Kiwi kapitola XI. (Mt. Cook Village)

Znamou cestou se vracime pres Queenstown do Wanaky, ale pocasi je dost promenlive, takze brzy zvedame kotvy. Mirime vice na sever a mame v planu podivat se do oblasti okolo Mt. Cook. Zaroven doufame, ze ujedeme nepeknemu pocasi. Mnoha serpentinami prejizdime Lindis Pass, kterym vstupujeme do neobvykle krajiny zvane McKenzie Basin. Je to vlastne rozlehla planina ohranicena oblymi kopci na vsech stranach, mezi nimiz je jen nekolik sedel s pristupovymi silnicemi. Protoze jsme jiz v provincii Canterbury a navic silne stineni Alpami, krajina je velice drsna a vyprahla, vetsinou tu roste jen polosucha trava a nejake to krovi. Sve jmeno oblast dostala podle Jocka McKenzieho, ktery sem udajne v pulce 19. stoleti objevil prustup mezi kopci a byl tu dopaden se stadem kradenych ovci. I dnes se tu zejmena farmari, ale pro dobytek tu neni zrovna moc prostreny stul. Vetsina pastvin se nutne musi silne zavlazovat, coz spolu s energetickym potencialem vedlo k vybudovani rozsahleho systemu jezer a prehrad s hydroelektrarnami na zdejsich rekach. Voda stekajici z Alp smerem na vychod tak behem sve cesty roztoci turbiny az osmi elektraren, ktere jsou propojene spleti kanalu a ricnich koryt. Cestou samozrejme muzeme obdivovat nektere z techto staveb, ktere vznikaly behem celeho 20. stoleti, a dnes slouzi i pro rekreaci. Ve zdejsim spravnim centru - mestecku Twizel zastavujeme na kavu a nejake ty drobne nakupy a na infocentru zjistujeme, ze si muzeme uzivat jeden z mala celkem hezkych dnu, opet ma zacit prset. Vyrazime tedy zcerstva smer Mt. Cook, a to s umyslem jeste dnes alespon videt nejvyssi horu Zelandu. Behem jednou zase slunecneho odpoledne ukrajujeme kilometry podel obrovskeho jezera Pukaki, ktere je vzpominkou na kdysi obri rozmery ledovce Tasman, a v dalce se nam stale priblizuji prvni siluety Alp. Pak uz ale prijizdime k vesnicce Mt. Cook Village, coz je samozrejme turisticka destinace.

Na noc zustaneme na zdejsim DOC kempu, kde nas bude prespani v aute stat 9 dolaru kazdeho, sprchy tu nemaji. Stale nam zbyva vetsi cast odpoledne, tak chceme stihnout videt, co se da. Prvnim cilem je udoli Tasman valley se stejnojmennym ledovcem. Po 14 kilometrech slusneho praseni na prasne ceste jsme na parkovisti a vyrazime po znacene stezce. Vine se mezi zbytky nekolika ledovcovych moren, jak ledovec stridave rostl a ubyval, miji odbocku k Blue Lakes, coz jsou malicka jezirka spise zelena, nez modra. Pak uz jsme ale na vrsku hromady sutru a mame dobry vyhled na vsechny okolni hromady sutru. Vsude okolo jsou videt obrovske zemni prace, ktere tu ledovec Tasman napachal a primo pod nami lezi seda kalna hladina jeho terminalniho jezera. Kdysi tu byl vsude jen led, ale s postupnym tanim ledovec ubyva, jeho celo se posunuje dal nahoru udolim a dolni partie mizi. Pred dvaceti lety se na jeho spodni casti objevilo nekolik jezirek rozhazenych po ledove plose, dnes je to jiz obrovske vodni jezero se zbytky ledovych ker. Na jeho spodnim okraji si pak voda hleda cestu mezi morenami v podobe ledovcove reky. Pristi generace tu budou moci videt stale vetsi jezero, a jednou uz ani neuvidi ledovec. Dukladne si prohlizime ledovec i jezero a uzivame si i pohledy na okolni horske velikany. Pak pomalu schazime dalsi stezkou primo ke brehu jezera, kde se houfuji platici turiste k vyjizdce na clunech mezi plovoucimi ledovymi krami. Za obvykle diskuze o globalnim oteplovani se vracime k autu a mirime do druheho udoli nedaleko kempu.

