Australske kapitoly III. (Jizni pobrezi a Victoria).

Nase prvni zastavka ve statu Victoria je na miste zvanem Hanging Rock. Je to nevelka prirodni rezervace s piknikovisti a restauraci a nekolika vychazkovymi okruhy. Rezervace je rozlozena na ubocich skalnateho kopce, ktery tvori hlavni atrakci. Jedna se vlastne o vyvrely sopecny suk s erodovanou ztuhlou lavou, ktera tu vytvorila rozmanite skalni utvary, pruchody a jeskyne. Maji tu male informacni centrum s vystavkou a s mistem je spojen i dej knihy (a pozdeji filmu) o zmizeni mladych divek, ktere tu byly na skolnim pikniku. Je tu i konske zavodiste, ale v dobe nasi navstevy tu zavodili leda klokani. Stravili jsme zde prijemnych nekolik hodin a po zaplaceni parkoveho poplatku pri vyjezdu jsme opet vyrazili dal na jih. Postupne dorazime k jiznimu pobrezi a po dalnici se vyhybame Melbourne. Pokracujeme k mestecku Torquay, kde zastavujeme u info centra. To uz jsme v oblasti, kde se zije surfovanim, takze samozrejme musime navstivit alespon nejakou zdejsi plaz. Zajeli jsme tedy na Bells Beach, ktera je udajne jednou z nejlepsich (jako ostatne vetsina). Bohuzel moc surfaru tu zrovna nebylo, asi nebyly ty spravne vlny, a navic je more jeste docela studene.

Nasledujici dny uz nas bude provazet pobrezi, pojedeme takzvanou Great Ocean Road. Prvni zastavka je u majaku Split, a dalsi nas pak vedou po turistickych stezkach k vodopadum Erskine Falls a Straw Falls nedaleko mestecka Lorne. Ve zdejsim narodnim parku je vodopadu spousta, takze musime peclive vybirat kam jet, a co vynechat. Pozdeji jeste stavime u vodopadu Sheoak Falls a nedaleke Swallow Cave, jeskyne kde hnizdi spousty vlastovek. Dalsi zastavka je ve mestecku Kennet River, kde je k videni mnoho koal. Koaly tu lezou po stromech eucalyptus, jejichz listim se zivi. A neni problem si je v klidu prohlednout a vyfotit. Na noc pak pokracujeme do kempu u Elizabeth Lake, coz je lesni jezero s kolonii ptakopysku. Vecer jsme se na ne vypravili a po puldruhahodinovem tichem cekani jsme je skutecne videli cerit vodu pri lovu. Obcas nam dokonce ukazali z vody kousek zobaku.

Od jezera se vracime zpatky na pobrezi a pokracujeme v ceste. Zastavujeme se v letovisku Apollo Bay se spoustou kavaren a restauraci, parkoviste se jen hemzi turisty z projizdejicich autobusu. I tak ale mestecku nelze uprit jisty skoro stredomorsky puvab. Dalsi zastavku delame na Cape Otway, kde na vybezku pevniny stoji nejstarsi majak. O majaky vubec tady na pobrezi neni nouze, ale i tak jsou pobrezni vody slusnym historickym namornim hrbitovem. Koneckoncu prave ruzne ostruvky a skaliska jsou zdejsi atrakci. Pak uz nasleduje zastavka nejslavnejsi, Dvanact Apostolu. Jedna se prave o piskovcove skalni utesy, ktere po zerodovani pobreznich vybezku zustaly stat na svem miste oddelene od pevniny. Vytvorily tak jakesi sloupy ci veze ruznych tvaru i velikosti a dostaly ruzne nazvy. Zde je to tedy Dvanact Apostolu, i kdyz kazdemu ty pocty vychazi jinak. Pohled na morske vlny narazejici na piskovcove sloupy je ale rozhodne prijemny a zajimavy, i kdyz mozna tak uplne neodpovida tomu turistickemu humbuku, ktery s tim nadelaji zdejsi informacni kancelare. A dojem by byl jiste o to mocnejsi, kdyby tu clovek mohl byt chvili sam, a ne v davu turistu. O to vice casu pak travime na dalsi zastavce Loch Ard Gorge, uzkem a skalnatem zalivu, kde uz taky nejaka ta lodicka pozdravila dno. Dosti vysoke vlny tu svym cakanim delaji prave divy a je docela zabava to pozorovat. Navic diky pozdejsi podvecerni hodine je tu o poznani mene turistu. Nedaleko pak vlny jeste buraci v Blowing Hole, coz je velka dira v pevnine, zhruba 100 metru od pobrezi, ktera je ovsem spojena s morem podzemnim tunelem. Takze jak se vlny zenou po morske hladine, pokracuji i tunelem, aby se pak s mocnym striknutim a zahucenim vzepjaly prave v tehle dire. Divadlo podobneho druhu se pak odehrava i na nedaleke pevninske spici zvane Broken Head. Poslednim navstivenym utvarem pak je jeste The Arch, piskovcovy oblouk v mori, kde zastavujeme uz skoro za sera. Prespavame u zatoky Childers Cove, ktera je tez pohrebistem lodi. Nazitri uz se otacime vic na sever a opoustime morske pobrezi.

