Thajske kapitoly III. (Bangkok.)

Do Bangkoku dorazime jiz za tmy a krome vecerni dopravni spicky si plne zazivame chaos na Khao San Road. Hledani noclehu je trosku komplikovanejsi, ale nakonec se dari. Bydlime nedaleko Khao San Road, coz je nejrusnejsi turisticka ulicka v celem meste, praska to tu ve svech diky stankum se vsim moznym a ze vsech stran jednoho lakaji nadhaneci ruznych baru a hospod. Rano vyrazime k prohlidce mesta, na ktere mame jen dva dny pred odletem ze zeme. Jiz u snidane se s nami dava do reci zprvu sympaticky mladik, aby se z nej nasledne vyklubal zamestnanec nedalekeho krejcovstvi. Jeste jsem nedopil caj a uz mi malem zacal sit sako. Do ulic jdeme se zamerem pesky dojit k informacnimu centru a pote obejit nektere pamatky. Plan nam hati jakysi domorodec, ktery nas presvedcuje, ze dnes vlada plati ridicum tuk-tuku benzin, takze nas mohou cely den vozit jen za symbolickou cenu. Nechavame se ukecat a nasedame do nejblizsiho vozitka.

Prvni zastavka ma byt v chramu s cernym Buddhou, ktery je udajne pristupny pouze dnes, protoze je jakysi svatek. Chram je pekny, i kdyz podobny vsem ostatnim. Soska Buddhy se blyska svym pozlacenym povrchem, jako vetsina ostatnich podobnych. Ptame se tedy personalu chramu, proc je oznacovan jako cerny Buddha - puvodne pry cerny byl, nez jej pozlatili. Po prohlidce chramu si poroucime presun k Mramorovemu Chramu, stavel jej italsky architekt a maji tam byt patrne italske vlivy. Po chvilce jizdy nas ridic zastavuje pred jakymsi obchodem a naznacuje, abychom sli dovnitr. Nechapave tak cinime a za moment mi malem berou opet miry na sako. Nastvane opoustime obchod a durazne varuju naseho ridice (ktery ma jen velmi chabou anglictinu), at nezkousi zadne dalsi nevyzadane zastavky. Pak uz prijizdime k Mramorovemu Chramu a vyrazime na jeho prohlidku. Ukazuje se, ze hlavni svatyne je bohuzel zavrena, tak alespon okukuje jeho architekturu zvenku. Skutecne je tu obcas uzit ke stavbe mramor, ale nezda se nam, ze by nejak vyrazne dominoval. V obvodovem ochozu si prohlizime sochy buddhu, ktere tu umistuji rodiny svym zemrelym. Kolemjdouci muz nam slusnou anglictinou vysvetluje, ze cim bohatsi rodina, tim bohateji zdobenou sochu svym zemrelym postavi, takze muzeme porovnavat pristupy ruznych rodin. Zaroven nam potvrzuje, ze tuk-tuci dnes jezdi za zvlastnich promo podminek, kdy na benzin dostavaji kupon od vlady, a dalsi mohou dostat, pokud privezou turisty do exportnich sperkarskych obchodu. Venku si to jeste vyjasnujeme s nasim ridicem, ktery by zjevne rad nejake kupony pro svou mizernou zivnost ulovil. Delame mu laskavost a nechavame se odvezt do sperkarske fabriky. Tady nam zbezne ukazuji brusirnu a pak nas zdlouhave provadi mezi desitkami vyloh se sperky na prodej. Zjevne nechceme nic koupit, coz jim moc nevoni. Pak jiz mestem jedeme k sose stojiciho Buddhy, ktery je udajne nejvetsi sveho druhu. Socha s prilehlym chramem je alespon trosku zmenou, a pro zajisteni stesti do budoucnosti od mistniho ptacnika kupujeme klec se tremi ptacky, ktere pak Evka vypousti na svobodu. Jeste ridicovi dopravame dalsi kupon, ktery dostava, kdyz nas doveze do dalsiho zlatnictvi a potom i krejcovstvi. Tam jsou ale vyslovene neprijemni, takze se otravene otacime na podpatku. Nas ridic je nadmiru spokojeny, takze ani nechce zadne penize, neco mu presto davame a propoustime ho. Jeste chvilku diskutujeme o tom, jak pitomy system si tu vymysleli, a jak muze takovyto agresivni marketing jen tezko dobre fungovat. Vecer se rozhodujeme navstivit ctvrt s velkymi obchodnimi centry, protoze potrebujeme koupit par veci. Bohuzel vzhledem k jiz nekolikatydennim protivladnim demonstracim po celem meste, a s jednou protestni zakladnou prave v teto ctvrti, je vetsina nejvetsich obchodaku zavrena. A my se vubec nedivime, kdyz se prodirame mnohatisicovymi davy demonstrantu a klickujeme mezi zatarasy.