Mezi skupinkami lidicek nejprve mijime pamatnik obetem hor, coz je kamenna mohyla se spoustou bronzovych desek nestastne zabitym horolezcum a turistum. Pak prechazime po lanovem moste a vstupujeme do udoli Hooker Valley, jimz se s hukotem vali dalsi ledovcova reka. Vlevo se nam otevira pohled na ubyvajici ledovec Mueller Glacier a jeho kalne terminalni jezero. Nasi pozornost ale nejvice zaujima silueta nejvyssi hory Noveho Zelandu - Aoraki / Mt. Cook se tyci v udoli primo pred nami. Jak postupujeme udolim, zretelneji se nam objevuji detaily jeho zasnezenych zapadnich sten, a my se zase jen mlsne olizujeme pri predstave vystupu tam nahoru. Po necelych dvou hodinach chuze dorazime na breh dalsiho ledovcoveho jezera a na jeho protejsim konci se udolim vzhuru tahne ledovec Hooker. I toho samozrejme ubyva a prave ten je zdrojem divoke reky, jiz jsme po mostech prekracovali. Slunce se kloni k zapadu a v udoli se rychle ochlazuje, uzivame se podvecerni pohledy na tu prirodni krasu vsude okolo a cestou zpatky tusime, ze zitra nebude videt nic.

Rano odpovida predpovedi i ocekavani, vsude lezi nizke sedive mraky a co chvili nas zkrapi prehanky. Vetsina okolnich dvou a tritisicovek je kdesi v sedivem nebi a pocasi rozhodne neni nakloneno horske turistice. Prochazime si tedy vesnicku, jejimz hlavnim stredobodem je veliky komplex Hotelu Hermitage. Ten byl prvni stalou budovou v udoli a vznikl v polovine devatenacteho stoleti. Prvni budova stala na miste soucasneho kempu a v roce 1913 ji znicila povoden. Druhy hotel byl jiz premisten do pozdejsi vesnice a po jeho zniceni pozarem na stejnem miste vyrostl hotel treti, soucasny. Od pocatku byl Hermitage take hlavni zakladnou mistnich horskych vudcu, ktere si tu najimali movitejsi klienti na vypravy do kopcu, a to se nezmenilo do dnesnich dnu. V komplexu tez vzniklo Alpine Centrum, ktere je venovano horolezeckym a Antarktickym vypravam Zelandu a zejmena osobnosti nejslavnejsiho zelandana - Edmunda Hillariho. I ten byl jednim z alpinistu na okolnich kopcich a zaroven i klientem zdejsich vudcu. Pozdeji byla slavnemu prvovystupci na Mt. Everest odhalena jeste bronzova socha, ktera stoji na terase Hotelu Hermitage. Navstevu Alpine Centra, ktere skryva jeste 3-D kino a planetarium, jsme si odpustili, odradila nas cena i celkova architektura budovy, jaksi se sem nehodici. Misto toho jsme ale stravili znacnou cast dne v informacnim centru DOC, ktere je nedaleko. Rovnez skryva expozici venovanou zdejsim horam a horolezcum, ta je provedena velice zajimavym a vycerpavajicim zpusobem, a navic je zadarmo! Pak uz ale nemelo smysl tu zustavat, protoze pocasi bude spatne nekolik pristich dnu a dole v udoli moc dalsich moznosti neni. Opoustime tedy Narodni Park Mt. cook a stejnou cestou se vracime do plani Canterbury. Popojizdime k jezeru Tekapo, kde pocasi neni tak spatne a dopravame si kratkou prochazku po brehu jezera a ke kosteliku Good Shepherd. Nazitri dojizdime do mestecka Geraldine, kde uz jsou okolo opet lesy a normalni vegetace. Pokracujeme k rezervaci Peel Forest, kde zastavujeme v kempu DOC (se sprchami!!!), opet ale cely den prsi, takze z vyletu po okoli neni nic. Doufame alespon v kratke zlepseni pocasi, ale prsi tri dny v kuse, takze nakonec balime a zavlhlym autem jedeme smer Christchurch. V pristich dnech dest zvolna ustava, postupne susime auto a navstevujeme na jeden den metropoli jizniho ostrova, nez vyrazime na dalsi vypravu.