Australske kapitoly II. (Prvni kilometry a Canberra.)

Mirime na jih podel pobrezi a zaciname ziskavat predstavu o zivote v Australii. Novy Jizni Wales je nejzalidnenejsi oblast a vubec se nedivime. Zaroven se zaciname seznamovat s nasim vozitkem a opet si zvykat na manualni prevodovku a razeni levou rukou. Jedeme po Ocean Road a zastavujeme se v Narodnim Parku Royal. Teple jarni dny uz sem o vikendu pritahuji spousty obyvatel, kteri vyuzivaji vybavena piknikoviste a decka radi v jeste chladne vode. Zaroven zjistujeme, ze za vjezd do parku v NSW se obvykle plati (tady 11 AUD). Po prvnim seznameni s "plazovou" kulturou pokracujeme jeste chvili po pobrezi a pote se nase cesta odklani vice do vnitrozemi. Krajina se zacina vice vlnit a zanedlouho projizdime kopcovatym pasmem Jamboree Range. Z nedostatku jine prilezitosti prespavame primo na skalni vyhlidce, kde nam pozdeji dela spolecnost jeste postarsi par v dodavce. Ocekavane ranni vyhledy s vychodem slunce nam hati husta oblacnost, takze jedeme dal spoustou klikatych serpentin, jak prejizdime kopce.

Zanedlouho nas vita Morton National Park a my zastavujeme u Visitor Centra u vodopadu Fitzroy Falls. V parku se opet plati, ale protoze tu nehodlame travit vice casu dalsimi zastavkami, platime jen 3 AUD pouze za jednotlivou zastavku. Vyrazime na vychazkove okruhy, ktere nas vedou po obvodu hlubokeho udoli vymodelovaneho v piskovcove desce. Z hrany desky pada dolu 30 metrovy vodopad a dal po potoce je jeste nekolik kaskadovych stupnu. Postupne obchazime horni okraje vymleteho udoli a objevujeme spousty ruznych vyhledu na padajici vodu i piskovcove skaly okolo. Na vykladovych tabulich se komiksovou formou docitame informace o rostlinach i zviratech, ktera se nam dari tu a tam i zahlednout. U Fitzroy Falls jsme prosli vetsinu nabizenych prochazek a rozhodne to bylo velice prijemne zastaveni. Potom najizdime na dalnici smerem na Canberru, kde cesta rychle ubiha, a kde muzeme poprve spatrit opravdove klokany. Bohuzel jen ty srazene auty, jejichz tela se vali po krajnici co par kilometru.