Nasledujici den mirime primo do kralovskeho Grand Palace a prilehleho chramu Wat Phra Kaeo. To je nejatraktivnejsi turisticka zajimavost celeho Thajska a ceny i mnozstvi turistu tomu odpovidaji. Na vsech stranach je ale na co koukat, nekolik vzajemne propojenych prostranstvi je naplneno mnozstvim svetskych i duchovnich budov, vsude se to leskne zlatem i barevnymi blyskavymi sklicky, stovky metru dlouhe malby pestre ilustruji pribehy z Ramajany, vysoke stupy chrani pamatky zemrelych i buddhovy relikty a nechybi ani kamenny model kambodzskeho chramoveho komplexu Angkor Wat. Prohlizime si dukladne vsechny svatyne chramu, vcetne vzacne sosky smaragdoveho Buddhy se zlatym oblekem, a pak pokracujeme do arealu kralovskeho palace. I tady navstevujeme nekolik kralovskych salu, historickou zbrojnici, a obdivujeme bohatou architekturu. Na zaver jeste prochazime male expozice zobrazujici kralovske korunovace se spoustou fotografii a modelem korunovacniho procesi. Grand Palace je natolik rozlehly a zajimavy, ze by tu clovek mohl stravit cely den. Presto jej v pulce odpoledne opoustime, nastupujeme na lod a po rece plujeme do severnejsi casti mesta. Tady chceme navstivit jeste dalsi kralovsky objekt, ktery je i zahrnut do palacoveho vstupneho.

Vimanmek Palace byl kdysi po nekolik let domovem kralovske rodiny, a jeste dnes obcas slouzi jako jakesi letni ci prilezitostne sidlo. Zajimavosti je, ze budova o 72 mistnostech je cela postavena z teakoveho dreva a puvodne bez jedineho hrebiku. Pruvodce nas provadi nekterymi saly a kralovskymi loznicemi a lze shlednout mnohe kralovske predmety a potreby. Nechybi ani sbirka kristalu pochazejici z Ceskoslovenska. Mimo palace je v arealu jeste nekolik dalsich budov a mensich muzei, z nichz navstevujeme Sloni Muzeum. Je venovano historii i soucasnosti kralovskych slonu, protoze kral vlastnil odjakziva nekolik slonich jedincu pro ruzne ucely a prilezitosti. Dozvidame se o ktere typy slonu se jednalo, ze bily slon je nejvzacnejsi a prohlizime si predmety a pomucky pri praci se slony pouzivane. Vecer se jeste prochazime ulicemi mesta v oblasti Monumentu Demokracie, kde se opet musime vyhybat davum a taborum demonstrantu, a navstevujeme jeste architektonicky zajimavou budovu nedalekeho chramu prezdivaneho Metal Palace, pro sve medene strechy a vezicky. Kratka doba vymerena pro Bangkok utekla jako voda a my se opet nachazime v letadle, ktere nas odnasi zpatky do Singapuru, a odtud uz pojedeme domu do Evropy.