Kiwi kapitola X. (Queenstown a okoli.)

Z Wanaky mirime do Queenstownu, dalsi turisticke destinace. Doufame v lepsi pocasi, ale jak projizdime mezi kopci a okolo lyzarskeho arealu Cardrona, zaciname zjistovat, ze bude spise hur. Queenstown nas vita zmoklymi ulicemi a problematickym parkovanim. Upravene mestecko je vtesnane mezi breh jezera Wakatipu a okolni kopce, takze centrum je propletene spoustou malych ulicek, ve kterych delaji chaos jak velka obytna auta, tak po ulicich se potloukajici turiste. Vyhledy na rozlehlou jezerni plochu i okolni kopce kazi nizke destove mraky, coz dle informace od pracovnika Infocentra neni nic neobvykleho, je to jiz druha proprsena sezona. Prochazime se ulickami mesta, jehoz hlavni trida je tvorena snad jen samymi infocentry. Vsude se rezervuji nejake adrenalinove aktivity, at je to bungy jumping ve Skippers kanonu nebo vyjizdky motorovym clunem po jezere, a kde se nic nerezervuje, tam poskytuji alespon informace kam jit rezervovat. Pozdeji z mokrych ulic utikame do stejne mokrych Queenstownskych zahrad, coz je moc pekny park se spoustou starych velikych stromu, zahony ruzi, jezirky s lekniny a jinych prijemnych zakouti. Pak uz ale mame padajici vody dost a vitezi sucha zem u McDonalda. V podvecer poodjizdime k nedalekemu Wye Creek, zpod zubatych vezi horskeho pasma Remarkables se strmou rokli vali dolu potok tvorici mnohe vodopady. Podel vede trasa turisticke stezky nedaleko niz se nachazi udajne nejlepsi zdejsi lezecka oblast. Spani se navic toleruje na louce pod kopcem, takze tu nachazime utociste. Nazitri je prekvapive dobre pocasi a brzy vykukuje i silici slunicko, takze si uzivame nadherny den s dostatkem dobreho lezeni. V prubehu dne pribyva prijizdejicich aut a nahore u skal je pomerne zivo. Pristi den je vsak opet ve znameni prehanek a rannich mraku, takze se balime a vracime do mesta. Po par nakupech alespon navstevujeme malicke skalky Arawata Terraces nad mestem, kde trosku lezeme. Vecer uz ale nasleduje ocista a odpocinek v motorkempu Frankton.

Probouzime se do krasneho rana a planujeme hodne odpocinkovy den. Klidnym tempem se presouvame na konec jezera do vesnicky Glenorchy, za niz nasleduje trekingovy raj. Asfalt je vystridan sterkem a pres ctyri brody se prokousavame s autickem k zacatku trailu do udoli Rees Valley. Planujeme prespat na trailheadu, ale slunne pocasi nas presvedcuje vyrazit hned na cestu. Jsou tri odpoledne a odpocinkovy den se meni v rychly presun do hor. Dny jsou sice dlouhe, ale k chate je to udajne 6 - 8 hodin pochodu. S batohy na zadech nas vita siroke a malebne udoli Rees Valley s klikatici se rekou a horskymi spicemi na obzoru. Hned od zacatku ale take pekne vydatne bocni pritoky, jez je nutne prekonavat. Nekolikrat tedy jdou boty dolu a nohy klopytaji po kamenitem dne ledovych toku. Mimo to si patricne uzivame bahnitych mokradu, kterymi je cele udoli povestne. Boty a ponozky nevzdoruji prilis dlouho a pres vsemoznou snahu se brzy plni mokrym a blativym obsahem. Po dvou hodinach vstupujeme do lesa a brzy jsme nad jeho hranici v alpinskem pasmu. objevuji se stale nove pohledy na masiv Mt. Earnslaw i na horni partie udoli. Po peti hodinach chuze se pred nami prekvapive objevuje chata Rock Shelter Hut. Na noc mame par spolunoclezniku, takze je o zabavu postarano a Evka se cile oddava hazardnim hram s australskou rodinkou.

