Kanadske kapitoly VII. (Assiniboine Provincial Park)

Uz kratce po nasem prijezdu do Kanady nam na fotkach a pohledech ucarovala uzasna silueta kopce jmenem Mount Assiniboine. Stihla pyramida svym tvarem pripomina evropsky Matterhorn a Assiniboine k nemu byva casto prirovnavan. Kdyz jsme ale zjistili podrobnosti, zdal se nam vylet k nemu skoro nemozny. Lezi v pomerne odlehle oblasti, jiz za hranici, na uzemi Britske Kolumbie, uprostred Assiniboine Provincial Parku. Tam nevedou zadne silnice a je pristupny pouze pesky nebo vrtulnikem. Pristupovych tras existuje nekolik, a temer vzdy se jedna o nekolikadenni traily. Tydny jsme prevalovali v hlave vsechny moznosti a bez moznosti priblizeni se autem se nam nabizelo jedine reseni. Kombinace presunu pravidelnym mikrobusem do Sunshine Village a odtud asi 38 kilometru pochodu k Lake Magog. Vzhledem k pracovnim povinnostem vsak nehrozilo, ze bychom dostali vice nez 3 dny volna, coz znamenalo po jednom dni na presun tam, vystup a presun zpet. Pri te porci kilometru a fyzicke narocnosti vystupu na kopec docela darda. Navic oblast Assiniboinu ma vlastni mikroklima a je velmi nachylna na spatne pocasi, takze jakykoli letni desticek jinde znamena snezeni na kopci. Bohuzel smeny v praci se rozepisuji s predstihem, takze moznost vybrat si pro vylet dny s dobrym pocasim jsme meli minimalni. Kdyz jsme se tedy rozhodli a vyzadali si tri dny volna, zacalo samozrejme prset. V Banffu lilo jak z konve a nahore v kopcich slusne nachumelilo, srpen nesrpen. Vylet jsme tedy odpiskali a zvolna pohrbili nadeji, ze bychom to jeste do konce letni sezony zvladli.

Na konci srpna uz snezilo i tady dole v Banffu, a vse nasvedcovalo tomu, ze letni sezona skoncila a zacina prichazet rovnou zima. V pulce zari ale prislo najednou babi leto a udelalo se tydenni okno s vysokymi teplotami a slunickem. Navic uz jsme meli auto a taky byla nadeje vyzebrat v praci tri dny volna. Zacali jsme tedy uvazovat o moznosti jit se do oblasti Assiniboinu alespon podivat, protoze je to trekarsky velmi cenena oblast. Volno jsme dostali a navzdory zmatenym predpovedim jsme jednoho jasneho rana jeste za tmy vyrazili z Banffu. Diky autu jsme mohli zvolit kratsi pristupovou trasu, vedouci z oblasti Kananaskis Country. Z Banffu po dalnici do Canmore je to asi 20 minut a odtud silnici Smith/Dorian kolem vodniho Spray Reservoiru dalsich necelych 40 kilometru. Jenze silnice je spise sterkovou prasnou cestou, diry, zatacky a i pote, co se rozsiri stale jen kamenity povrch. K parkovisti u Mount Shark, kde je i heliport pro lety na chatu u jezera Magog, nas ale dovedla. Cestou jsme jeste zahledli ve vode si plavouciho bobra a pozdeji pasouci se stadecko losu.

Kdyz opoustime auto, slunecni paprsky uz zahani ranni sero, ale kosa je porad pekna. Postupne se zahrivame pochodem s tezkymi batohy. Diky presunu autem nas ceka "jen" asi 26 kilometru pochodu k jezeru Magog, ktere lezi pod Mt. Assiniboine. Prvni kilometry nas vedou bezkarskym arealem se znacenymi okruhy. Postupne je ale opoustime a slapeme kilometry neprilis zajimavym lesem, s obcasnymi prechody potoku a ricek. Asi po deseti kilometrech se dostavame z lesa na dno sirokeho horskeho udoli a konecne je vic na co koukat. Kolem se zdvihaji uzasne hory a podel meandrujiciho Bryant Creeku rostou podzimne zbarvene kere a kytky. Taky se nam v jednu chvili v dalce ukaze silueta Assiniboinu. V prubehu cesty vlastne postupne prochazime z oblasti Kananaskis pres cast Banffskeho Parku a pak do Assiniboine Provincial Parku, to uz jsme v Britske Columbii. A po celou dobu nas taky informacni cedule upozornuji, ze jsme v hlavni jadrove oblasti vyskytu Grizzliho a "drbacich" stromu potkavame nepocitane. Trasa stoupa pomerne postupne, takze i s tezkyma krysama na zadech to zvladame v maratonkach a tezke pohory zustavaji v batohu. S prichodem odpoledne prekonavame Assiniboine Pass a po kratsim sestupu dosahujeme jezera Magog.