Kambodzske kapitoly II. (Lesk i bida Phnom Penhu.)

Dalsich par hodin autobusem a jsme v Phnom Penhu, hlavnim meste Kambodzi. Bereme tuk-tuk a nechavame se odvezt k vytipovanemu guesthousu, neni zvlast levny, ale prezijeme to. Dopravni chaos ve meste je neuveritelny, nektere viceproudove ulice prechazime jen zazrakem. Kambodza je chuda zeme a Phnom Penh neni nijak obrovske velkomesto, presto dopravni spicky stoji za to. Obzvlaste pri ohromnem mnozstvi motorek a beznem zvyku jezdit i v protismeru, nebo kdyz se do husteho proudu vozidel zaradi i kracejici slon. Zaciname vecerni prochazkou k mestskemu nabrezi, kde posedavaji mistni a nekteri sportuchtivi si chodi i s hudbou zacvicit. Obrazek line se valici a neprilis ciste reky Tonle Sap neni prilis romanticky, a clovek je navic co chvili vyrusovan detmi i dospelymi snazicimi se mu neco vnutit. A pri pohledu na male deti vlacejici tezke kyble se studenou vodou a napoji na prodej nas taky napadaji jen chmurne myslenky.

Nazitri mame napilno. Rano se nechavame presvedcit ridicem jmenem Lim, abychom si najali jeho tuk-tuk k celodennimu vyletu po meste. Nejprve se nechavame odvezt do Muzea Genocidy Toul Sleng, abychom se dozvedeli vic o rezimu Rudych Khmeru. Puvodne stredni skola byla po nastupu Rudych Khmeru k moci premenena na veznici s oznacenim S21. Rudi Khmerove se vydali cestou agrarni kolektivizace, a to az do te miry, ze nechali "evakuovat" vsechna vetsi mesta vcetne hlavniho, a obyvatele presidlili na venkov a zamestnali na polich. Intelektualove, vzdelanci i politicti odpurci byli masove vezneni, pokud ne rovnou popraveni. A prave veznice Toul Sleng byla tim hlavnim napravnym zarizenim s mnoha donucovacimi prostredky. Vetsina z jejich sverencu, pokud nezemreli pri muceni, skoncila v hromadnych hrobech na "polich smrti", z nichz mnoha jsou dnes rovnez navstevovana turisty. Za ctyri roky sve vlady dokazal komunisticky vudce Pol Pot nechat vyvrazdit pres milion lidi, nez radeni Rudych Kmeru v roce 1979 zarazila invaze Vietnamske armady. Presto dosud nebyl temer nikdo z tehdejsich vudcu za sve jednani potrestan a zbidacena zeme se jeste dnes vzpamatovava z nasledku. V Muzeu si prohlizime vezenske kobky, vybudovane jednoduse z puvodnich skolnich trid, a husi kuze nam naskakuje pri prohlizeni jednoduchych mucicich nastroju, uzivanych pri vyslesich. Celkovy dojem z nich je jeste umocnen barevnymi kresbami zobrazujicimi jejich pouziti v praxi. V nekterych prostorach pak lze videt stovky fotografii s portrety veznu. Zvlastni zajimavosti je vystava fotografii porizenych svedskou delegaci, ktera v roce 1978 zemi navstivila. Za pozornost stoji hlavne komentare k jednotlivych fotografiim, v nichz jsou vyjadreny nazory z te doby vedle nazoru soucasnych, stejne jako uvodni a zaverecny komentar fotografa-clena delegace. Je az zarazejici, jak i vzdelanym zapadnim navstevnikum v te dobe zustavaly skryty hruzy a zverstva v zemi se odehravajici, misto nichz si odvezli dojem snad i fungujici komunisticke spolecnosti.