Rano pokracujeme udolim vzhuru a po prekroceni sedla Rees Saddle nas vita krasna Krakonosova zahradka v alpskem pojeti. Spousty horskych kytek kvetou po brehu prudkeho toku Snowy River, okolo se ve slunci trpyti vrcholky zalednenych velikanu. Uzivame si cestu a pomalu sestupujeme k chate Dart Hut. Slunne pocasi ma zatim vydrzet, takze dalsi den, podobne jako vetsina zdatnejsich trekaru, venujeme postrannimu vyletu k ledovci Dart Glaciar a do sedla Cascade, odkud maji byt dobre vyhledy. Opet se prechazi nekolik dravych potoku, ale vetsinou je lze preskakat po balvanech. Po dvou hodinach dorazime k celu ledovce, ktere je komplet pokryte suti z okolnich kopcu. Trochu krkolomne nastupujeme na bocni svah a stoupame do sedla. Tady se trochu zdrzujeme, nez se rozhrnou mraky a dovoli nam vyhled na druhou stranu do udoli Matukituki. Cekani vyplnuje cila konverzace s postarsim velmi zcestovalym australanem Davidem. Stejnou cestou se vracime zpatky a znovu obdivujeme rozsah zemnich praci, ktere tu ledovec Dart dokazal udelat. Zpatky na chatu Dart Hut dorazime casne odpoledne a rozhodujeme se jeste pro presun zpet na Rock Shelter Hut. Obvykle se trail Dart/Rees chodi dal dolu udolim Dart, na jehoz zacatku pak konci, ovsem podminkou je mit zajisten transport z obou koncu jednosmerne trasy, coz ovsem nebyl nas pripad. Chceme se tedy vratit stejnou cestou zpet udolim Rees a obetovat spodni usek udoli Dart Valley. Znamym kvetinovym usekem a pak pres sedlo Rees se vracime na Rock Shelter Hut a dalsiho rana pak pokracujeme zpatky k autu. To uz ale pribyvaji mracky a vecer u auta jiz padaji kapky prvnich prehanek. V pristich dnech se pocasi kazi a my jen dekujeme Bohu, ze jsme si mohli uzit nekolika dnu krasneho slunecneho okna k absolvovani jednoho z nejlepsich treku v Narodnim Parku Mt. Aspiring.

Kiwi kapitola IX. (Zapadni pobrezi a Wanaka.)

Po slunecnem pobytu v Golden Bay jsme na Silvestra vyrazili na jihozapad. Za stale krasneho pocasi projizdime rokli Buller Gorge a behem dvou dnu dojizdime do Westportu. To jsme jiz na zapadnim pobrezi, ktereho se nejaky cas budeme drzet. Pokracujeme na jih a prvni vetsi atrakci je misto zvane Pancake Rocks (Livancove skaly). V prirodni rezervaci Punakaiki tu hladove more okousalo pobrezi az na skalni podklad, ktery diky svemu sedimentarnimu puvodu tvori jednotlive dobre patrne horizontalni vrstvy. Vliv slane vody skalu nerovnomerne rozrusuje, takze vznikaji ruzne zubate tvary, veze a sloupy, ktere pusobi dojmem do sloupku naskladanych livancu. Navic jsou nektere skaly podemilane vodou zespodu a vznikaji tak ruzne tunely a jeskyne, a kdyz se jim casem nekde propadne strop, je na svete dalsi atraktivni Blow Hole. Tedy velika dira mnohdy pekne daleko od morskeho brehu, do niz spodem proudi voda a priboj v dire vytvari pekne dramaticke buracejici divadlo. Samozrejmosti tu je rozsahle Visitor Centrum, upravene stezky s vyhlidkami a informacnimi tabulemi, a nanestesti huste davy turistu. Dukladne jsme si misto prohledli a pak jsme radi pred proudicimi davy prchali dale na jih.