Na brehu tu lezi roubena Assiniboine Lodge, u ktere si bohatsi turiste uzivaji klidu v prirode a uzasnych vyhledu na kopec i jezero. Nutno priznat, ze pohled je to jedinecny. Vsak za nej taky plati pekne tucnou sumu penez, ale i tak nema vrtulnik o pasazery nouzi. Pro financne mene vyfutrovane hikery pak stoji asi o 500 metru dale za lesikem Naiset Huts, mene luxusni sruby poskytujici cenove dostupnejsi pristresi. Na druhe strane jezera je pak i maly backcountry kemp pro ty, co si sem dovlecou i stan.

V Assiniboine Lodgi jsme planovali vyridit se spravcem nase prenocovani v bivaku Hind Hut, ktery chata tez spravuje a taky se poptat po podminkach na kopci. Spravce vsak byl zrovna kdesi na vylete po okoli, takze nam nezbyvalo nez cekat, z cehoz jsme radost nemeli, protoze k Hind Hut to jsou dalsi tri hodiny lehce lezeckym terenem a chteli jsme to zvladnout za svetla. Nakonec jsme se spravce dockali, i kdyz nas nepotesil informaci, ze v bivaku uz odpojili plyn na vareni a vyndali baterky z nouzove vysilacky, pote, co jim tady dole napadlo 30 cm snehu a sezona zrejme skoncila. Nicmene nam nijak nebranil, abychom to nahoru zkusili, treba budeme mit po poslednich nekolika horkych dnech s vystupem stesti. Misto odpojeneho plynu v bivaku jsme od spravce dostali k zapujceni maly kempingovy varic, par rad na cestu a vyrazili jsme dal. Obesli jsme jezero a zacali prostupovat skalni stenu za nim, kde nahore nad terenim prahem a sutovym polem lezi bivakova chata. Stena se prochazi po systemu skalnich rims, kominu a polic a je oznacovana jako Gmoser's Highway. No, slovo "dalnice" tady holt muze oznacovat cokoli.

Se soumrakem jsme dorazili na skalni terasu, na ktere lezi bivakovaci Hind Hut, prakticky primo proti severni stene Mt. Assiniboine. Chatka je prekvapive dobre udrzovana a (obzvlast jen pro dva lidi) dostatecne prostorna. Prijemne nas prekvapila kvalitni kadibudka prilepena ke skale za chatkou a uklidnil fakt, ze odpojene radio bychom v pripade nouze zvladli rychle a snadno zprovoznit.

Rano uz jsme vyrazili jen s vybavenim na lezeni, takze se obrovske batohy scvrkly na jeden stredni plus lanovak. I kdyz se doporucuje vyrazet pred sestou rano, aby bylo dost casu na vystup, vyrazime az pred osmou, protoze vzhledem ke konci zari uz svita o dost pozdeji a nechceme riskovat bloudeni ve tme nekde pod nastupem. Vystupova cesta vede spoustami suti obcas prostridane skalnimi pasazemi. Do idealnich podminek ma vsak daleko, vsude je dost ruzne premrzleho snehu, ktery v kombinaci s ujizdejici suti pripravuje nejedno prekvapeni. Potvrzuji se nam slova prectenych pruvodcu, ze podminky a zejmena snih, dokazou vystup znacne zkomplikovat. Casne odpoledne ale uspesne dorazime na vrchol, a uzivame si uzasnych a zaslouzenych vyhledu za krasneho slunneho dne. Pak nasleduje sestup, ktery byl ovsem vyrazne horsi nez vystup. Absolvujeme nekolik slaneni a kde to jde, snazime se slezat co nejsvizneji. Preci jen dny se jiz krati a neradi bychom sestup dokoncovali za tmy. S maximalni opatrnosti zapasime zejmena se zledovatelym snehem a snazime se najit co nejbezpecnejsi cestu mezi spoustou volnych kamenu. Za letnich podminek, kdy je hora sucha a bez snehu je to jen slezani suti, ted se snehem ale trosku drama. Na kamennou morenu pod kopcem dorazime se zapadem slunce a pred bivakovaci chatou uz taktak vidime pod nohy. Ale hora nas pustila nahoru i dolu bez uhony.