Canberra nas vita ranni dopravni spickou, takze pekne pomalu od semaforu k semaforu. Parkujeme na okraji sirsiho centra a dal razime po svych. Toto umele vytvorene hlavni mesto se zacalo budovat na zelenych pastvinach po ustaveni Australske federace a zpocatku si tezce vybojovavalo respekt i penize od jednotlivych australskych statu. Nakonec se vsak stalo pychou svych obyvatel a urbanistickou pozoruhodnosti. Cisty geometricky pudorys nenechava nikoho na pochybach, ze se zrodil na rysovacim prkne. Hlavni mestske tahy jsou ramovany pruhledy na dulezite dominanty, zaroven je vsude patrna snaha udrzet si ve meste dostatek prostoru a volnych zelenych ploch. Canberra sice postrada more, ale jeji poloha na obou brezich velkeho jezera ma jinou nevsedni osobitost. Velice brzy jsme zaznamenali i odlisny styl zdejsich obyvatel, zejmena byrokratu a uredniku. Po ulicich proudi zastupy bilych limecku, kravata nebo kostym je samozrejmosti. Nikde nejsou videt zadne plazove kratasy ani zabky na nohach, nikdo tu nechodi bez tricka nebo bos, jak je to bezne k videni v Sydney. Proste mesto-zastupce vsech australanu v Commonwealthu si musi udrzovat uroven. Presto je i tady (jako asi vsude v Australii) citit sportovni a aktivni duch obyvatel, kdyz vetsina uredniku si jde o pauze ci po praci zabehat, neustale vas miji cykliste a o tenisove kurty neni nouze. Proste to otevrene a maximalne zelene prostredi ke sportu primo vyzyva. Jen ta doprava ve spicce na centralne orientovanych silnicich a absence supermarketu v centru mesta by se dala vytknout.

V centru delame jakousi velkou okruzni prochazku. Pres jezero mirime ke kruhovemu Capitol Hill, na kopecku tu stoji vladni budovy. Blize k jezeru uprostred velke promenady bile sviti ctverhranna budova tzv. Stareho Parlamentu, kde je dnes umisteno Muzeum Demokracie. K budove prilehaji dve velmi prijemne zahrady, ktere puvodne slouzily obema komoram Parlamentu, dnes jsou otevrene verejnosti. V prodlouzene linii pak na vrcholku kopecka stoji takzvany Novy Parlament, moderni vystredne koncipovana budova, kde dnes zasedaji poslanci. Vsude na travnicich okolo pak poletuji ruznobarevni papouchove. Zajimavosti pro nas byl neobvykly obrazek nabizejici se na prostranstvi pred Starym Parlamentem. Mezi stromy se tu nachazi jakysi stanovy tabor napichnuty do verejne elektrorozvodny, okolo se povaluji zbytky starych kresel i jine kramy a cerna se nekolik nedohorelych ohnist. Pohled to pripominajici nektere nase domaci mensiny. Mezi tim vsim nekolik transparentu volajicich po doreseni jakychsi uzemnich sporu a neupirani prav. Tipujeme to na akci puvodnich aboriginskych obyvatel. Okolo korzujici bile limecky to vsak evidentne prilis nevzrusuje, proste "demokracie v praxi". Pak se vracime ke brehu jezera, kde nas ceka prehlidka moderni architektury v podobe budovy Galerie moderniho umeni, budovy Nejvyssiho soudu, a u kavy a zmrzky obdivujeme pres jezero vez pametni zvonkohry, ktera nam pravidelne hraje. Obchazime jezero a po zbezne odbocce k valecnemu pamatniku pozdeji dorazime k zajimave budove Australskeho Narodniho Muzea. Nachazi se na poloostrove u jezera, na miste byvaleho spitalu. Obklopena zeleni tu vyrostla barevna budova krivolakych tvaru a vzoru, ktera je dukazem, ze neobvyklou moderni stavbu lze udelat nejen zajimavou, ale i hezkou. Po dalnici opet opoustime Canberru a ukrajujeme dalsi kilometry. K noclehu stavime na malem odpocivadle kousek stranou od dalnice. Je u nej i mala vodni plocha s kvakajicima zabama, tak jdeme pred spanim na malou prochazku. Je uz sotva videt, slunce zalezlo, ale i jen podle zvuku hned vime, ze mame spolecnost. Hlasite funici wombat si vyrazil sehnat neco k veceri. Nehybne jsme ho pozorovali nekolik minut, kdy pri cenichani a delani hromadek dosel asi na 3 metry k nam, nez jsem ho vyplasil. Rano objevujeme i jeho nory.