Kdyz projizdime mesto Greymouth jiz se na obloze stahuji cernocerne mraky. V noci se pak nebesa otevrou a vyvali spousty vody. Nazitri sice na par chvil prestane prset a vykoukne i slunicko, ale pak se zaplava opet rozjede a uz se nas nepusti. V desti tak na chvili zastavujeme u jezera Ianthe, a stale v desti pozdeji pokracujeme az do vesnicky Franz Josef Glacier. Zdejsi ledovec platici za hlavni atrakci celeho zapadniho pobrezi navstevujeme v kratkem okamziku, kdy si dest dal pauzu. Rozlehle udoli jemuz dominuje celo ledovce se samozrejme hemzi turisty a my se bavime zejmena pozorovanim skupinek tech, kdo zaplatili drahy peniz za prochazku s vudcem po ledove mase. V nasledujici vesnicce jiz druhy ledovec Fox vypoustime a delame jen odbocku k jezeru Matheson. Prijemna prochazka kolem jezera nas privede i na misto zvane View of views (Vyhled vyhledu), odkud by mel byt nezapomenutelny pohled na nejvyssi vrchol Mt. Cook, nabizi se ale jen vyhled na sedive mraky. Alespon si tu tedy Evka chvilku povida s peknym uhorem vyvalujicim se na melcine. Pri dalsi ceste si pak dopravame odbocku k Mauro Beach. Pocasi se zlepsilo, tak absolvujeme lesni prochazku k hezkemu pobrezi. Slibovani tucnaci uz tu sice nejsou, ale vlny narazejici do rozeklannych skal nabizi nemene atraktivni divadlo. Dalsi prochazku si uzivame nasledujiciho slunneho rana, kdy se zastavujeme u pisecnych dun v rezervaci Ship Creek. Pak se zas zacinaji stahovat mraky a my dojizdime do mestecka Haast, kde se od more obracime do vnitrozemi. Silnice stoupa do Haast Passu, kterym prekoname hlavni hreben Jiznich Alp a cestou je mnoho zajimavych prirodnich kras. Stavime u vodopadu Roaring Billy, pozdeji u dalsich se jmeny Thunder Creek Falls a Fantail Falls. Obdivujeme divoke pereje v soutezce Haast Gate a pri prijemne prochazce hluboke tune Blue Pools. Zvolna se dostavame na vychodni svahy Alp a vita nas malebne horske udoli Makaroa Valley.

Ve stejnojmenne vesnicce stavime v kempu a tesime se ze slunecneho odpoledne. Jeste za hezkeho pocasi nazitri sjizdime k velikanskym jezerum Hawea a Wanaka, ovsem po prijezdu do mestecka Wanaka uz zase zacina prset. V okoli Wanaky pak travime par dnu, kdy je porad hodne promenlivo. Mezi ruznymi prehankami zvladame nekolik vyletu a prochazek, jako vystup na kopec Roy's Peak nebo cestu okolo jezirka Diamond Lake a na Rocky Mountain. V dalce se nam obcas ukazou bile alpske vrcholky a rano nas obcas prekvapi cerstvy snih i na okolnich pomerne nizkych kopcich. Potulujeme se po mestecku Wanaka, ktere je moc hezke a pekne polozeme u sveho jezera, ovsem znacne plne lidi na dovolene, a nakonec to prokladame i toulkami kolem nedalekych skalek a nejakym tim lezenim. Obcas ale take zvitezi nechut k davum a rozmary pocasi, diky cemuz navstevujeme i Toy and Transport Museum se spoustou hracek, aut, letadel a vsemoznych zajimavosti. Zpestrenim je tez vedle stojici mikropivovar, kde testujeme vzorky zde varenych piv. Predpoved pocasi je ale stale nic moc, takze se balime a vyrazime z Wanaky na dalsi cestu.