Nasledujici den uz nas vsechno boli a pri pomysleni na tezke batohy a zpatecni cestu pred nami se nam nedela dobre. Za ranniho slunce opatrne traverzujeme po skalnich policich Gmoser's Highway a snazime se najit cestu dolu k jezeru. V puli steny potkavame ponekud tapajiciho postarsiho hikera z Calgary, ktery je docela vdecny, ze se s nami muze vratit zpet k jezeru. V Assiniboine Lodgi vracime zapujceny varic, dorovnavame dluh za bydleni v chatce a pak uz vyrazime na cestu zpet k autu. Zpatecni cestu absolvujeme pres Wonder Pass, ktery je o neco vyse polozeny, nez Assiniboine Pass, ale poskytuje mnohem lepsi vyhledy a fotogenictejsi krajinu. Nalezite si ji uzivame a pohled na zlatnouci podzimni modriny nam dava zapomenout, ze nas uz boli kazdy sval. Z Wonder Passu pak sestupujeme k jezeru Marvel Lake a v uboci nad jeho brehem se jeste mnohokrat otacime za uzasnymi kopci obklopujicimi Assiniboine. Pak uz nam Mount Gloria naposledy zazari svym bilym ledovcem a my se ponorime do lesa, kudy projdeme na tu velkou udolni louku u Bryant Creeku. Odsud nam jeste zbyva pres deset kilometru cesty nic moc lesem, a posledni kilometry uz se sotva vleceme. O neco pozdeji uz se pak za nasim autem jen obrovsky prasi na silnici okolo Spray Reservoiru v Kananaskis. Jeste doma v Banffu se tezko vzpamatovavame z toho, jak uzasne tri dny jsme prozili a na jak uzasny kopec jsme si mohli vylezt.

Kanadske kapitoly VI. (Banff a okoli)

S nasi novou praci se nam stava utocistem mesto Banff. Je to v podstate centrum Narodniho parku, ktery je podle nej pojmenovan. Mesto ma jen par tisic obyvatel, ale v poslednich desetiletich se stalo turistickou destinaci a bzucici davy turistu zdejsi populaci znasobuji. Prestoze (nebo protoze) skoro vse je tu diktovano turistickym prumyslem a rozvoj mesta je na turismu existencne zavisly, stale se jedna o prijemne misto s atmosferou a urbanistickou krasou. Architektonicky rozvoj Banffu je navic vyrazne ovlivnovan postoji Parks Canada, ktere spravuji Narodni Park, stejne jako snahou skloubit vzajemnou koexistenci lidi a prirodniho prostredi. Vseobecne jsou tu otazky okolo "dive zvere" kazdodenne aktualni, protoze zver se bezne pohybuje v oblasti mesta, jeleny lze potkat na hlavni tride a uzkostliva pozornost je venovana nakladani s odpadky, ktere do mesta pritahuji okolo zijici medvedy. Mesto i Parks Canada se tak snazi na jedne strane udrzet "wildlife" v okoli mesta a zaroven na strane druhe zabezpecit bezpeci zvirat i obyvatel.

Banff lezi na dne udoli Bow Valley a proteka jim reka Bow. Centrem a tepnou mesta je Banff Avenue, hlavni trida lemovana obchody se suvenyry, informacnimi sluzbami a spoustou hotelovych kapacit. Od ni se pak do vsech stran rozbihaji dalsi ulice, ktere temer bez vyjimky nesou zvireci nazvy. I v dnesni dobe jsou ale na Banff Avenue stale patrne znaky puvodni hlavni ulice maleho mesta na divokem Zapade, hranate domy jejichz pruceli lemovaly prasnou cestu a shlizely na prijizdejici dostavniky a lovce kozesin. I dnes tu lze stale najit obchodni domy patrici puvodnim obchodnim spolecnostem, ktere obchodovaly s kozesinami od lovcu a prumyslovym zbozim pro lovce (napr. Hudson Bay Company apod.). Turistum Banff nabizi zejmena hory, faunu a floru, a pak pohledy do historie mesta i okoli.