V prubehu casu dorazime do oblasti Snowy Mountains, ktere jsou soucasti Velkeho predeloveho pohori. Mirime do Narodniho Parku Mt. Kosciuszko, kde je i stejnojmenna nejvyssi hora Australie. V mestecku Jindabyne zastavujeme u Visitor Centra, aby nam rekli, ze v kopcich je jeste moc snehu a na vylety do nejvyssiho pasma mame zapomenout. Bez lyzi bychom zapadali urcite po kolena, mozna az po zadek. Da se ale dojet autem do Charlotte Passu, kam je silnice protazena frezou, a odkud nejvyssi kopec muzeme vyfotit, a pak si uzit vylety v nizsich polohach. Snehove podminky pani jeste ilustruje fotkami trimetrovych profrezovanych zaveji z oblasti Charlotte Passu. Dekujeme, kupujeme nutny vstup do parku a vyrazime do zmineneho passu. Snehu pribyva, coz je opravdu silny kontrast k tricitkovym vedrum dole a na pobrezi. Nakonec prijizdime na koncove parkoviste, pred nimz je opravdu u silnice i trimetrova zavej. Vsude okolo to ale tipujeme zhruba na pul metru snehu. Obouvame pohorky a navleky a vyrazime smer nejvyssi hora. Snih mekne, ale neni to tak zle. Behem nasledujici cesty potkavame nekolik skialpinistu a bezkaru a par lidi na sneznicich. Jsme jedini, kdo se tu pohybuji jen v botach, ale jde to celkem obstojne. Stoupani je velmi pozvolne a nejvyssi australske hory pripominaji spis zvlnenou vysocinu. Zdolavame potrebnych 9 kilometru, a po mensim tapani, ktera hora je vlastne ta nejvyssi, stojime na vrcholu bileho kopce. Na betonovem bloku nam pisi, ze jsme na spicce Australie, Mt. Kosciuszko 2200 metru. Cestu dolu nam zneprijemnuje jen pocinajici cvachtani v botach. Snih je sice mekky, ale borime se maximalne po kotniky. Zato v prudkem zaricim slunci si poprve spalim krk. Autem sjizdime zpatky dolu a u silnice si poprve fotime ZIVE klokany. Cpou se travou a deni okolo dost ignoruji, vubec uz se nedivime, ze je tu tolik prejetych. Noc travime v prijemnem kempu u reky, ktery je zadarmo (v cene vstupu do parku). Klokanu je v okoli spousta a behem nasi vecere se klidne pasou jen par metru od nas. Druhy den nam konci placeny permit, tak spesne odjizdime po silnici Alpine Road. Jde to pomalu, sama zatacka, a vetsinou jedeme lesem s minimalnimi vyhledy. Mirime k jeskynim Yarrangobilly Caves. Tady navstevujeme jednu ze tri pristupnych krasovych jeskyni (Glory Hole Cave) a prochazime se po hezkem okoli. Velice taky vitame moznost koupani ve venkovnim bazenu s neprilis teplou (27 stupnu) termalni vodou (zdarma). Koneckoncu po par dnech na cestach uz jsme se potrebovali umyt, a voda v potocich i mori je znacne studenejsi. Navstevniku je tu minimum a spolecnost nam tak delaji jen cetne vyhrivajici se jesterky. Vecer v dalsim prazdnem kempu pozorujeme stada klokanu a jednoho Emu. Dalsi den po silnici Snowy Highway opoustime hory. Zastavujeme na chvilku u hydroelektrarny Tumut 1, kde maji pekne napsany vyklad. Navstevu jsme ale zavrhli, a tak jedeme az k perejim Adelong Falls. Kdysi se tu tezilo zlato a jsou tu k videni zbytky vodnich kol a nahonu a zpracovny rudy. Vsude behaji jesterky a scinkove. Odsud uz rychle ukrajujeme kilometry po Hume Highway, ktera nas dovede do statu Victoria.

Australske kapitoly I. (Sydney.)

Po nasem pracovnim usili na Zelandu jsme si odskocili pres vodu do Australie, trosku se tam zrekreovat a pustit zilou tezce vydobytym dolarkum. Na co nejlevnejsi letenku jsme dorazili do Sydney casne zrana a jali se hledat nase zabukovane nejlevnejsi ubytko. Z letiste do centra jsme zvolili cestu vlakem, protoze to vypadalo nejsnadnejsi a nejrychlejsi, jen nas zarazila cena 15 dolaru za listek na cele ctyri zastavky. Az pozdeji jsme zjistili, ze ceny vlaku se vetsinou pohybuji v radu nekolika par dolaru, jen trat kolem letiste ma specialni tarif. Nasli jsme hostel a sdileli pokoj s dvema nemeckymi kluky s mizernou anglictinou. A pak uz zacalo nase objevovani Sydney.