V Toul Sleng jsme stravili docela dlouhou dobu, takze az odpoledne nas Lim prevazi ke chramu Wat Phnom na nevelkem vrsku. Tady si prohlizime sochu Buddhy Maitreji, budovu chramu i okoli se zdenou stupou a zdene podobizny hada Naga u pristupovych schodu. Jeste pred tim ale travime delsi rozhovor s Limem, pri kterem se snazime ziskat celkovou predstavu o beznem zivote kambodzanu a situaci v zemi. Vetsina obyvatel totiz mluvi anglicky jen minimalne nebo vubec a pracovnici v turismu s jazykovou vybavenosti zase turistum pravdu rikaji neradi. Lim je tak pro nas ridkou prilezitosti zeptat se na spoustu veci kolem skolstvi, infrastruktury, prijmu a zivotnich podminek, protoze jeho anglictina i porozumeni je velice solidni. Od chramu Wat Phnom jej jiz propoustime se slusnym dennim vydelkem, coz jej skoro prekvapuje. Prochazkou se pak vydavame podel reky ke Kralovskemu palaci a Stribrne Pagode. Cestou nas stale provazi detsti obchodnici, nabizejici piti za ruzne ceny, nebo proste zebrajici mrnousove znajici jedinou anglickou frazi: "Hello, money ?!

Areal Palace je hlavnim turistickym lakadlem v Phnom Penhu a stale je sidlem kambodzskeho panovnika. Ten sice nepoziva takovou uctu, jako jeho thajsky protejsek, presto jsou jeho portrety casto k videni. Palac je mistrovskym dilem asijske architektury, k videni je trunni sal i audiencni prostory a v arealu je jeste nekolik dalsich kapli a pavilonu. S arealem je spojen i prilehly komplex Stribrne Pagody, ctverhranny prostor s ochozem na obvodu a hlavnim chramem uprostred. Obvodova zed je zdobena malbami z Ramajany, na nichz je vsak silne patrny zub casu a zrejme nedostatek financi na obnovu. Pozoruhodne porovnani se stejnym dilem v thajskem Bangkoku. Stribrna Pagoda dostala sve jmeno podle podlahy ze stribrnych dlazdic, kterym vsak udrzba lepici paskou take moc neprospiva, a hlavnim klenotem je soska smaragdoveho Buddhy na hlavnim oltari. Svatyne je ale naplnena mnozstvim dalsich sosek buddhu ruznych materialu, typu i velikosti, i jinymi duchovnimi objekty. Pred pagodou pak stoji napadna kralovska jezdecka socha a po stranach jeste mensi pavilon. Zdobena khmerska architektura je rozhodne pastvou pro oci, bohuzel je k vzteku, kdyz uprostred prohlidky vypovi sluzbu fotak. Pri dalsi prochazce mestem jsme si jeste alespon zvenku prohledli budovu Narodniho Muzea, ktera sice neni prilis barevne zdobena, ale o to napadnejsi vyrezavane drevene tvary nabizi. Nedaleko Palace stoji i dalsi statni budova zarici zlatem a barvami sve pestre strechy, je to Narodni Shromazdeni tvorici dustojny protejsek palacove architekture.

V podvecernim soumraku jsme se pak vydali ke tride Sihanouk Boulevard, coz je nejmodernejsi mestska tepna. Jedno z mala mist, kterym se Kambodza podoba vyspelym zapadnim metropolim, je prave tato siroka trida. Nachazi se tu Monument Nezavislosti uprostred sirokeho kruhoveho objezdu, jsou tu upravene pesi promenady vyuzivane obyvateli ke zdravotnim prochazkam, i dostatek modernich obchodnich budov a luxusnich prodejen. Az neuveritelny kontrast k hromadam odpadku v jinych ulicich, probiranych obcas detmi i dospelymi, nebo prasnym silnicim na venkove. Kdyz pozdeji jedeme autobusem z Phnom Penhu zpatky k thajske hranici po hlavni narodni dalnici, zda se nam vzpominka na Sihanouk Boulevard jak z jineho sveta. Autobus nadskakuje po mizernem asfaltu s jednim pruhem v kazdem smeru, kde krajnici tvori jen cerveny prach a udusana hlina. Sem tam mijime zanovni auto renomovane znacky, casteji ale motorky a prskolety vseho druhu, nakladaky a traktory veteranskeho veku s urezanymi kabinami, a obcas nechybi ani konik s karkou nebo buvoli potah. Kambodza nas rozhodne zaujala, najde se tam mnoho hezkeho a atraktivniho k videni, ale taky spousta veci nuticich k premysleni. Treba o tom, jak moc je ta nase lidska civilizace opravdu vyspela.