Z turistickeho i historickeho hlediska je nutno zminit nejvyznamnejsi hotel v Banffu, jimz je bezesporu Banff Spring Hotel spolecnosti Fairmont (bratricek toho v Lake Louise). Budova zameckeho stylu postavena Kanadsko-Pacifickou zeleznici za ucelem privazet sem bohace z celeho sveta a nechat je platit za vsechno, co uvidi okolo. Funguje to dodnes. A Fairmont je jednou z pohlednicovych dominant mesta. Soucasnym "byznys" protejskem je zase treba Banff Centrum, coz je moderni komplex budov nad mestem, zahrnujici zejmena kongresove centrum se vsi podpurnou infrastrukturou, sportovni centrum (fittness, bazen, lezecka stena, sportovni haly,...), kulturni a koncertni saly, divadlo,... Pomerne nevidane zarizeni, na tak male mesto. I diky tomu se zde casto konaji kongresy a sympozia na ruzna temata, coz zas pritahuje navstevniky do mesta. A ono Banff Centrum je take hostitelem i u nas dost znameho Banff Mountain Festivalu, prehlidky horskych a horolezeckych filmu, ktere pak cely rok cestuji po svete a mivaji projekce i u nas doma.

Meznikem vzniku mesta a dnesni narodni pamatkou je misto Cave and Basin. Je to vapencova jeskyne na uboci Sulphur Mountain, v niz vyvera tepla mineralizovana voda. Objev teto jeskyne tremi dobrodruhy dal vlastne impuls ke vzniku mesta a taky ke vzniku termalnich koupeli, ktere mesto puvodne proslavily. Z konstrukcnich i ekonomickych duvodu uz se dnes hoste v puvodnich laznich nekoupou, ale ve stejne vode je mozne se smocit v modernejsich Upper Hot Springs. A puvodni Cave and Basin je muzeem a prirodni zajimavosti s ojedinelym vyskytem vzacneho vodniho sneka.

Banff dale nabizi nekolik muzei. Whyte Museum seznami navstevniky s historii mesta i okoli prostrednictvim obrazu, fotek a predmetu ze sbirek stejnojmenne rodiny. Banff Park Museum pak predstavuje rozmanitost prirodniho prostredi skrze spoustu vycpanych zvirat. Luxton Buffalo Nations Museum nachazejici se v replice drevene obranne pevnosti pak seznamuje s zivotem puvodnich First Nations narodu. Nabizi taky spoustu vycpanych zvirat, indianskych odevu, zbrani, predmetu denni potreby, a kazdodenni cinnosti indianu priblizuje i pomoci povedenych figurin. Mezi dalsi turisticka mista patri zahrada Cascade Garden a v ni historicky dum Canada Place. Skrze multimedialni panely ma seznamovat s historii zeme a zivota v oblasti, doporuceno zejmena pro rodiny s detmi. Asi nejsme dost deti, protoze nas to opravdu nezaujalo a nepochopili jsme, co nam to melo dat. To ti umeli indiani byli mnohem lepsi. Nejfrekventovanejsi turistickou atrakci ve meste pak je asi Banff Gondola, tedy kabinkova lanovka vedouci na blizkou Sulphur Mountain a slibujici uzasny vyhled. Za slusneho pocasi vyhled poskytuje, i kdyz se svou vyskou mizernych 2300 metru n.m. zdaleka nevyrovna uzasnym mistnim dominantam Rundle Mountain a Cascade Mountain. Na ty ale lanovka nevede, takze za vyhledy se tam musi po svych. A po namahave ceste lanovkou si turiste mohou uzit prijemne relaxace v Upper Hot Springs, termalnich pramenech, ktere nahradily puvodni lazen v Cave and Basin.

Jedinecnost mesta vsak dela zejmena ono uzasne okoli, kopce, co jej obklopuji, a na ktere mohou turiste koukat z okna sveho hotelu (za prislusny priplatek).

V pomyslnem prodlouzeni hlavni tridy Banff Avenue se uzasne vyjima majestatni Cascade Mountain, jejiz kaskadove ulozene vrstvy ji daly nazev a krasne priblizuji vrasneni zdejsiho pohori. Na vrchol vede turisticka trasa urcena zkusenym a zdatnym hikerum, protoze se jedna o celodenni vylet se stoupanim do cca 3000 metru. Podobne vysky dosahuje i dalsi velikan, Rundle Mountain, ktera se vypina nad mestem z jine jeho strany. I na ni se da vyjit turisticky, ale opet je to pro zkusene a zdatne hikery. Musi si umet hledat cestu na sutovych svazich nad hranici lesa, obcas si pri postupu pripadne pomoct rukama a nesmi se jim zatocit hlava na vrcholovem hrebeni pri pohledu do strmych sten na opacne strane.