Kiwi kapitola VIII. (Nelson a Golden Bay.)

Prvni dny po navratu na Jizni ostrov travime v Blenheimu a okoli. Dokupujeme zasoby a odpocivame, travime cas v knihovne na internetu. Kdyz jsme odpocati, vyrazime smerem na Nelson. Projizdime mezi kopci Richmond Forest Parku, kde uz to trosku zname. Pak se opet priblizime k pobrezi a u Nelsonu uz nas vitaji plaze a nabrezni parky se spoustou obytnych aut a surfaru. Mesto samotne na nas pusobi moc prijemnym dojmem. Centrum s hlavni tridou Trafalgar Street je velice upravene, pruceli historickych domu zari barvami a vsude posedavaji lidicky v kavarnach a hospudkach. Na kopecku uprostred mesta stoji katedrala se zajimavou zvonici a jeji okoli tvori park s historickymi pres sto let starymi jehlicnany ze vsech koutu sveta. Krome centra jsme se jeste zastavili v japonske zahrade na kraji Nelsonu. Byla moc hezky navrzena a postavena, bohuzel ale udrzba ponekud selhava, coz je skoda.

Z mesta mirime do kopcu Narodniho parku Kahurangi, uzka asfaltka je brzy vystridana sotolinou a zacina mnohakilometrove stoupani. I pres znacne obavy se nam dari jej na nejnizsi ryhlostni stupen zdolat a dorazime na parkoviste na sedle Flora. Je tu prekvapive dost aut. Prespavame a rano vyrazime na dvoudenni turu. Nejprve sestupujeme do udoli k chate Flora Hut, abychom pak zase mohli stoupat po zalesnenem plochem hrebeni k chate Arthur Hut. Tady jiz obcas narazime na nejake turisty. Pocasi je jak vymalovane, tak pokracujeme dal vzhuru po hrebeni a dostavame se nad hranici lesa. Pred nami se rozprostira vapencove nahorni plato, ktere geologicke sily kdysi vyzdvihly z morskeho dna a zde je nazyvano Tableland. Po jeho okraji se vypina nekolik vyraznych kopcu, z nichz nejvyraznejsi je Mt. Arthur, nas cil. Pokracujeme po hrebinku a uzivame si vyhledu na cely Kahurangi park. Stezka se zvolna zacina klikatit do zahnuteho udoli pod Mt. Arthurem a od rozcesti pak stoupa na kopec. Okolo se jiz objevuji zbytky snehu vyplnujici stinne prohlubne a mnohe krasove zavrty. Po pomerne strmem stoupani dorazime na vrcholovy hreben kopce a po sto metrech jsme u vrcholove pyramidy. Uzivame si kruhovy rozhled a svacinu na vetrnem vrsku, a jsme radi, ze jsme sem dorazili jeste pred vzdalenymi mraky. Stejnou cestou pak sestupujeme zpet na rozcesti, od nejz se davame travnatou plani pres udoli smerem ke Gordon's Pyramid. Na tu musime opet nastoupat peknych par vyskovych metru, ale muzeme si stale uzivat rozhledy po Tableland. Prechazime Pyramidu a pak nas prudky sestup vede do puvodniho lesa se spoustou kapradin, podivnych stromu a mnozstvim blata. Brzy jsme ale z lesa venku a pres travnate plane jiz je jen kousek k chate Salisbury Lodge. Na vecer se tu schazi solidni spolecnost, a tak o druznou zabavu neni nouze. Povidame si hlavne s postarsim nemeckym parem zijicim v Golden Bay a po jejich vypraveni se tam zaciname docela tesit. Rano vyrazime ponekud neochotne zpatky k autu, protoze vecer mame domluvenou schuzku v Nelsonu. Nebyt toho, moc radi bychom v Kahurangi stravili delsi dobu. Slapeme opet pres travnatou plan a pak podel reky klikatym udolim. Cestou se zastavujeme u skalnich pristresku, ktere si prohlizime. Priroda tu vytvorila nekolik velkych skalnich previsu, jez odedavna slouzily lidem jako utociste pred neprizni pocasi, a behem doby byly ruzne vylepsovany. Takze dnes jsou to pomerne komfortni mista na prespani. V jednom pripade je pod previsem dostavena prakticky cela malicka chaticka, v jinem jsou tam alespon vybudovany palandy s matracemi a nedaleke ohniste a pramen vody. U kazdeho pristresku pak samozrejme solidni kadibudka. Udolim se zvolna dostavame opet k chate Flora hut, a odtud jiz jen strme stoupani zpatky na parkoviste k autu.