Centrum jsme vesmes absolvovali pesky, nejhlavnejsi turisticke atrakce jsou rozesety okolo morskych zalivu, pristavist a centralni obchodni ctvrti CBD s vysokymi mrakodrapy. Kousek dal jsme se vydali do Hyde Parku, coz je docela prijemne misto s velikou fontanou a sochami, promenadou s vysokymi stromy, pamatnikem obetem valek, a v dobe nasi pritomnosti se tu zrovna nachazela venkovni expozice velkoplosnych fotek ze zivota australanu. Moc prijemne misto. Na okraji parku pak lze navstivit katredralu St. Mary s novou fasadou a moc peknym interierem (maji dvoje varhany). Postavena samozrejme v neogotickem slohu, protoze tady je vsechno neo, kdyz belosi jsou v Australii nejakych sotva dveste let. Nedaleko pak je National Museum of Australia a take Art Gallery of NSW, kterou jsme pozdeji navstivili. Vstup je zdarma (jako i do mnoha jinych statnich pamatek) a maji tam docela solidni sbirku evropskeho vytvarneho umeni.

Dalsi nase kroky smerovaly do Botanicke Zahrady, coz je v podstate velky otevreny park lezici u more. Je tady spousta ruznych uzasnych stromu a kytek, maly cinsky koutek, skalky a jezirka, kaktusy a obcas socha. Na vysokych stromech uprosted nas zaujaly stovky zavesenych velikych netopyru (nebo co to je), kteri zjevne stromum prilis nesvedci. Obcasny prelet velikych kridel a vriskot pri pranicich pritahovaly pozornost mnoha turistu. Na jezirkach je samozrejmosti spousta vodnich ptaku a ruznych kachen a o kus dal uz nas cekalo prvni setkani s australskymi papouchy. Tady to byli bili kakadu se svymi zlutymi punkovymi hrebinky, kteri si ovsem z lidi nic nedelali. Zrejme zdejsi obdoba nasich holubu. Skrze Botanickou Zahradu jsme pomalu dorazili k mori a odtud uz pres zaliv mohli obdivovat nejznamejsi a nejproflaklejsi ikonu Sydney - zdejsi operu. Nutno priznat, ze jeji plachty pripominajici tvary jsou rozhodne fotogenicke, a urcite jen potvrzuji, ze Australie je zemi zaslibenou moderni architektury. Stavbu od japonskeho architekta jeste dokresluje silueta zaveseneho mostu v pozadi. Dalsi dojmy clovek ziska pri pohledu po setmeni. Pri blizsim ohledani budovy nas trosku rozesmutnilo, ze se vlastne jedna hlavne jen o pohledovy beton, ktery je zblizka a v interieru haly dost neosobni a nehezky. V navsteve nejakeho koncertu ci predstaveni nam pak zabranila zejmena absence jakehokoli spolecenstejsiho odevu.

Jinym spolecenskym centrem pak je oblast u Darling Harbour. Je tu moc hezky upravene nabrezi se spoustou restauraci, obcerstveni a baru, vcetne fast foodu a pizzerii. Okolo jezdi vyletni lode a dale se tyci vyskove budovy mesta. Turistum se tu nabizi Cinska Zahrada a vsude po okoli spousta zajimavych fontan a vodotrysku. Jen nebyt tech doternych racku. My jsme navstivili zdejsi Maritime Museum (vstup zdarma), kde jsou expozice o historii i soucasnosti moreplavectvi, namorni technice, a treba i o modnim vyvoji plavek. Muzeu pak patri i nekolik venku zakotvenych lodi a lodicek, z nichz k nejvetsim atrakcim patri (jiz zpoplatnena) navsteva bitevni lodi, vojenske ponorky, majaku nebo treba historickeho dreveneho trojstezniku. Pri nasich pochuzkach po Sydney jsme samozrejme nemohli vynechat ani Cinskou ctvrt, se svou spoustou asijskych restauraci a bister. V prubehu pobytu ve meste jsme ale take pilne koukali a shaneli nejake vozitko, ktere by nas dostalo do jinych casti Australie. Po mnohych uvahach a porovnavani cen a pod tlakem nedostatku casu jsme nakonec zavrhli nejistou koupi auta a zvolili variantu pujcovny. To uz nas zacal vozit Holden (Opel) ve verzi pick-up, s tou nejmensi a nejlevnejsi dostupnou upravou pro prespani. A tak opoustime Sydney.