Krom majestatnich a narocnych kopcu vsak okoli Banffu poskytuje spoustu moznosti i pro mene zdatne turisty. Uzasne pohledy (zejmena na Rundle Mountain) se nabizeji pri prochazce okolo jezer Vermillion Lakes, kde se to zejmena pri podvecernim svetle hemzi amaterskymi i profi fotografy. Jezero Minnewanka je pak dalsi destinaci, kam si lze vyrazit na prochazku bez narocnych prevyseni, a taky je to popularni piknikove misto. Puvodni horske jezero bylo prehrazeno a jeho hladina vzedmuta o vice nez dvacet metru, coz vedlo k zatopeni jedne cele vesnice a vytvoreni velike vodni plochy. Dnes se tu konaji i projizdky na vyletnich lodich, trenuji tu potapeci a samozrejme rybari. Stale se vsak jedna o dost prijemne vyletni misto, at uz pro prochazky po brehu jezera nebo pro odbocku do skalniho Stewart Canyonu, ci jako vychozi misto k delsim turam do oblasti Aylmer Passu. K jezeru Minnewanka uz se vsak clovek musi z Banffu dopravit autem, protoze jinak by vsechnu energii spotreboval jen na slapani nekolikakilometrove prijezdove silnice. Zdejsi (i kdyz celkem prijemny) Stewart Canyon se vsak zdaleka nevyrovna svou atraktivitou nedalekemu pribuznemu, jimz je Johnston Canyon. Z Banffu nejakych slabych 20 kilometru po Bow Valley Parkway smerem na Lake Louise a muzeme obdivovat vapencovy kanon, ktery zde vytvoril potok Johnston Creek. Turisticka cesta obsahuje znacne prevyseni ke spodnimu a pozdeji vetsimu hornimu vodopadu, ale je dobre upravovana a zahrnuje take pasaze po "cat walks", lavkach zavesenych ve skale primo nad vodou. Pohledy na dravou reku rozhodne stoji za to a neni divu, ze za hezkych letnich dnu tu autobusy vyplivuji nekonecne zastupy aktrakcechtivych turistu.

I bez priblizovani se autem se vsak v Banffu da vyrazit za peknymi misty. Primo z centra se da po Banff Avenue, pak pres most a podel reky Bow dojit k vyhlidce na Bow Falls, prudke pereje jinak dosti klidne reky. Reka Bow tu na kratkem useku ve skalnatem korytu klesa o nekolik metru, coz se neobejde bez efektniho buraceni, cakani, valcu a spousty peny. A potom si zas klidne plyne, kdyz prihlizejicim turistum predvedla, jak umi byt divoka. Cela prochazka z centra k Bow Falls se da zvladnout za sotva pulhodinku a vede prijemnou cestou po brehu reky s lavickami k odpocinku. Jina delsi pesi prochazka pak muze zacinat prave na protejsi strane reky nad Bow Falls, odkud lze pokracovat lesni cestou a pozdeji tez podle reky pod jizni svahy Tunnel Mountain a dal k jihovychodu, a napojit se na znaceny Hoodoo Trail. Upravena cesta pak vede vysoko na strani nad rekou a nabizi pohled nad cele ricni udoli a lehce meandrujici tok. Na konci trailu pak lze obdivovat bizardni figury Hoodoos, ktere daly stezce jmeno. Jedna se o zbytky puvodniho ricniho brehu, ktere byly tvrdsi nez okolni hornina a po jejim odroleni zustaly stat jako jakesi sloupy ci veze. Hoodoo Trail se da pesky z mesta zvladnout zhruba za pul dne, pripadne trosku zkratit pouzitim priblizovaciho prostredku. Jinou nedalekou asi puldenni prochazkou pak muze byt neprilis narocny vystup na Tunnel Mountain, odkud je celkem pekny vyhled na mesto. Proti okolnim horskym velikanum je to jen takovy brdek, ale pozice prakticky na okraji mesta z Tunnel Mountain dela malem jakousi mestskou rozhlednu.

Pri nasem zdejsim pobytu jsme v Banffu a okoli prosli leccos, a i tak stale nachazime dalsi a dalsi mista a zakouti, kam by se jeste dalo jit na prochazku nebo na vylet. O moznostech skalniho lezeni ani nemluve. Proste kdo chce, v Banffu se rozhodne nebude nudit, a treba v Evelyn's Cafe to taky vubec neni spatny.