V Nelsonu vyrizujeme potrebne a cestou pak jeste v Motuece kupujeme na vrakovisti tri pneumatiky, ktere nam tu vymeni za nase ojete. Den pred Stedrym dnem si tak nadelujeme vanocni darek v hodnote 150 dolaru. Pak uz ale mirime smer Takaka a Golden Bay. Cesta je docela zajimava, stridaji se prudka stoupani a klikatice mezi kopci s otevrenymi pohledy na morske pobrezi vpredu i vzadu. Takaka Hill dava auto docela zabrat, ale krajina je velice atraktivni s NP Kahurangi na zapade a NP Abel Tasman na vychode. Nabizi se tu tez spousta kratkych stezek a prochazek. Prejizdime kopec a sjizdime jiz do roviny u mestecka Takaka, ktera bude pro pristich par dni nasim utocistem. Nevelke mestecko i okolni oblast Golden Bay jsou zname svym znacne alternativnim zivotnim stylem, coz je zpusobeno jak znacnym mnozstvim zde zijicich evropskych imigrantu, tak dosti hippies pristupem. Namisto komercnich obchodu s elektronikou, drahymi butiky a kosmetickymi salony se na hlavni ulici nachazeji spise obchudky racionalni vyzivy, obleceni v indickem a nepalskem stylu, kavarny a cajovny. V mestecku se peclive tridi odpad, udrzuje cistota a vubec je tu citit zajem o prirodni prostredi. O par kilometru dale se rozkladaji uzasne plaze u vesnicky Pohara a okolo zalivu Golden Bay, ktery proslul jako prvni kotviste evropskych moreplavcu na Novem Zelandu, kdyz tu holandan Abel Tasman kotvil se svymi lodemi v sedmnactem stoleti. Dnes je cela oblast velice popularnim prazdninovym letoviskem, takze jiz v dobe naseho prijezdu se zdejsi kempy plnily k prasknuti, jak sem obyvatele vetsich mest prijeli slavit slunecne Vanoce. Turistickym magnetem je zejmena tez trasa pobrezniho vicedenniho Great Walku Abel Tasman, ktery byva rezervovan na mnoho tydnu dopredu.

Nasim zdejsim cilem ale jsou hlavne vapencove skaly v oblasti Paynes Ford a primorske utesy v Pohare. Paynes Ford je prirodni rezervace kousek pred Takakou. Stykaji se tu dve reky, ktere tvori bezva misa na koupani, a nad nimi se tyci skalni bloky lemovane lesnim porostem. Skaly a lezecke cesty na nich se postupne staly nejlepsi a nejuznavanejsi sportovni lezeckou oblasti na Jiznim ostrove a sjizdi se sem silna lezecka komunita. Zakladnou je nedaleky kemp Hangdog, ktery je velice prosty, velice pohodovy a velmi levny, jak to maji lezci radi. V dobe naseho prijezdu byl kemp jiz plny, ale nebylo problemem prebyvat na placku primo u vstupu do rezervace. Stravili jsme tu par dnu hezkeho lezeni, koupani i povidani s lidmi, a tak nam to prijemne a nevsedni prostredi vytvorilo zaklad pro prijemne a nevsedni Vanoce.