Kambodzske kapitoly I. (Hura k Angkoru.)

Bohuzel musime pres Bangkok, coz nam z Ayutthaya pridava dalsi dve hodiny cesty a posunuje budik na patou ranni. V Bangkoku bus zrovna jede, takze cekani prichazi az v ranni dopravni zacpe. V hranicnim thajskem mestecku Arranyaprahet jsme lehce po poledni a zacina to prave divadlo. Hned na zastavce u trziste se na nas vrhaji ruzni nahaneci a vlecou nas k jakemusi okenku. Pry nam do 15 minut zaridi kambodzske vizum, jen mame vyplnit formular. Zatim nikde nevidime hranici ani uradovnu Immigracniho, takze tusime zradu. Chvili se s nimi hadame, pak bereme batohy a razime si cestu dal. Thajsky prechod se objevuje po asi 100 metrech a my chceme nejprve vyridit povoleni pro zpetny vstup do Thajska (re-entry permit), protoze se chceme vracet a mame jen jednorazove thajske vizum. Vyplnujeme formular a platime oficialni poplatek 1000 bahtu, po par minutach cekani dostavame do pasu re-entry permit a opoustime Thajske kralovstvi. Na kambozdskou stranu je to jen dalsich dveste metru, vita nas zdobena kamenna brana, chaos a sileny neporadek. Pridava se k nam mladik s visackou Turistickych sluzeb na krku a naviguje nas v dalsim postupu. V osuntele stavebni bunce dvema holkam s rouskou pres pusu podepisujeme, ze nemame zadne vazne choroby. U dalsi osuntele boudy nas uz stavi immigracni urednici, od nichz chceme vizum on-arrival (VOA). Velka cedule na zdi hlasa cenu viza 20 dolaru. Urednik si bere pasy a fotky a hbite zada 950 bahtu (skoro 30 USD). To okamzite odmitame, hodlame platit v dolarech. Ihned vypali cenu 25 dolaru na hlavu. Zaciname se s nim hadat, ze oficialni cena je dvacet, a navic to ma napsane primo nad hlavou, o dva metry dal se stejne hada holandska dvojice s dalsim urednikem. Zdejsi korupce je obecne znama, ale nechceme prodat kuzi snadno. Po nekolikaminutove bourlive vymene nazoru uzavira tim, ze tedy muzeme platit dvacku, ale budeme na vizum cekat tri dny, na coz samozrejme nemame argument. Platime a dostavame vizum, v dalsi boude si nas pak jiny organ foti a dava nam vstupni razitka do pasu. Jsme na uzemi Kambodzskeho kralovstvi, jedne z nejchudsich a nejnerozvinutejsich zemi v JV Asii, a je to videt na vsem. Mladik s visackou je stale pobliz a naviguje nas k vladnimu autobusu (zdarma), ktery nas odveze na autobusak mestecka Poipet. Je to jen kousek od hranice a on jede s nami. Autobusak vypada normalne a dokonce ma i pokladnu prodavajici listky na bus i na taxiky. Kupujeme listky na autobus do Siem Reap, coz je asi 150 kilometru a ma trvat zhruba 3 hodiny. Beru si zpet drobne a mladik hlasi cosi, ze to bude jeho zpropitne. v duchu jsem pocital, ze mu neco dam, ale prekvapilo mne, kdyz si natvrdo rekl. Kolik dostane je ale pry na mem uvazeni. Nechavam mu vracene drobne, aby mne kompletne uzemnil hlaskou: "No tip, no smile."

