 20 hodin. V Agua Caliente nocleh a dalsi den navsteva Machu Picchu (20 USD), opet nocleh a dalsi den odjezd zpet stejnou cestou v 6.00 rano. Takto bychom se tedy meli dostat asi na polovicni cenu vyletu s agenturou.

V Ollantaytambo, odkud vlak odjizdi az v 8 vecer, jsme meli dost casu navstivit zdejsi inckou ruinu, na niz nam taky platila vstupenka z Cusca. Stavba je prilepena na skale a obsahuje mnoho zemedelskych teras. K videni je tu i nekolik rekonstruovanych puvodnich budov na upati kopce. Ceremonialni stred je vystaven z mohutnych presne opracovanych kamennych bloku. Poprve jsme tu navic mohli obdivovat dumyslne postaveny system rozvodu vody, a to s celym slozitym systemem kanalu, jimek, prepadu,.... Technicke znalosti davnych stavitelu musely byt velmi rozsahle. Vecerni vlak byl jiz oblezen turisty, takze jakmile nas nadrazni ochranka vpustila na nadrazi, rychle jsme obsadili sva mista ve specialnim vagonu, vyhrazenem pro turisty. Deleni na vagony pro mistni a pro cizince mi dost pripominalo deleni obyvatel dle barvy pleti, zname z mnoha zemi z minulosti.

V Agua Caliente uz si nas rozebrali dohazovaci do hostelu. Nas hostel Siccuani v ulici Pachacutec docela usel. Mestecko samotne je dost zajimave. Lezi na brehu reky Urubamby a jejiho pritoku. Reka se vali svym korytem opravdu velmi divoce, a zvlast ted, v obdobi destu, tvorila obrovske nekolikametrove pereje. Mesto i cele udoli je tesne sevreno vysokymi stenami okolnich hor a jedinym dopravnim a zasobovacim spojenim tak je vlak nebo vrtulniky. Zkratka pro silnice uz tu neni misto. Veskere zasoby, zbozi i stavebni material tak musel pricestovat vlakem a po meste se premistuje na zadech nosicu, coz je pro nas velmi omracujici zjisteni. Slozita doprava je i duvodem, ze se tu dusledne tridi odpad, coz jsme jinde v Peru nevideli. Nedaleko v udoli nad mestem se take nachazeji termalni prameny, coz je prijemna forma relaxace pro unavene turisty. Druhy den nam cely prselo, takze jsme cestu na Machu Picchu odlozili a den jsme prozili ve meste. Nazitri jsme vstali driv a po kafi v mistni trznici, ktera je tu jedinym mistem s prijatelnymi cenami jidla, jsme vyrazili. Nejprve podel reky k mostu Puente Ruinas, potom na druhe strane inckou stezkou vzhuru. Stezka pravidelne pretina silnici, ktera se od mostu vine vzhuru serpentinami. Odpoledne, kdyz tudy jezdi dolu autobusy s turisty, bezi dolu stezkou kluk v inckem odevu a v kazde zatacce turistum mava. (Da se stihat bezet zaroven s autobusem, ovsem pokud si na kamenech nezlomite nohu.) Dole u mostu pak do autobusu nastoupi a ocekava odmenu. V potu tvare jsme pomalu vysupeli nahoru a cestou jsme potkavali vojaky a policajty a pozorovali v udoli pristavajici vrtulniky. Zrovna se sem totiz prijel podivat pan peruansky prezident.

Boblin fotos zde.