Zrovna odjizdi nejaky autobus, pry jede do Siem Reap a s nasimi listky s nim muzeme jet. Posadku te hrozne rachotiny tvori ridic, jakysi pruvodce, a nas asi 20 cizincu. Po deseti minutach jizdy autobus zastavuje v jakesi garazi u domu s bufetem a pruvodce nam sdeluje, ze musime pockat na nejake dalsi turisty, kteri meli zpozdeni. Nechapeme, proc se tedy nevratime. Cekani se prodluzuje a ridic se nekam ztratil. Po hodine se nam to nelibi, pruvodce dela, ze nic nevi a udajne nevi, kde je ridic. Nekdo z turistu ridice kdesi odchytil, ten nejprve dela, ze nerozumi anglicky, pak nas posila za pruvodcem. Pruvodce tvrdi, ze nic nevi. Dalsi a dalsi se s nimi zaciname hadat, je jasne, ze se jedna o dalsi podraz (scam). Ridic udajne opakovane telefonuje svemu sefovi, ktery jej pry nuti cekat. Spolu s onim holandanem se s nim hadam a davame mu 10 minut na odjezd. Pta se nas na nasi narodnost a vyhrozuje, ze zavola policii, odpovidame mu, at to rozhodne udela. Dari se nam ho konecne poradne vytocit a vysledkem je, ze po dalsich deseti minutach autobus pokracuje v ceste.

Dalnice ma jen jeden pruh pro kazdy smer, asfalt je dost ubohy a rychlost vetsinou povolena jen 60 km/h. Presto se priblizujeme k Siem Reap. S jednou dalsi pauzou na jidlo a zachod pak konecne dorazime do Siem Reap, po asi peti hodinach a samozrejme za tmy. Ani nas neprekvapi, kdyz nas vysadi na jakemsi parkovisti na okraji mesta, po autobusaku ani pamatky. Hned se na nas sesypou ridici tuk-tuku a nabizeji dopravu do jimi vytipovanych guesthousu. Trvame na svem vytipovanem ubytovani, coz jim zjevne nevoni. Navic podminuji odvoz zitrejsi vyjizdkou po okoli mesta, coz kategoricky odmitame. Vsichni ostatni turiste jsou jiz pryc, a my nakonec po dalsim dohadovani ziskavame odvoz k nasemu guesthousu. V Happy Guesthouse nas ale vita prijemny personal s dobrou anglictinou, slusne a ciste ubytovani a vstricna cena 4 USD. Na sklonku dne je to tak PRVNI POZITIVNI ZKUSENOST v Kambodze.

Rano si pujcujeme kola a vyrazime mezi proslavene chramy na plosine Angkor. Jednodenni vstupne 20 USD je na mistni pomery znacne. Cely den nas vsude provazi hulakani trhovcu a ridicu tuk-tuku, kteri nam, stejne jako vsudypritomne deti, furt neco cpou. Angkor Wat je nejslavnejsi, i kdyz zdaleka ne jedinou stavbou tady. Presto je to uzasny komplex s rozlehlymi budovami chramu a palacu, vodnimi prikopy a balustradami. Interiery dlouhych chodeb jsou zdobeny tesanymi reliefy, veze a strechy spoustou soch a tvaru. Vetsinou se jedna o piskovec. Nekde je zdivo dobre zachovale a zrestaurovane, jinde vitezi zub casu a vandalismus. Presto je i dnes patrno, jak monumentalni sidlo tu muselo v dobe zlateho veku khmerske rise stat. Prohlizime si komplex Angkor Wat ze vsech stran a kruceni v brise nam pripomina, jak cas rychle leti. Vydavame se tedy k nedalekym stankum a restauracim, babka opekajici ryby nam nabizi stul v drevene boude. Za asistence nekolika kambodzskych holek si objednavame bezmase jidlo a ignorujice spinu okolo se s chuti sytime.

Pak uz slapeme smerem ke komplexu Angkor Thom. Je to rozsahla plocha obehnana nekolika vodnimi prikopy a systemem hradeb s velkymi branami. V dobe rozkvetu khmerske rise slouzil jako hlavni mesto a mohlo tu zit az kolem milionu obyvatel. Magnetem je hlavne ustredni chramova stavba Bayon, coz je kombinace kralovskeho palace i chramu. Jsou tu spousty chodeb, nadvori, vodni kanaly a plochy, prostory byvale knihovny. Nejvyraznejsim znakem stavby je ale puvodne 54 vezi, ktere jsou zdobeny 4 reliefy tvare na kazde vezi. Stavba je pomerne orientacne narocna a slozita, i diky nekolika prestavbam a dostavbam. Po opusteni Angkorske plosiny coby sidelniho mesta zdejsi ruiny tri stoleti zarustaly dzungli, nez byly znovuobjeveny francouzskymi vedci v pulce 19. stoleti. Pralesni porost byl pak postupne vymycen a chramy zacaly ziskavat znovu slavu. V padesatych a sedesatych letech 20. stoleti pak zacaly rozsahlejsi restauracni prace k uchovani a zachrane rozpadajicich se pamatek. Archeologove a restauratori rozebrali Bayon na jednotlive kamenne kvadry a dukladne zdokumentovali jejich umisteni pro zpetnou kompletaci po zrestaurovani. V sedmdesatych letech ovsem za krvaveho rezimu Rudych Khmeru veskere prace ustaly a restauratori museli opustit zemi. Prace opet zacaly az po padu Rudych Khmeru a v devadesatych letech doslo na opetovne sestaveni Bayonu. Bohuzel Rudi Khmerove se svym protikulturnim postojem dokazali znicit veskerou dokumentaci i stavebni vykresy, takze z Bayonu zustalo "nejvetsi puzzle na svete". Tisice stavebnich kamenu a reliefu musely byt znovu detailne premereny, ocislovany a zdokumentovany, aby pak s pomoci pocitacu vedci znovu kamen po kameni skladali mozaiku Bayonu a vytvorili nove vykresy. Dva roky trvalo prijit na to, kam ktery z kamenu polozenych po celem okoli Bayonu patri. Pokracujeme prochazkou na nedalekou Sloni Terasu, velkou kamennou rampu zdobenou reliefy desitek slonu a trojitymi slonimi hlavami. Pak obhlizime jeste nekolik okolnich kamennych vezi a dalsich ruin. Se sklanejicim se sluncem slapeme par dalsich kilometru k chramu Ta Phrom. Ten byl ponechan prakticky v puvodni podobe tak, jak jej obrostla dzungle. Muzeme tu tedy obdivovat silu prirody, jak prorusta strechami chodeb, kmeny a koreny stromu sviraji stare zdi a pomalu rozebiraji peclive sesazene kamenne kvadry. Restauracni prace jsou limitovany na obcasne zpevneni a monitorovani pohybu prvku s ohledem na bezpecnost navstevniku. Fotky zobrazujici silu stromu merici se se silou kamene tu patri k tem nejatraktivnejsim. Po navsteve par dalsich mensich ruin se pomalu vracime k mestu. Provazi nas stale hulakani prodavacu a zebrani deti, trpelive slapeme mezi smesici motorek a kouricich tuk-tuku. Do Siem Reap prijizdime se soumrakem a cestou jeste zbezne okukujeme park Kralovskych zahrad a Kralovskou residenci, stejne jako mnozstvi modernich a nablyskanych hotelu. Tak vyrazny kontrast proti zbytku krajiny.